Mai-HiME

Mai-HiME bude na CSFD zle hodnotené a označované veľmi často (podobne ako to urobil mandelbrot) za nudné anime kvôli svojmu dlhému rozbehu a pomerne podozrivému koncu. Ja si ho však zaradím do mojej zlatej siene anime seriálov. Každé anime, ktoré sa tam dostalo, je pre mňa výnimočné tým, že sa niečím odlišuje od väčšiny ostatnej produkcie. Čím môže byť výnimočný seriál, v ktorom nádherné teenagerky bojujú proti tajnej organizácii za pomoci svojich „Children“ – obrovských bionických robotov, aby zachránili svet a ľudí, ktorých najviac milujú? Odpoveď je jednoduchá : Mai-Hime je zbierkou snáď všetkých anime klišé aké som stihol vypozorovať za ten čas čo sa anime venujem. Lenže s týmito klišé narába tak, že ich prekrúca do polôh, v ktorých už ako klišé nepôsobia a tým dáva seriálu, príbehu i postavám punc originality. Takýchto klišé prevrátených naruby je v Mai Hime nespočetné množstvo, či už zloženie ustrednej trojky – Mai ako ľudomilná naivka, ktorá sa vie rozčertiť že padajú domy (aby zistila že byť trochu sebecký je fajn), drsňáčka Natsuki vo vnútri citlivka (aby sa stala „obeťou“ shoujo ai), polo- nie, trištvrtešialená Mikoto, ktorá svojim spôsobom dôjde k rozumu, alebo aj také drobnosti ako že pri Midoriných plamenných prejavoch o spravodlivosti na vysokom útese ostatné pozerajú na seba štýlom či dotyčnej preskočilo (kde by sa napr. Amélia zo Slayers už strepala zo skaly, Sailorky by to brali smrteľne vážne etc.), Children vyzerajú ako kombinácie EVA a robotov z Power Rangers, keď Midori zakladá klub HiME –rangers dievčatá jej odpovedajú či sa nechce hrať na Power Rangers, zlo sa skrýva v katolíckom kostole etc. A koniec je tiež jedno veľké prekrútené anime klišé. Okrem toho je seriál veľmi vtipný a i tieto vtipy vychádzajú najmä z toho čo v anime sčítaný divák očakáva a čo sa mu dostane. Na záver si nechám bonbónik, ktorý ak som aj nejaké pochybnosti o Mai-HiME mal, všetky rozptýlil. Hudba Yuki Kajiura je niečo nad čím žasnem, odkedy som videl Noir. Hudba jej konkurentov môže byť monumentálna (Kaoru Wada), sofistikovaná (Yoko Kanno) či ultrafunkčná (Joe Hisashi), nikdy však nebude mať dravosť, eklektičnosť a tú absolútnu odlišnosť od zvyšku skladateľov ako má práve Yuki. OST k Mai-HiME je nielen perfektne zakomponované do seriálu, ale dá sa výborne počúvať i osobitne. Je to práve preto, lebo Yuki kombinuje snáď všetky možné štýly a nástroje a výsledkom jej práce sú potom vysokopočúvateľné skladby. Aha a napokon Natsuki a jej zvieratko Durana by som chcel mať doma ……..10/10 Perlička : pokiaľ si všimnete o čom spieva Alissa Seers dôjde vám to skôr než hrdinkám. (04.11.2006)

Nikoliv, nejde mi o kliše, neboť dobře sestavené klišé může být pořád skvělá zábava, ale mdlý příběh v ruku v ruce s obrovským množstvím vycpávek kořeněné infantilním humorem, které končí až u 19. dílu. Přitom látka na skvělý příběh jak vyšitá je doslova rozdupána, kdy jsme namísto příběhu HiME nuceni sledovat trampoty školáku na střední škole. Jelikož je skoro každý díl je ukončen něčím zajímavým, vzbuzovalo to ve mně očekávání typu: „Super, v dalším díle se to rozjede, a ono PRD!“, v dalším díle další vycpávka, další kopec nudy, další sledování hromady protivných postav, které mě nezaujaly. A tuto hru se mnou hráli tvůrci skoro po celý seriál. Promiňte, ale toto mě nezajímá. Seriál bez příběhu prostě v mých očích neobstojí. Proč? Protože promarněných 624 minut nudy a vztekání mi nikdo nevrátí. Ač jsem to místy viděl na odpad, na lepší 2* to vytáhly díly 19-25. Bohužel, pro mě pozdě. Dobrá hudba na mě udělá mnohdy dojem, tady je však promarněna, protože s ní neumí režisér pracovat jako mistr Mashimo. Tak tedy snižuji na 40%. (24.11.2007)

Prvních cca. šest sedm dílů mě moc nebavilo, říkala jsem si, že jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak to buď dropnu nebo mi bude zatraceně dlouho trvat, než to zhlédnu. Ale ejhle - ono mě to chytlo. Začalo bavit. Příběh je docela prostý a na začátku to vypadá, že postavy jsou ploché, nezajímavé. Ale já se tak nějak zajímat začala. Navíc jsem tu objevila spoustu klišé (např. gender-bender) a kupodivu jsem z toho byla nadšená, líbilo se mi tu. Navíc postupem času se tu začnou lidi docela kosit (milované osoby prostě zmizí v záži zelených kapek světla ((wow, já jsem poetická! :-D))). Jen je trocha škoda toho konce. Jako směsici rabukomu s trochou mecha bojů mohu doporučit. Je to dobrá oddychovka. Slabší 4* SPOILER JAKO SVIŇ !!!! Sakra, já si tak trochu - hodně - přála, aby někdo zkoumal kořeny u kytiček v přirozeném prostředí, ale oni musí všichni přežít... !!!! (15.10.2010)

Ano, tak tento seriál je plný klišé, může vám přijít sprostě jednoduchý. Jenže charaktery jsem si děsně oblíbil zejména Mai, Natsuki, Shizuru, ale i další, kteří tam nejsou jen do počtu. Výbroné akční scény žene kupředu hudba Yuki Kajiury, jejíž motivy vám vlezou pod kůži, vždy ví jak vygradovat napětí, nebo podpořit atmosféru u jakékoliv scény, ost je velmi silnou složkou seriálu, bez které by to nefungovalo. Děj je jasný a i když se zdá předvídatelný tak věřtě budete překvapeni, o twisty a zajímavosti tu není nouze. Seriál rozhodně umí vyvolat napětí a hlavně zvědavost, co bude příště, takže jsem byl závislý na tom docela hodně. Občas jsou tam i vtipné situace, přes veškeré kliše to nenudí a žral jsem to tvůrcům i s navijákem. Výborné vizuální zpracování je tu samozřejmostí. (18.01.2009)

Mai-HiME trvá celkem dlouho, než se příběh dá konečně do pohybu. V podstatě celou první půlku nás seznamuje se všemi postavami a veškeré dění je jen jakousi předehrou pro druhé dějství. Teprve ve druhé půlce nabere seriál mnohem temnější ráz a kvalita stoupne strmě vzhůru. Způsob, jakým tvůrci seriál zakončili nemusí každý rozdýchat, osobně bych preferoval jiný konec, ale i s tímto jsem ochoten se smířit. Mírné zklamání pro mě znamenala hudební stránka. Má očekávání byla po Noir zřejmě příliš vysoká, a i když se hudba dobře samostatně poslouchá, tak se mi až na výtečnou skladbu Mezame nevryla do paměti tolik, jako právě soundtrack k Noir. Slabší 4*. (12.10.2006)