Rozhovor: Gergely Trócsányi (Taxidermia)

Ano, i ve skutečnosti je Gergely Trócsányi mohutný, jako ve filmu. Když jsem přišla na rozhovor, seděl za stolem potaženým dekorativní kožešinou z nějakého bobra, pohodlně zabořený do sedačky vedle své překladatelky, která sklouzávala k němu do důlku. Na černém tričku, pod dlouhatánskou bradkou, mu svítil stříbrný řetěz s těžkým přívěskem. Všude kolem paroží, vycpané hlavy divokých prasat a jiné muzejní exponáty á la Taxidermia. Dala jsem mu čokoládovou tyčinku (bez staniolu) a ptám se:

Jste v Praze poprvé? Stihl jste už ochutnat nějaké české jídlo?
- Jsem tu podruhé, ale ze své první návštěvy si nic nepamatuji, protože jsem byl ještě malé dítě. Zrovna dnes jsem měl k obědu typicky český pokrm.

Co to bylo?
- Hovězí v přírodní šťávě, samozřejmě s knedlíkem. Já to mám rád. Mě to chutnalo

Ohledně vaší herecké kariéry vy především zpíváte v punk-rockové kapele Hollywoodoo (www.hollywoodoo.hu). Zkušenosti s celovečerním filmem máte prozatím dvě kromě Taxidermie jste hrál ještě v komedii Csak szex és más semmi (Sex a nic jiného) co vás láká na hraní?
- Krom toho jsem hrál ještě v reklamách a absolventských filmech. Dostanu se tím do jiného světa, který jsem dosud neznal. Baví mě vidět zblízka, jak všechno vzniká, a co z toho nakonec bude. Ale nemám žádné herecké ambice.

Takže hudba na prvním místě
- Každopádně. Nemluvě o tom, že kapelu mám už třináct let a herectví se věnuju teprve v několika posledních rocích

Když jste si přečetl scénář Taxidermie, jaká byla vaše první reakce?
- Hned jak jsem si to přečetl, tak jsem si uvědomil, že to bude něco úplně jiného, než obvyklé běžné filmy. V podstatě to pro mne byla výzva, protože nejsem profesionální herec. Říkal jsem si Jak dokážu obstát v takové neobvyklé situaci?. Prostě jsem cítil, že to nebude obyčejný film

Co konzumace jídla během filmu? Bylo to hodně odporné? Třeba ten kaviár
- Pokud jde o kaviár, tak to nebyl kaviár, to byl mražený rybíz. Bylo to fyzické utrpení (usmívá se), tuhla mi čelist a bolely mě zuby. Co ale bylo odporné, a to tak, že se mi zvedal žaludek to byla ta masová, rosolovitá kostka Pro mě byl problém se na to už jen koukat, natož to dát do úst! Tlačenku, sulc, nebo chrupavky, a rozemleté kousky bůhvíčeho - takové věci já normálně nejím. Myslím, že je na plátně vidět, jak se mi do toho nechtělo a málem jsem zvracel reálně. A přitom to bylo stravitelné, připravoval to seriózní kuchař. Ale já tyhle věci fakt nejím.

Jak jste se přes to přenesl?
- Přistupoval jsem k tomu tak, že jsem se od toho pokusil úplně abstrahovat nebral jsem to jako jídlo, ale jako hereckou akci že něco dávám někam, a snažil jsem se nevnímat chuť, vůni ani podobu toho něčeho. Dokázal jsem to oddělit od normálního stravování. Po natáčení jsem pak neměl problém se při večeři dívat na jídlo, jako na jídlo, a ne jako na věc, která se mnou hraje ve filmu.

A co záběry se zvracením?
- To byla animace. Jenom jsme otvírali pusu a režisér si pak u společnosti, která se zabívá 3D animací, mohl vybrat z celé škály různých materiálů. Vybral si to a ono, chtěl to třeba trochu zhustit, přidat mrkev a animátoři to pak vložili do záběru. Jediná scéna, kde se tento trik nepoužl, je ta, kdy zvracím a zároveň to melu. To mi ze strany přidělali hadičku, a pumpičkou mi tam pumpovali gulášovou polévku. (Smějeme se) To ale nebylo nechutný, byla to legrace.

To se dalo zkonzumovat vlastně hned po dokončení záběru
- To jo. A když jsme jedli tu polévku z kotlíku, tak to byla normální chutná polévka s masem a fazolemi. To se taky dalo jíst!

A najedl jste se tedy dosyta?
- No to ne, ono se to při rychlojedení nepolykalo.

Já myslela, že jste to do sebe poctivě soukal?!
- Nene, vždycky, když si člověk nabral do pusy, přesunul se záběr kamery na toho vedle. Když se kamera nepřesunula, tak jsem to plival do prázdného pulitru, který jsem měl před sebou. A dost, všechno neprozradím!

S režisérem Pálfim jste v podstatě stejně staří. Jak se vám spolupracovalo?
- Bylo to moc fajn. My jsme se velmi rychle sblížili. Opravdu, oběma je nám téměř třiatřicet a tak jsme si rozuměli, celé natáčení bylo v příjemné atmosféře, kdy se všichni bavili. Vyprávěli jsme si historky já historky kolem kapely, on historky z natáčení, bavili jsme se o babách jako normální chlapi v našem věku. Ale pro preventivní odstranění případných zábran jsme se pro jistotu stejně párkrát opili. Abychom měli společného jmenovatele.

Udržel si pak Pálfi při natáčení svůj respekt?
- Tolik jsme toho zase nevypili. (směje se) Pálfi se o udržení respektu vůbec nemusel starat, nemusel vystupovat autoritativně - my jsme k tomu všichni přistupovali s jakousi pokorou, protože jsme byli všichni amatéři. Dali jsme si velice záležet, byli jsme pozorní a disciplinovaní. A navíc literární téma texty Lajose Parti Nagyho, to je něco tak silného, že ta látka sama o sobě vyvolávala respekt

Jak moc se lišila vaše představa o filmu po přečtení scénáře, od hotového díla na plátně?
- Film skutečně působil silněji, než jsem vůbec očekával. Ve scénáři víc vynikali historické souvislosti a některé hlubší věci. A v konečné podobě, a pod to se podepisuju, ten film šokuje a působí jako rána bičem.

Celkem příjemná rána bičem
- No když to má někdo rád (směje se a trochu se podrbe na temeni)

A jak to máte rád vy? Tedy jaký filmový žánr? Na co chodíte do kina?
- Já mám rád, když mne vtáhne atmosféra filmu, v takových případech mi nevadí když celkový příbeh až tak úplně nezafunguje. Takhle na mne působí Twin Peaks, nebo Mulholland Drive, to co dělá David Lynch. Když se zamyslím, mám rád i romantické, něžné filmy. Ne ty, co z nich přímo kape med, ale reálné příběhy ze života. A pak na druhou stranu filmy, kde je spousta mystiky, záhad. Kdysi jsem měl strašně rád výpravné filmy s nákladnými kostými, nebo dobrodružné, jako je Indiana Jones. Zbožňuju také klasiku Kmotra - moje druhá kapela se jmenuje Luca Brasi. Víte kdo je Luca Brasi?

No samozřejmě, ten je z Kmotra!(směju se a nemůžu si přesně rychle vzpomenout)
- A taky miluju Monty Python

A The Simpsons?
- Haha, taky, taky

A z českých filmů?
- To spíš ty starší znám tyeehm, Vlaky od Menzla. Slavnosti sněženek, to se u nás často hraje, ale současné filmy moc neznám, bohužel

Asi bychom si měli vzít příklad z tvorby režisérů současné maďarské kinematografie, aby se konečně i české filmy dostali do podvědomí maďarského publika tak, jako se do podvědomí publika českého dostávají filmy maďarské
- Bylo by to fajn. Jo!