Taxidermia

31.1.07 - Ačkoli se mi celou dobu dělalo zle, na konci jsem si všimla, že se mi to ohromně líbilo a že snad bych chtěla ještě... Bojím se o sebe. .... (9.9.07 - Původně jsem nechala bez hodnocení, ale protože vidím, jak se to tu neblaze a nepochopitelně vyvíjí s procenty, přestanu brát ohledy na svůj útlocit a dělat, že nevím, kolik si tenhle film zaslouží.) (31.01.2007)

Taxidermia je panoptikum bizarností, nechutný spektákl pro silné žaludky, procházka světem absurdit a odporností... Nebýt toho výborného zpracování a několika skvělých nápadů, zřejmě bych ten film nedokončil - já totiž v násilném posouvání hranic vkusu nevidím žádný přínos. Nicméně tento snímek má jistou originalitu a za vším tím zvracením, klováním do penisu a znásilňováním vykuchaného prasete se dá při troše fantazie najít jakési vysmívání se extrémům živočišných pudů. Bojím se však, že jedno zhlédnutí mi bohatě stačilo. (19.02.2007)

Nie som fanúšik explicitných scén v kvázi nezávislých snímkach, pretože často si nie som istý ich posolstvom a zaváňajú samoúčelnosťou. Taxidermia je výnimka. inteligentná a zároveň obrazovo brutálna a šokujúca. Toto sa vidí málokedy a naši filmári by si mali vziať od našich južných susedov príklad, ako sa točí euróske umenie. Pre mňa sa obsah vyrovnáva forme. Ale je to určite v tomto prípade subjektívne. (07.03.2009)

„Pojmenovali po mně techniku zvracení“ – touto větou se může pochlubit jeden z hrdinů trojgenerační maďarské výpovědi o době a lidech. Tři období, tři lidé, tři pohledy do nejzazších zákoutí jejich nitra (někdy doslova). Děda – válka, sebeukájení. Otec – hluboký socialismus, obžerství. Syn – současnost, vycpávání. V sérii nechutných výjevů souvisejících se zálibami těchto tří jedinců se zrcadlí dobové poměry, nálada společnosti i způsob nahlížení na určitá tabuizovaná témata. Taxidermia totiž bez okolků všechna možná tabu bourá a logicky je mnohými označována za samoúčelnou nechutnost, která chce pouze rozpoutat vášnivou diskuzi. Logicky možná, ale oprávněně? Opravdu mě několik scén přimělo vyloudit na tváři lehce pokřivený úsměv coby obranný mechanismus proti zvracení. Vyloženě vtipných scén zde přitom není mnoho, pokud jsem se smál, pak asi stejně, jako když se smějete při něčím pádu do septiku a zároveň se vám dělá nevolno při představě, že byste byli na jeho místě. Přesto jsem se prapodivně dekadentním způsobem bavil a zvráceně se těšil na každou další “na blití“ scénu, doufaje, že my zase o chlup objasní podstatu díla. Což se skutečně dělo. Není to hloupý film, jenom k určitým tématům přistupuje s větší odvahou, než na jakou byli dosavadní filmoví diváci zvyklí. Jestli si György Pálfi zaslouží uznání za “posunutí možností kinematografie“ ukáže teprve čas, ale ať už budeme mít k obsahové stránce jakékoliv výhrady, formální zpracování zaslouží jednoznačný obdiv. O jasnou špičku jde nejenom na východoevropské poměry. Stejně jako se Taxidermia tématicky netýká pouze zemí bývalého východního bloku a má jasně patrné nadčasové tendence. Tohle se odvažuji tvrdit již dnes a za dalších deset let…? Uvidíme. Čtyři hvězdičky přitom nedávám jenom za to, že snímek celkem natvrdo říká, kým ve skutečnosti byli téměř všichni komunističtí funkcionáři. :) 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Dadel, Exkvizitor, tragos (28.03.2007)

Rozhodně to není žádný experiment, jak se tvrdí zde v několika komentářích, a už vůbec ne hříčka (dost pejorativní označení), jak je možné se dočist v různých recenzích. Neustálé omílání toho, že něco takového by mohlo vzniknout u nás, nechám tentokrát stranou stejně jako tvrzení o tom, ža maďarská kinematografie posledních let od dob taktéž karlovarského objevu Revizoři má čím překvapovat a posunovat možnosti kinematografie jako takové. Pokud se dá Taxidermii něco vytknout, je to přílišná popisnost v samotném závěru, kterou trpěl i Pálfiho předchozí debutový snímek Škyt, a rytmická nevyrovnanost příběhů. Ale proč něco takového dělat, když tahle podívaná překypuje nápady a je k zbláznění vtipná, přičemž se jí v její ďábelské promyšlenosti ve spojování různých časů a prostorů pomocí jízd či rakurzů nedá upřít genialita sama? Ještě jedna věc: vzhledem k přechodu od surrealismu k hyperrealismu je nepatřičné filmu vytýkat laciné lpění na všech možných i nemožných bizardnostech a nechutnostech, už kvůli tomu, jak jsou zapracovány do samotného vyprávění. Zářný důkaz toho, že manýra může jednou sloužit i něčemu smysluplnému... (13.01.2007)