Kupředu levá, kupředu pravá

Dokument natočený se zcela jasnou vizí. Díváme se, s tichým nestranným odstupem, na soukromí mladých, politicky angažovaných lidí. Do ničeho jim nemluvíme, nic jim nenutíme, nic po nich nechceme. Zabředávat totiž do nějakých diskuzí s lidmi, kteří jsou otroky jakési všespasitelné pózy, by byla cesta do pekel. Nechme jim tu iluzi, že je potřebujeme. Je velmi málo pravděpodobné, že se tito lidé politicky prosadí. Doufám. (09.11.2007)

Půvabné spojení a přiblížení dvou extrémů. Ačkoli jsou názory mladých bolševiků otřesné, přesto se člověk neubrání pousmání nad máváním rudých praporů a jejich snění o normalizaci a umakartovém panelákovém bytě se soudruhem Stalinem na zdi. A paní s hláškou: "Pámbíček má komunisty rád," tuhle parodii rozsekla úplně. Tyhle pomatené děti nejsou děsivé, nejde z nich strach, spíše baví okolí a musí přihlížet, jak jejich voličské osazenstvo vymírá. To mladí konzervativci jsou oproti tomu reálnější sebranka zavánějící sektou: "Tobě už je 17 a nejsi u nás? Já vstoupil v 16!" Z party mladých cílevědomých lidí v oblecích, kde se neúspěch neodpouští a kde už i malá dítka dělají vše pro to, aby byla mezi vrcholnými politiky, běhá mráz po zádech. To ten chlapec v rudé čapce, který spílal slečnám, že nectí památku padlého parašutisty, alespoň působil upřímně a zaníceně. Tak jako tak autorka opět potvrdila, že extrémy ať už napravo nebo nalevo nemůžou být dobrou volbou ani se sebelepšími úmysly. (25.07.2010)

Televize se zase jednou rozhodla předvést a také předvedla galerii roztodivných obrázků, které si nejen nedám za rámeček, ale mrštím s nimi rovnou do popelnice. A je mi srdečně líto ohryzků jablek, zmačkaného staniolu a promáčknutých zátek, nucených trávit čas v takové společnosti. Musím vám, kluci konzervativní a neobolševičtí, ale zatleskat: dlouho jsem si myslela, že mi už v životě nepoleze žádná věta víc na nervy než ta o účtu, jaký žádná banka nenabízí, ale Václav Klaus u telefonu rozmáchl nebohý účet jako mouchu o zeď. Lidská omezenost nemá hranic a teď už nemá hranic ani můj děs z toho, co jednou může sedět v křeslech, která znamenají moc. Leč nezoufej, český národe, ani ve fialové (rozuměj modro-rudé) spoušti nechybí pozitivní zprávy. Do Grónska budeme mít jako kolektiv slevu, tuleni si budou mít s kým hrát a naši hokejisté budou mít celoročně a zdarma zajištěn dostatek ledových ploch, takže pod vahou zlatých medailí Grónsko zmizí pod vodou mnohem rychleji, než by se o to postaralo globální oteplování. Neříkejte, že už se netěšíte! (17.01.2008)

S úsměvem na tváři vstříc nové pětiletce aneb mládí vpřed! A sakra... Velmi zajímavý pohled do "partajního" života mladých konzervativců a Komunistického svazu mládeže. Nutno pochválit autorku za zachování neutrality. Opravdu se nikomu nenadržuje, ovšem na druhou stranu tomu chybí nějaký konflikt. Třeba posezení "nad kávičkou" se zástupci obou stran a pokus o konfrontaci jejich názorů takříkajíc přímo. Tvůrcům párkrát ulítl nějaký detail typu pozapomenutého mikrofonu v záběru či kameramana vrhajícího stín do obrazu, ale jinak to i po technické stránce vypadá zdařile. Povedený dokument, který zaujme, ale popravdě řečeno námětem sliboval přeci jen poněkud více. (08.11.2007)

Od dokumentu bych asi čekal větší nadhled a sdělení. Zkoumat dvě naprosto odlišné strany není člověku nijak přínosem, zvláště když tyto strany leží na extrémních koncích řekněme politicky-názorového spektra. Od začátku je divákovi názor na ně jasný, dokument v něm neevokuje nic nového, těží jen z extremistických názorů obou skupin, které jsou absolutně stupidní, těch 72 minut je zkrátka pouze ztráta času. (30.04.2007)