Kupředu levá, kupředu pravá

Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde. (17.12.2007)

Uznávaná dokumentaristka Linda Jablonská je podle mého jenom hodně průměrná filmařka, která má ale jednu silnou stránku - má čich na provokativní atraktivní témata, která dokážou přitáhnout diváckou pozornost a sama o sobě dokážou vytáhnout snímky do červeného pole. Tak to bylo s její cestovkou do Severní Koreji Vítejte v KLDR a tak je to i s její sondou mezi mladé politické aktivisty. Ten film má špatný střih a pokud chtěla Jablonská něco sdělovat, tak i koncepci. Evidentně jí šlo o to maximálně vytěžit z bizarních situací a bizarních názorů zúčastněných co nejvíc. Na druhou stranu spíš mimochodem je její sonda ale hodně odhalující a pravdivá, pokud jde o zmapování myšlení těch, kteří by měli za pár let hrát v politice významnou roli. Tedy platí to spíš o té modré mládeži, která možná nebude zasedat ve vládních křeslech ani poslaneckých lavicích, ale přinejmenším bude hrát roli v think tancích, lobbistických skupinách a poradenských firmách na cokoli. Ta komunistická mládež je v úplně jiném postavení okrajové sekty, která je na úrovni náboženských blouznivců a z jejího středu vzejde tak maximálně jeden poslanec, což obvykle bývá předseda mládežnické organizace. Na jedné straně tvrdý konjukturalismus, vychcanost a touha po kariéře, na druhé straně slepý dogmatismus mladých radikálů. Kdyby si Jablonská zvolila místo mladých komunistů Mladé sociální demokraty, podobali by se s největší pravděpodobností Mladým konzervativcům jako vejce vejci. Ještě dodatek pro mého oblíbeného uživatele flanker.27: politicky se u nás angažují v zásadě dva typy politiků - ti první vstupují do politiky v dospělém věku a je to pro ně součást podnikatelského záměru, ti druzí, velmi mladí, lidsky nevyzrálí a proto vypadající přesně tak, jak to vypadá v tomto dokumentu. Je to důsledek toho, že o politiku se zajímá aktivně jenom nepatrný zlomek populace, takže stranickou organizaci ve středně velkém městě tvoří Pepík, Jarda, Tomáš a Staník se svým početným příbuzenstvem a kamarády, které přemluvili. No a ti zmínění se znají už od dětství a vždycky se dokážou tak nějak po lidsku domluvit. Klientelismus u nás široce rozšířený je důsledkem těchhle poměrů. Protože politické strany mají nedostatek straníků a těch talentovaných zvlášť, čeká většinu ve filmu vyobrazených modrých snaživců beze sporu slibná kariéra. Celkový dojem: 70 %. (11.03.2012)

MK nebo MK - jedni Mizerní Kokoti jak druzí... Zajímavé téma - s jak se zdá až trošku nechtěnými konotacemi - leč bohužel poněkud nedůvtipně pojaté a povrchně natočené. A tak nakonec má člověk až tak trošku pocit, že smysluplnější - i na délku filmu 72 minut! - možná mohlo být vedle mladých rudých a mladých modrých vidět i mladé černé, mladé oranžové, mladé hnědé, mladé růžové a v neposlední řadě i mladé zelené. Ale to už by asi nebyla mladá L.J. až taková >objektivní< , že... :-/ . . . Jako ryze dokumentární záležitost je tedy tenhle film dosti promarněná šance, jako poněkud bezduchá taškařice pak až nechtěně smutně pobaví... Škoda, další téma, které mělo na víc. Linda Jablonská bohužel ne... - - - P.S. Jen tak mimochodem, všimli jste si toho, že oni >mladí politici< byli vpodstatě všichni tak nějak >oškliví lidé< ...? Jako by jeden vedle druhého a bez rozdílu - napříč tím svým pomateným (politickým) spektrem - měli nějaký problém, nějakou špatnou auru. O (fyzicko-duševní) podobnosti guruů a v pozadí nenápadně stojících šéfů těchto postpubertálních, nemožně vážně se beroucích a místy až patetických (zjevně i nedovzdělaných) troubů v podobě starých a protřelých mazáků, pánů Grebeníčka a Topolánka ani nemluvě... Hnusné... :-( - - - P.S. Tak jen tak při nočním repete na >pokrokovém prostoru< (31.1.2012) si říkám, co dnes (po zhruba >pětiletce< - jak pravil během natáčení jeden z >pravicových< socek) asi dělají ti zde ve filmu tak vyprofilovaní šaškové. Škoda, že L.J. neudělala nějakou minutovou dotočku. Ale na to jí už asi nezbyly žádné prachy ze všech těch grantů a dotací, za které nakonec podnes spokojeně vyrábí ty své sračky. O pánech G. a T. je lépe se nezmiňovat. A vidět na závěr filmu potměšilý ksicht Bursíka? No, voli volili voly, taky jsem tomu >zelenáčení< na jednu volební sezonu podlehl. Doufám, že mu jednou někdo z jeho party šlápne do papule... Howgh. (08.11.2007)

Celkem zajímavý dokument, který nakukuje do života mladých komunistů a mladých konzervatistů a z obou linií nám ukazuje až extrémní vyhrocení těchto ideologií. A že jsem se místy opravdu nestačil divit. Přitom zůstává režisérka celou dobu zcela neutrální a nenadržuje ani jedné straně. Každý si tak udělá sám svůj názor. Jenom se mohlo v některých scénách ještě více přitvrdit a o některých lidech bych uvítal daleko více informací. I tak na české poměry velice podařený dokument. (09.08.2010)

Mladí červení versus mladí modří. Nejlépe si dokument užijete, pokud nejste nijak politicky vyhranění, či na to dokážete na hodinku zapomenout. Pak nejlépe oceníte, že autorka nestraní nikomu z nich a budete se bavit chvíli na účet jedněch, chvíli na účet druhých. Jako správná černá tečka za snaženími obou táborů je závěrečný titulkový sestřih povolebního patu. (10.11.2007)