Smrti neujdeš 2

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)

Tak tohle byl asi nejhorší asijský horor, se kterým jsem měl tu "čest" se setkat. V příběhu jsem měl nehoráznej guláš a to jsem jedničku nedávno viděl. Romantická vsuvka byla neskutečně trapná. Děj skákal z jednoho místa na druhý a závěrečné rozuzuzlení jsem pak už totálně nepobíral. To vše by se ještě "dalo" zkousnout. Nejsmutnější je, že tenhle horor, nevystraší. Atmosféra se ještě jakž takž potácí v únosných mezích, ale lekačky jsou na tom ještě o dost hůř. Páč jsou sprostě vykradené z jiných filmů a na mě tak působily spíš groteskním dojmem. (19.08.2008)

Zdá sa mi, že Japoncov dokáže zaujať a vydesiť len horror o malom, mŕtvom dievčatku, čo mu cez ofinu nie je vidno do tváre. Musí byť za mlada kruto týrané a zomrieť nedôstojnou, bolestivou smrťou. Nasleduje jej desivá záhrobná pomsta. Obete sú vždy predom upovedomené tajomným spôsobom o tom, že sa neodkladne blíži ich posledná hodina. V tomto prípade je to prostredníctvom mobilného telefónu. Podivných Aziatov to možno naozaj ešte stále baví, ale ja už som sa toho prejedol. Je to nudné klišé. * (08.08.2009)

Ako inovovať v pokračovaní príbeh, aby sme sa zbytočne neopakovali? Tak rovno spláchnime pôvodný nápad pekne do hajzlu a začnime rovno nanovo a s inými princípmi. Prečo? To vedia len tvorcovia. A vôbec si neuvedomovali, že idú voči logike predchádzajúcej časti. Čo už. Záverečný klimax je obstojný, ak máte slabosť na ázijské ženstvo neutrpíte a čo sa týka atmosféry, milovníci tejto neamerickej odnože žánru by nemali byť až tak sklamaní. (31.07.2013)

Sice jsou tyhle japonské duchařiny pořád na jedno brdo (kruhové a nenávistné), sice jsou strašidelné momenty neustále podle jednoho mustru a sice ze závěrečných point nebývám příliš moudrý (jemně řečeno), ALE... atmosféra a stupeň nepříjemného sevření žaludku jsou i u tohoto o něco horšího pokračování lehce nadprůměrné jedničky pořád dost slušné. (23.02.2012)