Posel klamů

Tvorba Satoshiho Kona sa do veľkej miery vyznačuje prácou s psychológiou a psychologickými uhlami a aspektami. Tie sú aj preto výraznou súčasťou trinásťdielneho anime z roku 2004, ktoré sa príbehovo zameriava na útoky istého zdanlivo nepolapiteľného Shonen Bata, ktorý na kolieskových korčuliach s baseballovou pálkou v ruke napáda ľudí. Alebo žeby nie? Pravda, ak vôbec vo fyzickej podobe existuje, je náročnou nielen na pochopenie, ale najmä na prijatie. Anime počin v tomto prípade príbehovo pracuje s rôznymi formami a rovinami. Do približne polovice, teda zhruba šiesteho až siedmeho dielu, sa jednotlivé epizódy postupne kvalitatívne prekonávajú. Ponúkajú vynikajúce príbehy, ktoré v sebe zahŕňajú prvky drámy, kriminálky, mysterióznosti, ale najmä precíznu psychológiu, ktoré sa spájajú v popredí pátrania po neznámom útočníkovi. Druhú polovicu seriálu psychológia neopúšťa, ale mení sa uchopenie príbehu, ktorý začína naberať jasnejšie kontúry (ak teda v tomto prípade možno hovoriť o nejakej jasnosti v zmysle plnohodnotného príbehového pochopenia) s tým, že ono fyzické sa začína meniť na myšlienku, presvedčenie, lož, poveru, ospravedlnenie... Nazvať to snáď možno takmer akokoľvek. Je pravdou, že kvalita druhej polovice seriálu zaostáva za tou prvou, ale postupné ozrejmovanie príbehovej podstaty a konceptu Shonen Bata je stále skvelé, pričom osloví najmä divákov, ktorí oceňujú prácu s psychológiou a postavami. Keď už je reč o postavách, tých sa naprieč trinástimi dielmi objavuje naozaj veľké množstvo, pričom najpozoruhodnejšími sú práve tie, ktoré sú obeťami Shonen Bata. Postupné spájanie podobností, odhaľovanie detailov a ozrejmovanie skutočností zdvíha pomyselnú hmlu, odtajňujúc prečo sú práve oni tými, na ktorých sa tento útočník zameral. V prípade Mousou Dairinin je isté len to, že to, čo divák skutočne vidí, nie je skutočnou podstatou príbehu. Jeho myšlienka či odkaz sú oveľa komplikovanejšie, pričom vyložiť sa dajú hneď niekoľkými spôsobmi. Najjednoduchším vysvetlením spomedzi všetkých komplikovaných možností je to, že celý príbeh predstavuje kritiku (konzumnej) spoločnosti, ktorá sa točí v nekonečnom kruhu a opakuje stále tie isté chyby (viď "postava" Maromi a záver poslednej epizódy, v ktorej sa vyšetrovateľ Maniwa mení na starého muža píšuceho rovnice). V súvislosti s týmto anime však možno nájsť aj teórie o tom, že celý príbeh (a ak sa nad tým divák zamyslí, dáva to istý zmysel) predstavuje všeobecné odmietnutie japonskej spoločnosti prevziať vinu za činy v druhej svetovej vojne, keď sa ako celok radšej stavia do pozície obete kvôli pádu atómových bômb na Hirošimu a Nagasaki. A práve tento postoj obete jasne korešponduje s konceptom Shonen Bata a jeho obeťami v príbehu. Nech sa však každý divák tohto anime, ktoré sa mimochodom vyznačuje aj veľmi dobrou animáciou, pokúsi skutočnú podstatu príbehu pochopiť sám. Záverom snáď len toľko, že obísť toto dielo by bola škoda. (22.12.2023)

Všech třináct episod jsem zhlédl během jediné noci a dodnes si myslím, že to byl jeden z nejzásadnějších filmových zážitků. Celý seriál je vlastně jedním příběhem, který je ale vyprávěný, prohlubovaný a přetvářený jednotlivými postavami. Je to příběh zamotaný, skládající se dohromady jako podrobná mozaika. Některé díly jsou prodchnuté jistou dávkou detektivního žánru, který je následně vystřídán mystériem, to vtipem (byť to zní cynicky, tak u skupiny tří sebevrahů jsem padal ze židle v záchvatech smíchu) a ten spadne do zhnusení nad společností, lidmi obecně. Stejně pestrá je i škála charakterů pohybujících se na obrazovce. Jak už jsem naznačil jde z velké části o lidi a o jejich schopnosti vyrovnat se se zodpovědností za svoje vlastní činy, vyrovnat se se strachem ze sebereflexe. Satoshi Kon (autor) se naštěstí vyhnul tomu moru jménem "moe", takže se dočkáme pěkně vyhlížejících charakterů i prostředí. OST je z pera Susumu Hirasawa, takže vysoká kvalita je zaručena. Co říci na závěr? Složité, v určitém slova smyslu nekompaktní - není to prvoplánová zábava, musíte si ten kus vyrvat, vybojovat, ale výsledek stojí za to. (14.02.2011)

"Žádná záhada nezůstane navěky nevyřešena. A žádná odpověď není nikdy bez záhady." 12 dílů jsem se nudil, bloudil a hledal neustále co že se to vlastně děje...už už jsem si říkal že tohle byla ztráta času. Ale při začátku závěrečných titulek 13.dílu jsem si uvědomil že bych to strašně rád chtěl vidět celé znova a že tahle těžká nálož byla opravdu těžká. Hódně hluboké anime...přinejmenším co se pojetí bizarnosti děje samotného týče.... (23.04.2012)

Nechápu, proč jsem až do teď neviděl televizní anime od jednoho z nejlepších režisérů anime filmů, Satoši Kona. Když jsem se do Mósó dairinin pustil, ani jsem nevěděl, že se o něco z dílny tohoto skvělého režiséra jedná. Ale už u prvního openingu jsem si řekl "sakra, tady se někdo hodně inspiroval Konem" a hned jsem také hledal, zda úvodní znělku nesložil Susumu Hirasawa, jelikož mi až moc připomínala hudbu z Papriky. A ono tomu tak opravdu bylo. Po dokončení prvního dílu jsem se také ujistil, že se opravdu jedná o sérii od Satoši Kona. Teď přichází jediná otázka. Mohlo se na tom vůbec něco pokazit? Ne. Samozřejmě že nemohlo. Od začátku sledujete další skvělý příběh, který se opět zaměřuje hlavně na psychickou stránku člověka a přinese vám spoustu znepokojivých momentů. Hlavní dějová linka je naprosto skvělá a krásně sedne do seriálového formátu, kdy každý díl sledujeme události z jiného pohledu. Bohužel k tomu nějakou menší výhradu mám, a to jsou tři epizodní příběhy v polovině série. Opravdu proti nim nic nemám, díl se skupinovou sebevraždou považuji za nejlepší díl celé série a esenci tvorby Satoši Kona a následující "drby" přinesli naprosto fenomenální a děsivě upřímný konec. Nepřišlo mi ale vhodné dávat tyto epizody do poloviny a zastavit hlavní dějovou linku. Po skončení těchto epizodních příběhů jsem se už nedokázal pořádně naladit na samotný závěr. Ten byl ale jinak samozřejmě skvěle propracovaný a pořádně "snový", jak by se dalo očekávat. Poslední epizoda jako by vypadla z Papriky. Nakonec samozřejmě musím vyzdvihnout animaci, která je opět naprosto špičková a dokáže vám ukázat spoustu neuvěřitelných obrazů a hlavně v posledních dílech se z ní opravdu nedají odtrhnout oči. Už jen přehodit pořadí dílů a neměl bych si na co stěžovat. 8,5/10. (09.06.2021)

Hlavnou prednosťou tohoto výtvoru sú zaujímavé charaktery, ktorých osudy sa navzájom prelínajú, pri čom s v každom diely striedajú za nové s výnimkou štyroch hlavných. Paranoia agent sa nedá zaradiť do žiadneho žánru, pretože rôznorodosť dielov je obrovská. Prechádza sa tu od psychicky náročných, až po bláznivo komediálne. Moje nadšenie bolo obrovské, ale pri posledných dieloch som stratil pojem čo sa tam vlastne deje. Tieto časti boli akoby vystrihnuté z úplne iného, supernatural anime. Tvorcovia mali radšej zostať pri mysterióznej kriminálke, ale Japonci si proste neodpustia dať do seriálu niečo brutálne fantasy. V tomto prípade to napchaly do týchto dvoch epizód. Inak veľmi zaujímavý seriál, ktorý by si nemal nechať žiadny animefanúšik ujsť. (15.12.2008)