Na cestě

Chvílema jsem myslela, že už to nevydržim. Některé pasáže jsou prostě taaaak moc natahované, že se to zdálo až nekonečné. Problém byl možná v tom, že jsem nečetla knihu, takže jsem měla místy perné chvilky udržet krok s rychlými a celkem se opakujícími "zvraty" v příběhu. Pro člověka, který knihu četl musí být tenhle film mnohem hodnotnější- protože po filmařské stránce nejde snad nic vytknout- kromě už zmiňovaného natahování všeho. Rozdílné povahy a vztahy- to je asi to hlavní co se tady řeší a to skvěle nadčasově a propracovaně. To co bylo asi nejlepší - bylo částečné Salovo vyprávění a herecké výkony- ty především. Garrett...Garrett...a Kristen - oba ukázali že jsou skvělí - zatímco u něj to je dalo by se říci "klasické", Kristen mi opět napravila můj dojem z ní - který vždy značně klesne, když se kouknu na další díl Stmívání. Napadlo mě, že by nebyl špatný nápad film rozdělit do dvou částí...Nicméně, teď mám v plánu si přečíst knihu a pak se třeba vrátit k tomuhle filmu a případně upravit hodnocení. (05.12.2012)

Kerouacovu knihu jsem četla už asi před deseti lety a říkala jsem si, že je to nezfilmovatelné...no, zfilmovatelné to tedy nakonec je, ale měla jsem s tím stejný problém jako s předlohou - příběh se vlastně vůbec nevyvíjí a nikam nesměřuje a nekonečné sexuální a drogové eskapády začnou po chvíli nudit a hlavních hrdinů vám začne být hodně líto. Garrett Hedlund exceluje v roli Deana, což bych po jeho výkonu v Tronu nikdy nevěřila, jeho vnitřní rozervanost z něj úplně sálala, až to bylo nepříjemné. Je to ale hrozně roztahané, chvílemi nudné a výsledek je stejný jako knižní předloha - jedna velká póza, která si hraje na něco, co rozhodně není. (27.04.2013)

No, nebylo to úplně podle mých představ,něco mi tam trochu chybělo, mohlo to být víc rozjařený, bláznivý prostě Beatnický, ale na druhou stranu sem se ani chvíli nenudil a mám ten příběh tak rád, že tomu prostě nemůžu dát nižší hodnocení. ______ I think of Dean Moriarty ______ PS: Jdu si ubalit cigáro bez filtru :) (06.01.2013)

Dean Moriarty a Sal Paradise na ceste Amerikou. Jacka Kerouaca mám veľmi rád a jeho Na Ceste považujem za najlepšou ukážku života jednej generácie. Generácie umelcov a stratených existencií, ktorý sa dotýkali svojimi dielami nie len ľudských duší, ale aj vystihli podstatu Ameriky po 2. sv. vojne. Na ceste ako film, je ale len ťažkopádnou napodobeninou knihy. Osudové vzťahy a sebadeštrukčné videnie sveta sa odráža v prepracovaných kompozíciach a pekných záberoch americkej krajiny, ale akási túžba žiť životom akým žije beat generation sa nedostaví. Hedlund je asi najvýraznejšou postavou vôbec a je celkom zábavne sledovať jeho životný osud skrze oči mnohých iných ľudí - hlavne žien. Tie sú častokrát veľmi atraktívne ale kraľuje im Kristen Stewart a jej prsia, ktoré vystavuje skoro v každej scéne. Ale ten feeling a chuť zavítať do baru, zapáliť si cigaretu, počúvať džez, alebo básne z úst stratenej generácie sa nedostavil. Dokonca ani tá túžba cestovať naprieč Amerikou. To je to prezentované skôr ako príjemné pozadie, než životná filozofia . A to je škoda. Je dobré že na svoje dve a pol hodiny film nenudí, ale okrem dvojitého handjobu v aute je to film neschopný ponúknuť inú, zapamätaniahodnú scénu. (14.10.2013)

Z mnohých dôvodov, ktoré teraz nebudem a ani nie je potrebné preberať, môžeme prijať ako primárne východisko tvrdenie, že Kerouacovo Na ceste, nech už dnes pôsobí akokoľvek, je absolútne kultovým dielom. Sallesovo NA CESTE je jeho veľmi presnou/dôkladnou/detailnou/pietnou/únavnou obrazovou reprodukciou/ilustráciou/vystihnutím, čo je dôvodom, prečo sa kultom stať nemôže. Podobne ako jeho MOTOCYKLOVÉ DENNÍKY nemá pridanú hodnotu,iba ukazuje, neurazí, nenadchne, raz a stačí, proste iba adaptácia... (13.08.2013)