5 centimetrů za sekundu

Už dávno mnou nelomcovali polovicu filmu zimomriavky, zatiaľ čo druhú polovicu som mal chuť plakať, smiať sa, alebo oboje zároveň. Neskutočne podmanivá atmosféra a teraz nehovorím len o dokonalej animácii, ale aj o dokonalom ohudobnení, si ma získala hneď v úvode, odkazy pre pozorných Shinkaiových divákov, ako bol Chobi a Mimi, predstavovali len akúsi čerešničku na torte. No napriek neuveriteľne veľkom emočnom náboji, ktorý tento film bezpochyby mal, začínam byť z Shinkaiovho rýchleho klipovitého strihu a poviedkového rozprávania trošku frustrovaný. Chce to zvoľniť tempo, nechať tú krásu pomaly prenikať do žíl, pri takejto koncentrácii to obyčajný emocionálny človek ako ja, nedokáže spracovať. Chcem dvojhodinový epicko-lyrický elaborát o láske. :) A ešte niečo. Nepripomínal vám vonkajší pohľad na vlak, vláčik z Miyazakiho Spirited away (najkrajšej filmovej scény vôbec)? Ale možno už len hľadám jablko medzi hruškami. :) (16.06.2008)

Plakala jsem už tolikrát, že nikoho nepřekvapí, že dnes nebyla výjimka. Ale nikdy jsem neplakala s pocitem, který ani slovy nelze vyjádřit. Byōsoku 5 centimeter Vás během krátké chvíle zahltí tolika rozpolcenými stavy, že nevíte, jestli máte cítit úzkost, radost, strach, dojetí, zklamání. S hlavním hrdinou se ztotožňujete, ale zároveň je Vám tak vzdálený, přejete mu štěstí, ale součastně chcete, aby tato atmosféra neskončila a na konci jste rádi, že už můžete konečně popadnout dech, ale klidně byste se dál trápili. Utírám stékající slzu a tleskám autorovi, protože něco tak krásného se jen tak nevidí! (05.01.2011)

Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) (08.07.2010)

Srdce mě bolí, že láska nebyla opětovaná. A těžko někomu nadržovat, obě dívky si získaly mé sympatie. Film mě vedl k zamyšlení, k zavzpomínání na časy. kdy jsem se ploužila po školních chodbách s cílem spatřit mého idola, kdy jsem spřádala šílené plány jak se "omylem" potkat...kdo zapomněl na ten pocit...ted si vzpomene (28.12.2011)

Prvá a druhá kapitola ma vôbec nebavili. Druhá sa mi páčila najviac, pripomínala mi rôzne príbehy, ktoré som čítala v knihách. Chalan povie niečo milé a dievča v duchu kričí od nadšenia... no a ja spolu s ňou a to som prežívala aj pri druhej kapitole. Tretia vo mne nezanechala takmer nič. Bohužiaľ. Asi zrejme viem viacej "súcitiť" s teenegermi ako s 13 ročným príliš poetickým chlapcom alebo dospelým mužom, ktorý (podľa toho ako vyzeral) mohol mať už dávno ženu, ktorá by ho ľúbila alebo teda aspoň na každý prst jednu. Proste som čakala niečo dojímavejšie a dramatickejšie z toho čo tu ľudia písali. No ale tretia kapitola tak pri tej som sa určite tvárila ako kameň. Jednoducho druhá vyvolala vo mne emócie a ostatné nie. Bodka. (11.07.2014)