Ajťáci

Životy programátorů musí být neskutečně vzrušující, není divu, že se je konečně někdo rozhodl "fikcionalizovat". Roy a Moss tráví většinu dne v tom nejspodnějším patře jedné vysoké budovy společně s nezdravě vybledlým hlídačem serveru („to není make-up“) a se šéfovou svého oddělení Jen. Roy již několikrát pohořel při pokusech rozvést dialog mezi sličnými „kolegyněmi“ z vyšších pater na více než „Zkoušela jste to vypnout a zapnout?“, přesto se nevzdává a nadále se veřejně ztrapňuje. Moss má zvláštní účes, jeho zaujetí prací je záviděníhodné, skoro až děsivé, tam, kde mívají jiní lidé mozek má on spoustu jedniček a nul. Jen umí být pěkně hysterická, pohrdá přízemností svého zaměstnání a nepolevuje ve snaze vetřít se do přízně šéfa z nejvyšších a konečně postoupit do vyššího levelu, tedy patra. Dva „příliš v pohodě“ týpci a jedna nohama ještě na zemi stojící žena… co mi to jenom připomíná? Black Books, pochopitelně, vždyť je také napsal stejný člověk, podobný je tedy i styl humoru. Navzdory přehnanosti většiny situací je to dost ze života a kdo zná nějaké zažrané programátory, jistě bude chápavě pokyvovat hlavou (a zlomyslně se bavit). Seriál je nadopován všelijakými popkulturními odkazy (stačí si prohlédnout nápisy na krabicích tvořících neoddělitelnou součást maximálně chaotického prostředí, v němž Roy a Moss pracují). Kvalitních vtipů není bohužel tolik jako těch jenom obstojně vtipných, prvoplánových a zbytečně vulgárních. Mnohdy jsem mě napadlo, že se z dané situace dalo vytřískat mnohem více, Partičku jsem si přesto velmi oblíbil a začínal jsem jí mít rád epizodu od epizody víc. Jenže když už jsem začal uvažovat o pěti hvězdičkách, seriál náhle skončil. Šest epizod je skutečně málo, co naděláme, teprve čas (resp. druhá série) ukáže, nakolik zásadním britským sitkomem je zrovna tento. Zajímavé komentáře: woody, salahadin, DJ Obelix, LordMysti (20.04.2007)