Deň víťazstva

V poslednej dobe vznikajú podobné vojnové filmy ako na bežiacom páse, tento je po technickej stránke zvládnutý nadpriemerne či už výbuchy a prestrelky ale hlavne výborná kamera, nuž čo je škoda že sa viac nepopracovalo na scenári ten je doslova len úsekový a nekompaktný, jednak dosť rozpačito pôsobí začiatok, keď sú postupné časové skoky bez nejakého vysvetlenia či posolstva. Ústredné postavy na slušnej dĺžke filmu spoznávame len sporadicky, citová väzba sa za ten čas nevybuduje takmer žiadna, horšie že ich správanie je od začiatku po koniec šablónovo rovnaké, bez náznaku zmeny či už citového alebo vnútorného. O Vnútornej charizme už nehovoriac, postavy sú statické a chladno zahrané. Režisér Rachid Bouchard sa jednoznačne v určitých pasážach filmu nechal inšpirovať Spielbergom a jeho filmom Zachráňte vojaka Ryana, v čom sa aj tento snímok nakoniec pre nedôslednosť využitia načrtnutých scén aj stráca. ║Rozpočet €14,5milióna║Tržby USA $320,700║Tržby Celosvetovo $22,963,701║ trošku prekvapenie bola nominácia na Oscara za cudzojazyčný film /40%/ (13.12.2007)

Pekný vojnový film so zaujímavou, filmovo málo prebádanou témou. Nespravodlivosť voči dobrovoľníkom z bývalých kolónií (v tomto prípade Alžírsko) je vec, ktorá tu bohužiaľ bola. Som preto veľmi rád, že sa točia takéto snímky - nemalo by sa zabúdať ani na takéto etapy vojny... Čo sa týka prevedenia, tak samozrejme nie je to celkom tip top, slabých miest by sa dalo nájsť neúrekom. Tempo je taktiež nie vždy presvedčivé ale mne osobne tie dve hodinky prešli ako voda. Nenudil som sa. Dokonca som spoznal aj niekoľko mne známych tvárí, táto maličkosť ma tiež celkom potešila. Osobne by som to prirovnal možno skôr k niečomu ako je ruská 9 rota, neviem prečo. Rozhodne potešilo a odporúčam hlavne tým, ktorým takéto historické témy nie sú cudzie. 80% (07.05.2014)

Tak trošku francouzská variace na Ryana s národnostním podtextem navíc. Válečných filmů o čených amerických vojácích za II. světové války tu už pár bylo a takřka bez výjimky se jednalo o černobílé vydírání a obviňování všech bílých. Indigénes také poukazují na odlišný přístup francouzského velení k bílým a africkým vojákům, ale není to tak přepálené, jak by se dalo čekat, takže není problém těm křivdám uvěřit. Technická stránka je téměř bezchybná a totéž se dá říci o hereckém představení všech zúčastněných. Byl jsem trošku skeptický k Jamelovi Debouzemu, kterého jsem si, vzhledem k jeho handicapu, nedokázal v roli vojáka představit, ale on si poradil opět výborně a jeho tělesný nedostatek jsem takřka nevnímal. Závěr mě pak zvedl ze židle. Francouzi by se za svůj postoj měli stydět. 80% (24.10.2014)

Alžír kolonizovaný Francouzi, stejně jako třeba Maroko, pomohlo Francii významě v dobách tvrdých bojů druhé světové války. Kdyby tomu bylo jinak, bylo by v současné Francii o mnoho rozvětvených rodin méně. Ti co jsou dnes považováni za špínu a nechtěné migranty, jsou ve většině případů právě potomci těch, kteří jim dnes umožňují pohodlně žít u svých honosných vil a bazénů. A o tom tento film je. O těch kteří ve jménu Francie, hrdině bojovali za její svobodu. Svobodu zaplacenou desetitisíci dnešních "přivandrovalců" kteří padali na bitevních polích, zatímco Francouzské velení vše pozorovalo z bezpečné vzdálenosti. Dnes už jsou tyto země suverení, ale ještě dnes, by si každý tamní občan, zasloužil respekt a úctu každého Francouze. Bohužel to tak není a podobná praxe pokračuje i nadále v podobě cizineckých legií. V první línii totiž za Francii stojí malokdy právě Francouz. (27.12.2015)

Bez hlubších znalostí historických reálií se Den vítězství dost těžko hodnotí. Film je totiž hodnotitelný v několika rovinách. Vezmu-li to popořadě, začnu filmařinou. Film je zbytečně dlouhý, což je částečně vykoupeno někdy zajímavými dlouhými záběry budujícími atmosféru. Kamera nebyla nijak skvělá, ale nerušila. V porovnání s některými hollywoodskými trháky (a je pravda, že o takové srovnání si tento film opravdu říká) je docela slabý, je však třeba říct, že má několikanásobně nižší rozpočet - je ovšem třeba říct i to, že nedostatek vlastních nápadů a kopírování s penězi souvisí méně než velkolepá výprava. Berme to jako takový Tobruk po francouzsku. Divák by si ale měl uvědomit, že válčení a umírání ve velkém tu nebylo cílem - dělalo především kulisu hlavnímu sdělení filmu, jímž bylo vyzdvihnutí role obyvatel francouzských kolonií v Africe, již sehráli v osvobozování své „vlasti“ a vděku, jehož se jim za to dostalo. To je ta lepší a pro našince objevnější část. Placení verbíři dělali dobře svou práci a novopečení vojáci z kolonií často ani nevěděli co a proč si vlastně zvolili za svou budoucnost - hlavně poté, co vyprchalo počáteční nadšení. Že se bílí Francouzi dívali na své arabské kolegy svrchu, to je jasné a kdo se nad tím dnes pozastavuje, měl by se začít vzdělávat, dokud není pozdě. Komu není známa podstata kolonialismu, nechť si jde pustit Krtečka a nezaclání. Kolonialismus též naprosto fatálně ovlivnil Evropu nejen v době svého rozkvětu, neméně fatálně ji ovlivňuje i nyní, dávno po svém zavržení (pro Francii to platí dvojnásob). Až potud by se dalo mluvit o lehkém nadprůměru, co mi ale opravdu na filmu vadilo, dokonce jsem před polovinou vážně uvažoval, že to vypnu, byla jednostrannost, s jakou Bouchareb divákovi servíruje bezvýhradnou oddanost Arabů Francii, jejich dobráckost, upřímnost, laskavost, odvahu atd. Za to se jim ovšem dostává jen opovržení a ústrků. Symptomaticky jediný, kdo je přijímá vřele, jsou lepé Francouzky, vítající je s takříkajíc roztaženými náručemi. Já rozhodně nechci snižovat utrpení, jimiž si afričtí „Francouzi“ prošli, ani nespravedlnosti, kterých určitě nezažili málo. Ale tohle typické multikulturalistické klišé hraničící s vyděračstvím prostě nesnáším. Navíc tam ještě Samy Naceri, jinak podle mého naprosto skvěle padnoucí do své role, vykládá v kostele u krucifixu o „jejich (rozuměj Francouzů) Bohu, který velice trpěl“. Na koho tahle tklivá poznámka mířila? Na evropské nevzdělance, kteří netuší, že mohamedáni Ježíše znají jako jednoho z proroků Boha, jinak zvaného Alláh? Bóže, na tohle já nemám. Po velkém vnitřním zápasu dávám 3 -- ne, 2 a už to nechci nikdy vidět. (09.07.2010)