Návrat Bocianov

Přespřílišná ambicióznost snímku velí vplést do devadesátiminutové stopáže hned několik žhavých témat - krom narušených rodinných i partnerských vztahů i téma imigrantství, ztráty kořenů a hodnot ve sjednocené, přesto stále nejednotné Evropě. Hodí se i téma rasismu a sudetských Němců."Zodpovědnost? Za koho, za co? V tomto světě?" táže se zoufale Vandin partner. Slovenští filmaři očividně zodpovědnost za tento svět na rozdíl od řady českých cítí a chtějí cítit - otázkou je, zda tím své filmy nezatěžují natolik, že v nich už nezbývá nic jiného. Ve výsledku jejich snaha snímek hubí; kvůli přehršli zájmů působí jako dort pejska a kočičky, navíc dort ochucený spíše fádně. Další a další motivy vyznívají jen jako manýra - ať jde o folklorně pojednané scény z romské osady či neustálé záběry hnízdících čápů, kteří mají sugerovat návrat ke kořenům a návrat domů. Rádoby poetické hlubokomyslné dialogy silně šustí papírem, nedomrlá hrdinka v podání Němky Kathariny Lorenz také mnoho nezachrání. Líto nám může být i německé herecké naděje Floriana Stettera (Napola, Poslední dny Sophie Schollové), i když jen za to, že do projektu vůbec vstoupil. Návrat čápů tradičně hýří i odhalenými scénami, takže pohled na Vandino nahé (případně souložící) tělo si diváci mohou dopřát vícekrát. Film nešetří ani líbeznými pohledy do krajiny, snad aby na Slovensko přilákal turisty, s ohledem na množství nahých scén nejspíš i ty erotické. Ti filmoví to nejspíš nebudou, alespoň dokud slovenským tvůrcům nedojde, že méně ambicí by někdy bylo více. (13.06.2020)

Neprávem podhodnocený středoevropský koprodukční film, reflektující krizi partnerského vztahu (i krizi osobní) na pozadí užší evropské integrace a v kontextu Schengenského prostoru, což je možná na jeden film trochu velké sousto, ale tvůrci se s ním nakonec vypořádali celkem se ctí. Cesta z Německa až na samý konec EU, totiž na slovensko-ukrajinskou hranici, je míněna spíše symbolicky, naštěstí v sobě spojuje dva obyčejné filmy, německý a ten slovenský, který každý funguje sám o sobě, i když je to spíš replikou z filmu takový filmový ,,divoký východ pro začátečníky"... Nejen díky postavě Radoslava Brzobohatého jsem se nemohl zbavit dojmu, že se dívám na další Návrat ztraceného ráje, všichni ti dobří rodáci z malé vesničky Runina tvořili podobně (sluncem prosvícenou) vztahovou mozaiku. Tohle mi ale přišlo přece jen o krapet smysluplnější, beru-li v potaz podobnou zkušenost a optiku režisérů-emigrantů, vracejících se po čase do své vlasti... (30.11.2011)

„Bociany sa vždy vracajú na miesto, kde sa im páčilo.“ NÁVRAT BOCIANOV je jeden z mála filmov roku 2007, kde okrem rôznych ďalších jazykov, počujeme vo výraznej miere aj ten slovenský. Môžeme byť samozrejme radi, že sa robí aspoň niečo (hoci k tomu potrebujeme nemeckého koproducenta). Na druhej strane, Alice Nellisová dobre hovorí, že v krajine (hocijakej) nemôže vzniknúť päť „zásadných“ filmov a nič viac, ale dvadsať filmov a z nich sa po vzájomnom porovnaní určí, ktoré sú zásadné; stav, kedy vznikne jeden film a krajina je naň hrdá, je nielen chorý, ale svojím spôsobom i nebezpečný (umenie veľa vypovedá o ktorejkoľvek krajine na svete a ak nevzniká žiadne, je to celé strašne prázdne). Ale dosť silných slov, máme tu ďalší takmer-slovenský film a sme radi, že sme radi. Scenár nepatrí k najoriginálnejším a nie som si istý, či je o prevádzačoch alebo o mladej žene, nachádzajúcej v lone malebnej slovenskej prírody zmysel života. A ten otravne patetický Brzobohatý je už tiež v úplne každom filme a seriáli. Napriek tomu to mohlo dopadnúť ešte horšie. Dialógy sú dobrými hercami prednášané vierohodne a nebijú do uší (ničí ich však nekvalitný zvuk, keď pasáže pohlcuje spev cvrčkov, miestami som nepočul, o čom sa postavy rozprávajú!) a kameraman nepokazí parádnu výpravu, ani keby chcel. Občas sa tvorcom podarí vytvoriť prázdninovú atmosféru zaspatej pohraničnej dedinky, v zovretí horúceho slovenského pralesa. Pričom ani nahé ľudské telo im nerobí problém („je tam toho!“, chcelo by sa zvolať... keby to toľkým slovenským, českým ale vlastne aj americkým, ázijským a eskymáckym filmárom nerobilo také tragikomické problémy). A vôbec, celé je to príjemné. Avšak nič viac. Kino Považan 2007 (15.12.2007)

spomedzi celovečerných hraných filmov, ktoré za posledné roky (2-3) na Slovensku vznikli, je vizuálne a technicky asi najkrajší a najlepšie urobený, LENŽE - scenár, ten základný kameň filmu, ten nosný pilier filmového diela, nepustí toto dielko vyššie; námet - síce nie originálny, no rozhodne potenciálny, nesúci istý náboj, ktorý mohol byť využitý - skončil pri scenári, ktorý je plný scenáristických klišé, chýba mu humor a silné obrazy, niečo, čo by diváka chytilo, niečo, kvôli čomu by si človek povedal, že mu tento film niečo dal; lenže mu nedá nič, iba ak si povie, že je dobré, že sa okrajovo dotkol niekoľkých časopriestorovo aktuálnych tém a že to je na slovenské pomery veľmi šikovne, pekne a zručne natočené; (02.03.2008)

Návrat bocianov je úplne obyčajný slovenský film s prevahou nemeckých dialógov, zasadený do krásneho prostredia a zobrazujúci reálne ničím neprifarbené témy zo života....Toto všetko je fajn, pokiaľ by slovenská kinematografia neprekypovala len týmto typom filmov...hlavne tie z posledných rokov, ktoré sa tvária, že sa neboja pozrieť pravde do očí. Napriek dobrej téme znova žiadna sláva... (29.09.2007)