Číslo 23

Joel Schumacher oprávněně platí za jednoho z nejméně vyrovnaných hollywoodských režisérů!! Jeho žánrově nepředvídatelná režie tentokráte zabrousila do vod ďábelského prvočísla (význam čísla 23 není scenáristickým výmyslem, nýbrž skutečně existující teorií – slušný potenciál by tu tedy byl), které se hlavnímu hrdinovi „dostane“ do rukou prostřednictvím knihy, kterou jeho manželka zahlédne v knihkupectví, když čeká právě na nedochvilného Jima Carreyho, kterého mezitím pokousal pes, sám se později do knihy začte, v detektivovi poznává sám sebe, začíná bláznit, hledat souvislosti atp. atp. Ocitáme se tak na hranici dvou světů, toho reálného a toho knižního, Schumacher ani v jednom z nich ale trestuhodně neudrží napětí ani stylově kompaktní celek. Jen něco naznačí, přeskočí do snového oparu, tam nešetří stylizací a následně odběhne zase opodál. Jiné pasáže jsou zase nesmyslně doslovné. Režisérův tvůrčí úsudek a invence vložená do filmu jsou minimálně matné. Vedlejší postavy jsou motivačně nevýrazné, ústřední herecké duo Carrey a Virginia Madsen (Bokovka) si ostudu rozhodně neuřízli, ale s přibývajícími minutami už lezou solidně na nervy. Jejich chybou to ale zřejmě nebude. 40%. (01.08.2007)

To tu máme zase jednou krásně rozporuplná hodnocení... Já se zbaběle přidám do průměru z několika důvodů. Scénář není tak pitomý, jak tady spousta lidí píše - nejde tu vůbec o to, hledat logiku v událostech okolo třiadvacítky, ten film je o duševně nemocném člověku a postupném odkrývání vlastní minulosti. Je fakt, že místy hodně nudí, nepřináší nic nového ani zajímavého. Není tajemný, mysteriózní, překvapivý ani při jeho sledováí nemrazí. Ale má hodně povedenou vizuální stránku, zajímavou kameru a slušného Carreyho v hlavní roli. Největší slabinou JE onen nespočetněkrát zmíněný scénář, ale zas taková tragédie to opravdu není. Mimochodem - teď jsem si všimla, že tohle moje hodnocení má pořadové číslo 666, není to záhadné? :-) (09.11.2007)

Pokud máte kvalitní scénář, herce i režiséra, může se vám v žánru mysteriózního dramatu podařit klidně i takový majstrštyk, jako byl svého času Klub rváčů. Pokud máte k dispozici scénář slabý, nezachrání to ani snaživý režisér a hvězdné obsazení. Pro Jima Carreyho představoval snímek výjimečnou příležitost zahrát si opravdu temný komplikovaný charakter, jaký se v jeho kariéře ještě nevyskytl. Dál než k pitvořícímu se strýčku Olafovi z Řady nešťastných příhod se vlastně Jim nedostal. Veškerá jeho energie ale přichází vniveč, protože jeho paranoidní postava se prostě v tom nešťastném a slabomyslném předvídatelném scénáři nemůže rozvinout náležitým směrem. Snad nejlépe rozdíl mezi špičkovým filmem a podprůměrným kouskem charakterizuje závěrečná scéna u Klubu rváčů, kdy se hroutí všechny jistoty stávajícího světa a antihrdina příběhu ví, že je za to osobně odpovědný. V 23 vidíte kýčovitě moralistní scénu, která předchozí děj shazuje někam na hranice směšnosti. Celkový dojem: 35 %. (01.09.2016)

Skvělá práce. Jim potřebuje ještě více vážných rolí, aby zavřel hubu všem svým odpůrcům. Umí zahrát i v mystery thrilleru a Číslo 23 rozhodně není žádný béčko. Pečlivě budovaná atmosféra a šílenství kolem čísla 23, při kterém jsem se přistihl, že si sám počítám kombinace, které nám tvůrci přichystali. Tohle se určitě povedlo. Nad pointou možná každému nespadne brada, ale alespoň to není předvídatelný jako Lenssen a spol. (13.12.2009)

Začíná to nadějně. Zajímavý námět i jistá atmosféra se tomu zpočátku upřít nedá. Jenže scénář se v druhé polovině filmu naprosto "zblázní" a tak jde veškerá atmosféra do kytek. Překvapivě to tentokrát není až tak chybou Schumachera, který se snaží seč může a do nejedné scény nějaký vizuální nápad či atmosféru procpal, ale čistě scénářem. Přitom z námětu by bezesporu šlo udělat dobrý základ k filmu, jelikož pointa sama o sobě není až tak hloupá. Jen je velice špatně podaná. Výsledkem tedy je průměrný thriller jakých jsou na poličkách videopůjčoven desítky. Další z řady nevýrazných snímků v nevyrovnané filmografii Joela Schumachera. (18.06.2007)