Biyeolhan geori

Je to jako když stojíte v zoo před klecí plné roztomilých opiček. Něco hezkého si o nich předem přečtete, na základě toho si jednu z nich oblíbíte a se zájmem ji začínáte pozorovat. Potom však nějaký debil bouchne před klecí petardu a opičky se během okamžiku s vřeštěním mezi sebou promísí, začnou se chovat jako idioti a vy v tom maglajzu marně přemýšlíte, která to vlastně měla byla ta vaše oblíbená. "Drsné" války jihokorejských gangů o moč, kdy nejbrutálnější z brutálních hledí jen na to, aby náhodou, proboha!, někoho nezabili a pauzy mezi bitkami si vyplňují ryze "chlapskými" jízdami v podobě karaoke párty ve slipech, to je opravdu skoro to nejsyrovější, co jsem v životě viděl. Tedy hned po dokumentu o pářících rituálech kočkodanů na National Geographic. A srovnávat tuto ťamanskou sračku se Scorsesem zní jako prohlášení nezletilého gaye, že Hery Potrat je úplně skoro jako Barbar Conan. (29.06.2011)

,,I KDYBYSME MĚLI ZEMŘÍT HLADEM, NESMÍME NIKDY ZKLAMAT JEDEN DRUHÉHO“..... /// Bejt členem gangu (gangsterů), to není jako chodit někam do kroužku. Vyprávění o tom co bylo a jak bylo s (několika) perfektníma pouličníma rvačkama. Sleduju životní osudy a příběh hrdiny, kterej chce zažít vopravdovej byznys. Jenomže mu nikdo neřekl, že věku dona Vita Corleona se dožívaj jen vyvolení. Proč je to tak dlouhý? Protože vono vydrápat se na vrchol chvilku trvá. A taky to musí bejt srozumitelný a hlavně – pořádnej filmař na filmu o mafiánech nikdy na čas nehleděl. (Že Sergio?) Byung-doo se probodává vejš (ne holky, kluci na to maj nože...) a vlastně se zdánlivě nic neděje. Zajímavej příběh, dobrá filmařina a tempo mafiánskejch filmů, který mi nemusí kvůli ohromnýmu vypravěčskýmu záběru vždycky sednout. A fakt v tom nehledejte nic proti Korejcům. Ani si nevzpomínám, na aspoň takhle solidní gangsterku ze současnosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem velkej fanda každýho, kdo ,,kope“ za mafii. 2.) Miluju karaoke bary. (Spíš to karaoke...) 3.) Thx za titule ,,Xatrix“ a ,,Unbre“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (15.02.2012)

S jasnou upomienkou nielen v doslovnom preklade nazvu na Scorseseho Mean streets, film postupne predostiera rozmach a nasledny pad maleho kriminalnika. Vysledkom je silna gangsterska drama s vyborne napisanou ustrednou postavou (anti)hrdinu. Z kazdeho zaberu je citit pevnu ruku rezisera, ktory nam ponuka imho najlepsi "kontaktny suboj" tohto roka a vdaka soundtracku s vyrazne jazzovym nadychom (mimo bojovych sekvencii, ktore naopak sprevadza prierazny a rytmicky pop mne evokujuci znamu kladivkouvu scenu z Oldoboya) je snimka zahalena do opojneho nostalgicke oparu chandlerovsky skazeneho sveta, v ktorom len malokedy nase sny pridu k naplneniu na dlhsi casovy usek. Nebyt malo presvedcivej romantickej linky, bolo by to bezchybne. 90%. (26.10.2006)

Autoři snímku, v tomto případě režisér Ha Yoo přetavil své divácké zkušenosti z kultovních snímků Scorseseho, De Palmy a dalších do jedné z nejčistších gangsterek, co jsem z korejské produkce viděl. Nejedná se o žánrový mix, ani zde nehraje hnací motor pomsta (jako například v neo-noirově laděné A Bittersweet). Film funguje i jako mnohovrstevnatý epos o gangsterovi, který zažije svůj postup mezi elity a následující pád, tak jako nepřímá kritika kapitalismu a jeho důsledků v chudších částech Koreje (kritika ale zdaleka není tak výrazná jako v pozdních filmech jiného korejského režiséra Kim ki-duka). Příběh stojí a padá na napsaných postavách. Zatímco ústřední dvojice kamarádů ze školy, jejichž cesty se ale radikálně rozdělily, skvěle splnuje žánrové požadavky a očekávání, milostná linie hlavního hrdiny mi přišla velmi slabá. Trochu prostříhat první polovinu a ubrat na zbytečné romanci a s plným hodnocením bych neváhal ani vteřinu! (25.02.2013)