Harry Potter a Polovičný princ

|| Scenár: Steve Kloves / Harry Potter and the Half-Blood Prince by J. K. Rowling | Hudba: Nicholas Hooper, Themes: John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 250 miliónov $ | Tržby: 933,959,197 $ || Dobrý film z radu HP. Prekvapivo sa tu stretávame s iným štýlom zdelovania, než doteraz, ktorý ságe určite prospel. Ale sakra, za 250 meláčov? - a len dobrý? Tie dark-emotion filtre boli síce pekné, ale trochu viac svetla by človek uvítal vzhľadom k hormonálne sa prebúdzajúcim hlavným hrdinom... Skrátka, pätka sa mi páčila viac. HP značka vyrástla, no semtam, ako napríklad v tomto diele, dej stráca dych... Navzdor tomu však zvedavo čakám posledný dvojdiel v réžii Yatesa. (07.10.2009)

Parta zevlujících a na stejném prostoru neustále se poflakujících a fňukajících teenagerů, pro které je největší orgáč pusa v přítmí půdního pokoje. Film selhává v těch nejzákladnějších aspektech, téměř žádná dramatická výstavba a totálně přepálená stopáž umocněná naprosto otřesným dabingem a patnáctiminutovou přestávkou v polovině projekce sráží moje hodnocení na 2*. Muckání a miliardám zdar! (23.07.2009)

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)

Hviezdna ,,potterománia" mnou mávala hodne dlhý čas a na potterovské príbehy sa aj teraz dívam okom pozorovateľky milujúcej všetky tie obsahové detaily, čary, podmanivé magické dobrodružstvá, súboje medzi dobrom a zlom, metaforické doplnky... David Yates sa pokúsil vsadiť na komornosť a pri inom type filmu by som to hravo ocenila. Chvíľami neskutočne mĺkve pasáže nemohli zachrániť ani poletujúce iskry romantiky medzi hlavnými hrdinami, film sa drží na depresívnej rovine - čo je plus, má krásny vizuál, ale často mnou lomcovala otázka: ,,Dívam sa naozaj na môjho milovaného Pottera?" A odpoveď bola akási neurčitá. Záver podfarbený emocionálnou hudbou ma dostal, ale toto nie je Potter, vďaka ktorému som hltala knižky aj filmy ako divá.... (28.11.2009)

Pojmu tento komentář jako rozsáhlý spektákl s dramatickým obloukem a mnohoznačným emocionálním podtextem; jeho smyslem je zachránit svět. Prolog: Rodinný fantasy film, do dvanácti let nepřístupný, s dabingem? Copak všichni od dvanácti nahoru neumí číst? Expozice: Sovy nejsou tím, čím se zdají být, aneb jedna bitva je za námi, ale ještě zbývá ta válka, aneb jsme fakt v průseru, Harry potřebuje holku. Kolize: Eé, tak snadné to nebude, my jsme se ozbrojili vtipem! A komu se to nelíbí, ten ať si chytá křeče jak jen je libo. Krize: Každý den chodím ke staré vrbě, co roste podle vody, a jejímu zvrásněnému kmeni šeptám slova proseb a přání. Stará a moudrá matičko, bylas tu před námi a také naše kosti obejmeš svými kořeny, dej prosím, aby se scénáristé celého světa spojili a došli rozumu a nepsali mladým nehercům emocionálně vypjaté scény. Dej, ať postavy mladistvých zůstanou tím, čím jsou, totiž figurkami vybranými dle popisu z knihy, možná trochu hezčí, aby se jejich zavádějící pózy vyjímaly na plakátech, nedovol, abychom byli ještě mučeni pohledy na jejich zkřivená obočí a snaživé supění. No, asi ta vrba rozumí jenom španělsky nebo co. Peripetie: Jak si mám sednout? Jak si mám jenom sednout? Ještě půl hodiny. Ne, čtyřicet minut! Kdybych si aspoň mohla natáhnout nohy. Bude tý slečně přede mnou hodně vadit, když do jejího opěradla zezadu zapíchnu svoje kolena? Být skalním fandou je někdy pěkně trapný, zvlášť když tímhle musí člověk procházet. Katastrofa: Odcházím domů z kina a nemohu si vzpomenout, jak film začínal? Zvoní mi v uších jenom Hermionina slova: "Obdivuji tvou velkou odvahu, ale někdy jsi pěkný trouba." Zapřísahám se, že nebudu psát komentář. Ne, nebudu, zase se neudržím a budu arogantní. Povznesu se přece nad to, vždyť nejsem cílová skupina. Nezaměřuju se na filmy, kde jde dvě hodiny o muckání a v závěrečné akční půlhodince polovina ansáblu zemře. Ale ona se ani ta akčnost nekonala, prostě tam chvíli šlehaly plameny a najednou už všichni brečeli! To si jeden připadá v tom uslzeném sále trochu divně. Nebudu to psát! Ne. Ne! Epilog: Pěkné závěrečné titulky na jednu hvězdu nestačí. ->> Vše, co se mi na tomto filmu nelíbí, je promítáho do scény na ošetřovně po Ronově otrávení: Řádka velmi slušných herců zobrazujících velmi zajímavé postavy je nucena mlčky stát v pozadí, zatímco před nimi se nezajímavá puberťačka směšně a šišlavě vyznává ze své lásky a zároveň se o svého kluka přetahuje s někým jiným. ->> A poslední poznámka: Když vedle sebe vidím stát Bellatrix a Severuse, nejsem si jistá, jestli jsem na kluky nebo na holky. (14.08.2009)