Mai-HiME

Mai-HiME trvá celkem dlouho, než se příběh dá konečně do pohybu. V podstatě celou první půlku nás seznamuje se všemi postavami a veškeré dění je jen jakousi předehrou pro druhé dějství. Teprve ve druhé půlce nabere seriál mnohem temnější ráz a kvalita stoupne strmě vzhůru. Způsob, jakým tvůrci seriál zakončili nemusí každý rozdýchat, osobně bych preferoval jiný konec, ale i s tímto jsem ochoten se smířit. Mírné zklamání pro mě znamenala hudební stránka. Má očekávání byla po Noir zřejmě příliš vysoká, a i když se hudba dobře samostatně poslouchá, tak se mi až na výtečnou skladbu Mezame nevryla do paměti tolik, jako právě soundtrack k Noir. Slabší 4*. (12.10.2006)

Prvních cca. šest sedm dílů mě moc nebavilo, říkala jsem si, že jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak to buď dropnu nebo mi bude zatraceně dlouho trvat, než to zhlédnu. Ale ejhle - ono mě to chytlo. Začalo bavit. Příběh je docela prostý a na začátku to vypadá, že postavy jsou ploché, nezajímavé. Ale já se tak nějak zajímat začala. Navíc jsem tu objevila spoustu klišé (např. gender-bender) a kupodivu jsem z toho byla nadšená, líbilo se mi tu. Navíc postupem času se tu začnou lidi docela kosit (milované osoby prostě zmizí v záži zelených kapek světla ((wow, já jsem poetická! :-D))). Jen je trocha škoda toho konce. Jako směsici rabukomu s trochou mecha bojů mohu doporučit. Je to dobrá oddychovka. Slabší 4* SPOILER JAKO SVIŇ !!!! Sakra, já si tak trochu - hodně - přála, aby někdo zkoumal kořeny u kytiček v přirozeném prostředí, ale oni musí všichni přežít... !!!! (15.10.2010)

Mai-Hime, jak tu většina lidí říká, je seriál přecpaný různými anime klišé. Je nacpaný tak, že člověk snadno získá pocit (a zřejmě oprávněný), že je to všechno jen taková hra pro pobavení tvůrců i diváků. Problém je, že mě tahle hra bavila jen někdy. Chlapík, který rád postává na vrcholcích stromů, sloupech nebo aspoň zídce...budiž. Přátelství Mai a Mikoto, které prochází žaludkem (žaludkem Mikoto samozřejmě)...proč ne. Co jsem ovšem přes srdce přenést nedokázal jsou různé promluvy přecpané patosem, v mých očích tomu vévodí rozhovor Akiry a Takumiho, při kterém na něm Akira sedí (doufám, že to, že jsem prozradil, že Akira sedí na Takumim není příliš velký spolier :) ). Deusexmachinovitý konec koncepčně skvěle zapadá do zbytku seriálu a přece mi radost nepřinesl. Autoři s divákem a klišé sehráli hru, která mě nepobavila. Mai-Hime je plná klišé možná i proto, že je plná i různých výpůjček či "krádeží" z anime i jiných zdrojů, např. mytologie severské, řecké, keltské, hinduistické... Připojím se i k Idahově výtce vůči výcpávkám, začátek je jich plný. Hudba Kajiury Yuki je tradičně fajn, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že do školních lavic se nehodí. Do scén, které se odehrávají jinde, zapadá skvěle. Mai-Hime je patetický mišmaš, který přes všechny výtky má v posledních dílech své kouzlo. Lepší ***. (27.12.2007)

Mai-HIME rozhodně není seriál pro někoho, kdo doposud zůstával světem anime neposkvrněn. Obsahuje totiž všechno, co na asijských animovaných filmech my xenofóbní Evropané nemáme rádi a co na nich považujeme za ujeté, ať už jsou to přehnaně afektované citové výlevy hlavních hrdinů, dvacetimetrové robotické příšery nebo prsaté školačky s třímetrovými meči;). Pokud už toho máte ale trochu nakoukaného a jste schopni pravidla seriálu akceptovat, odvděčí se vám propracovaným "fantasy" světem s neuvěřitelně hustou sítí společenských vztahů, kterou celá první polovina dílů pečlivě buduje, jen aby ji ta druhá mohla nemilosrdně roztrhat na maličkaté kousíčky, které potom famózně zase slepí dohromady ve velkolepém finále. P.S. Pokud bych si mohl vybrat alternativní svět, do kterého bych se mohl narodit, byl by svět HIME jasné volba. Místo, kde totiž každá holka vypadá jako by právě slezla s předváděcího mola a navíc ze sebe celou dobu nesundá třiceticentimetrovou minisukýnku, prostě nemá konkurenci;). (03.11.2007)

Nikoliv, nejde mi o kliše, neboť dobře sestavené klišé může být pořád skvělá zábava, ale mdlý příběh v ruku v ruce s obrovským množstvím vycpávek kořeněné infantilním humorem, které končí až u 19. dílu. Přitom látka na skvělý příběh jak vyšitá je doslova rozdupána, kdy jsme namísto příběhu HiME nuceni sledovat trampoty školáku na střední škole. Jelikož je skoro každý díl je ukončen něčím zajímavým, vzbuzovalo to ve mně očekávání typu: „Super, v dalším díle se to rozjede, a ono PRD!“, v dalším díle další vycpávka, další kopec nudy, další sledování hromady protivných postav, které mě nezaujaly. A tuto hru se mnou hráli tvůrci skoro po celý seriál. Promiňte, ale toto mě nezajímá. Seriál bez příběhu prostě v mých očích neobstojí. Proč? Protože promarněných 624 minut nudy a vztekání mi nikdo nevrátí. Ač jsem to místy viděl na odpad, na lepší 2* to vytáhly díly 19-25. Bohužel, pro mě pozdě. Dobrá hudba na mě udělá mnohdy dojem, tady je však promarněna, protože s ní neumí režisér pracovat jako mistr Mashimo. Tak tedy snižuji na 40%. (24.11.2007)