Dřevěná Marika

Jako natočit pohádku celovečerní stopáže podle jedné písničky o putování hudců, to chtělo asi velkou odvahu. Taky jsem si po čtyřiceti minutách říkal, kdy teda ta Marika zdřevění, jestli si jako třeba přesedí nohy, nebo co. Ta mytologie za tímhle příběhem chtěla rozvést, třeba jako v Jestřábí ženě, ne že dostanu nějaké neurčité náznaky z náhodně zpívané písničky, která vypadá, že zrovna šla kolem. Ale zase zde máme lidové stavby, kroje, zvyky, Turky, Špilberk a jeho kasemata, a ten příběh má slušný základ, žel jenom nedotažený a neprohloubený. Marika má hezká kukadla, a i když hraje zápornou roli, i Jana Epikaridis je zde čupr holka. Jašków poněkud přehrává a Jiří klika, tam nevím, jestli měl hrát takového ňoumu od začátku, když se pak zase neuvěřitelně statečně zachová, nebo prostě jen nasadil nějaký herecký kukuč a nešel mu sundat. Celkově docela pohoda pohádka, určitě ne pro děti, ale Moraváci si tam najdou své. Pokud jde o ústřední písničku, ta uhlazenější verze mi sedí víc. (02.12.2017)

Dřevěná je v tomto baladickém příběhu (nepřesně označeném za pohádku) nejen Marika, ale bohužel také většina hereckého ansámblu. Ani členové štábu patrně nevynikali kdovíjakou profesionalitou (a to jsem si oné vysmívané ruky v záběru nevšiml), takže jedna hvězdička za Radku "Ty máš kukadla jak zrcadla" Coufalovou a druhá za hudbu. (14.08.2021)

Dvaadvacetiletá Radka Coufalová, hvězda Městského divadla Brno, se ještě před svým angažmá v brněnském divadle v roce 2001 objevila v této tak trochu jiné pohádce než na které jsme zvyklí. Děj se odehrává ve skutečných reáliích Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v okolních lesích, zazní hudba a písně Petra Ulrycha v podání jeho sestry Hany Ulrychové, uvidíme krásné scenérie a dobové kroje. Radka si zahrála mladší hrdinku, která se zamiluje do potulného houslisty. Jenže zrovna se verbovalo, a tak i tento mladý houslista se svým kamarádem narukoval. Za obranu prachárny dostanou peníze, jenže ty proradného kamarádíčka dovedou až k vraždě hlavního mladíka. Najde jej Radčina Marika a dá mu svůj život, za což se změní ve strom. Mladík obživne, ale nemá paměť, takže jen tak bloumá po dědině či statku a chodí si pod strom odpočinout, protože je mu tam dobře. No a samozřejmě děj pak vrcholí happyendem a Marika se konečně dává dohromady s mladíkem. Dějově poměrně spletitá a náročná pohádka vítězí spíše obrazem a zpěvem nad dějem a posláním. Ale je dobře, že i takové pohádky se točí. (15.12.2014)

Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři. (02.12.2017)

V hlavní roli skanzen, lidové či zlidovělé písně, kroje a jednoduchý příběh, odkazující k příběhům, které prabáby našich pradědů u draní peří vyprávěly, pokud je přímo neprožívaly, což bych rovněž nevylučovala. Pohádka má lidově amatérský punc, několikrát tady vzpomenutá ruka člena štábu v záběru (modrý rukáv v pravém dolním rohu, když jdou holky sbírat na začátku bejlí do lesa, to je pro ty, kdo to nepostřehli a připadají si trapně), léčení kavky je trochu nedomyšlené, údiv nad tím, že "už létá" nedává smysl, když odletěla už asi před osmi hodinami, verbování Ondráše je taky vzato hákem, nevyplývá z toho ta nutnost, ale i přes tyto drobnosti, ta upřímnost, opravdovost, která z toho čiší, drobné zádrhele naprosto válcuje. Už jen vhledem k atmosféře lidové slavnosti, kterou celá pohádka má, mi zdejší hodnocení připadá nespravedlivé. (16.08.2015)