10 000 pred Kristom

Z budoucnosti točí Emmerich výrazně lepší filmy než z minulosti. Velkofilm 10 000 př. n. l. připomíná ze všech nejvíce Apocalypto Mela Gibsona, je však příběhem, věrohodností i zpracováním o dvě třídy níž. Příběh pravěkého lovce ze sněžných hor DeLeha, který dokázal dobýt říši pyramid, neunudí, ale ničím zvlášť nepotěší. Navíc přes přesné datování v názvu je zcela mimo čas. I když nejpozdější data vyhynutí šavlozubých tygrů i mamutů se skutečně udávají kolem roku 10 000 př. n. l., velcí dinosauří praptáci vyhynuli podstatně dříve a naopak nejstarší světové (tj. egyptské) pyramidy byly budovány později - ve třetím tisíciletí př.n.l. A tak zbývá vychutnat si dusající stáda digitálních mamutů a hezkou fimovou hudbu, nevnímat blbosti a nezapomenout, že existují i lepší filmy z dávné minulosti, jako třeba Zemanova Cesta do pravěku. Trailery (se zvířátky): http://www.csfd.cz/film/223271-10-000-pr-n-l-10000-bc/videa/ (07.11.2009)

Další šance na zábavně-dobrodružný film zahozena. Ta Emmerichova přímočará dětinskost a upřímnost, se kterou svoje příběhy vypráví, mě chvílemi skoro fascinovala. V důsledku je ale film jen utahanou báchorkou, ve které pralidi mluví angličtinou s blízko-východním přízvukem, mamuti staví pyramidy a poslední zbytky dobrodružství zachraňuje pětiminutovka se šavlozubým tygrem. (28.12.2009)

S postupujícími roky jde Emmerich evidentně až na dřeň toho, co si může u diváků dovolit a paradoxně s tím pak točí zábavnější filmy. Tohle je stomilionový gigant, který elegantně recykluje slavné „padesátková“ monster movies, jen s tím rozdílem, že tentokráte nahradili Raye Harryhausena machři přes CGI. Tohle je nekompromisně debilní (dialogy!) a nesmlouvavě efektní (akce!) nášup, u kterého není ani vteřina hluchého místa a pokud vedle vás sedí studentka archeologie, která si to evidentně užívá taky (jenom z trochu jiného pohledu), není co řešit. Za to všechno jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná taky trochu natruc všem ostatním, kteří v sobě musí zrovna u takových filmů objevovat skrytého ducha intošiny a filmového vědátorství. :) (01.04.2008)

Dějepis a zeměpis v kostce. Dredy jako z dvacátého století, mamuti jako z 200 000 let před Kristem jenom několikrát větší. Sem tam přiběhne přerostlé emu chytající podobu dinosaurů z druhohor a tygžík vyžlík podruhé v dějinách filmu prokáže své dobré srdce a postaví se za hlavního hrdinu. Společně s ním putujeme za průvodem Hunů či Mongolů Čingischánovy doby ze zasněžených Himalájí přímo do hustého amazonského pralesa, po jehož opuštění nás čeká nekonečná Sahara a podivná řeka plná plachetnic podobných opeře v Sydney nebo (při větší fantazii) těm španělským ze 16. století. Nenajdeme na nich ale žádného Hernanda Corteze nebo Francisca Pizzara, nýbrž ony Huny (Mongoly) oblečené v barevných látkách odněkud z Orientu, jejichž hlavní město připomíná jakési Maye, Aztéky a Inky v jednom (ačkoliv tygří sfinga kdesi uprostřed města by nás mohla svádět k zařazení spíš do Egypta). Jedno se ale Emmerichovi nechat musí. Kamerové záběry z leteckého pohledu vypadají úchvatně a hudba se mu taky povedla. Škoda jen, že se místo historie radši nezaměřil na sci-fi. A neodpustil si ty příšerný děsivý konce plný ožívajících mrtvol a velkých hrdinů. (19.03.2008)

„Niektorí ľudia si urobia kruh, dajú si doňho ženu a deti a o tých sa starajú. Iní si urobia väčší kruh, dajú si tam aj bratov a sestry. A niektorí... niektorí si urobia EŠTE väčší kruh.“ Strašná konina. Emmerich sa doteraz držal na uzde (oproti tomuto zverstvu je jeho Deň nezávislosti Občan Kane). Ale toto už vážne pôsobí dojmom, že začal fetovať a fetovali aj ľudia, ktorí mu na to dali peniaze. Fetovali aj trikári a herci. Fetovali ÚPLNE všetci, počas nakrúcania aj počas post-produkcie, prestali až po premiére a po prvej polhodine z kina utekali zadným východom a dva týždne sa ukrývali v bezpečnom podzemí, aby im svet nekládol otázky. Pyramídy, umelohmotné zbrane, mamuty, ponaučenia do života, oživenie mŕtvej postavy, nerealistické akčné scény, svojrázne počítačové triky, toto je proste jeden nehorázny bordel a väčšinu času, ak som práve nepozeral do zeme a nehanbil sa sám za seba, čo za hovadiny to zasa pozerám, som sa chechtal, lebo som mal pocit, že ak nebudem, zošaliem rovnako, ako Emmerich. Slová sú zbytočné. (27.05.2011)