Suzumija Haruhi no júucu

Čo sa minulého roka týka, hovorilo sa najhlasnejšie o dvoch anime. Prvým z nich bol podľa mňa veľmi preceňovaný Death note, a druhým práve Suzumiya Haruhi no Yuutsu. Hoci by som podľa rozprávania čakal, že ma zaujme skôr prvé z nich, nakoniec ma dostala práve rázna veliteľka SOS Brigády Haruhi Suzumiya. Ako tu už viacerí píšu je seriál radený nechronologicky. Myslím však, že to nevadí pretože to jednak umožní držať diváka v napätí tým, že dlhšie akosi nechápe o čo tu ide a snaží sa na to prísť sám a jednak sme nechronologické radenie epizód ešte v anime často nevideli. Seriál však nie je z tých, ktoré by nevyhnutne potrebovali rozhádzať dej tak, aby pôsobili inovatívne. I obsahom je v rámci kókó anime dosť originálny. Animačne je to jedno z najkvalitnejších anime aké je možno vidieť; stále sa čosi hýbe a záverečný taneček si s chuťou pozriete po každej epizóde. Dievčatá sú nakreslené božsky, hlavne Suzumiya je úplne božská ;-). Keďže je anime adaptáciou prvej z desiatich noviel o potreštenej stredoškoláčke, máme sa isto na čo tešiť. No a ten výrok čo tu má Idaho je geniálnou bodkou za seriálom . Deviatka je len za to, že seriál je akosi neukončený a celkovo ho prehodnotím až sa skončí 9/10 (06.04.2007)

Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10 (10.10.2006)

To bylo někdy koncem roku 2008, možná začátkem roku 2009, kdy jsem na tuhle Haruhi poprvé narazil. S anime jsem v podstatě znovu začínal, měl za sebou několik z těch nejznámějších šónenů, občas se podíval na něco z tehdy vycházející sezóny (nečekaně jsem vyhledával další šóneny) a začal jsem se aktivně zapojovat do komunity na stránkách Anime Crazy. A tehdy se objevila zpráva o nové Haruhi, která má začít brzy vycházet a já si musel přiznat, že neznám ani tu původní a proto nechápu, co je to za událost. A tak jsem se logicky rozhodl, před tím, než začne nová verze, se do té původní obout. Tahle Haruhi byla prvním anime, co jsem viděl, které vyprávělo příběh nelineárně a já se poprvé musel snažit pobrat co se děje a skládat si obrázek celého příběhu tak, jak jde vlastně za sebou, a i když mi to přišlo strašně originální a zábavné (opět připomínám, že v té době jsem znal akorát ty velké shóneny, do kterých jsem byl zažraný), tak mi to z části nebylo zase až tak při chuti, přeci jen chtít nějaké velké přemýšlení a představivost po dvaadvacetiletém mladíkovi, který si chce život jen pořádně užívat, bylo v té době asi trochu moc. Naštěstí jsem se na seriál díval v rámci pár dní, a tak jsem nezapomínal, co se kde událo, všímal a pamatoval si většinu detailů, a tedy si dokázal v podstatě celý příběh dobře a uspokojivě složit. Bylo to také první anime, kde jsem se setkal s hrdinou s takhle intenzivními vnitřními monology a zjistil, že mi to hodně vyhovuje, protože pak dokážu postavu a vše co kolem děje snadno a dobře pochopit a víc si užívám její pohled na věc. Také jsem se u Haruhi utvrdil, že mám rád bláznivé a podivné ženské charaktery, které některým přijdou třeba jako otravné, ale já se s takovými dívkami vlastně nenudím, naopak obdivuji a užívám si jejich energii. Mělo to i zajímavou atmosféru, kterou podtrhoval již zmíněný styl vyprávění a hlavně fakt, že vše bylo sympaticky pomíchané. Zkrátka Haruhi se mi tehdy líbila, bylo to něco nového, otevřelo mi to obzory, ale nebyla to úplná láska. Každopádně můj tehdejší dojem, a i ten dnešní po lehkém připomenutí celého Haruhi světa je silných 8/10, i když dnes je to především proto, že jsem našel obdobné seriály, které jsem si dokázal užít víc, jako třeba první Monogatari. Ale i tak byla Haruhi 2006 silný zážitek a samotného mě překvapilo, jak dobře mi dojem z něj utkvěl v paměti i po těch letech, stejně jako to, co bylo potom s Haruhi 2009... (11.12.2021)

Asi to bude tím, že jsem holka, ale "žrala" jsem Kyonův ležérní styl, Haruhi mě zase tak moc neokouzlila. Anebo to bude tím, že je mi dost podobný, chvílemi jako bych se viděla ;-) Svým nechronologickým řazením mě seriál na chvíli zmátl, ale strávila jsem to, a krásně si všechno pospojovala, člověk hold musí dávat pozor při sledování. Všichni účastníci z SOS Brigády byli super a vůbec by mi nevadilo se s nimi opět setkat. Ano, bylo to super, přesto jsem se občas nudila, proto nemůžu dát plné hodnocení. Škoda, co? P.S.: Děsně se mi líbil ten pocit, když jsem pochopila narážky Mikuru a Yuki :-) (04.04.2009)

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod. (06.11.2011)