Milan Rastislav Štefánik

Dlouho nedostupný film, který až v roce 2009 odvysílala ČT a krátce po té vyšel na DVD. Společně s Fričovým Jánošíkem a Matkinou spovedí Špeliny patří tento životopis M. R. Štefánika mezi nemnoho hraných filmů 30. let akcentujících slovenskou část Československa. Zároveň je tu hodně akcentována legionářská linka a je tedy vícenásobný důvod k patosu. Velmi dobrý výkon Zvonimira Rogoze v hlavní roli. (22.02.2009)

Rarita. Legenda o Štefánikovi, natočená překvapivě bez přepjatého patriotismu a s jistým uměleckým přesahem, přestože Zvonimir Rogoz byl pro titulní roli opravdu starý. Obsazení slovenských herců mělo nepochybně svůj skrytý účel i poslání, což je vzhledem k událostem, které následovaly za necelé čtyři roky (14. 3. 1939), vskutku paradoxní. (02.03.2009)

V dobe vzniku filmu sa po euforickom založení Československej republiky istým spôsobom ochladzovali vzťahy medzi našimi národmi, keď silneli separatistické chúťky Slovákov a bolo potrebné vzťahy znovu obrodiť. V českej produkcii aj so slovenskými hercami vznikol film, ktorý dokázal na malej ploche zaznamenať všetky relevantné politické udalosti zo života slovenského velikána, resp. ich načrtnúť. Ďalšie udalosti v Európe aj tak všetko zmarili, dôležité je však, že film vznikol a dôvody vzniku nie sú natoľko dôležité. Azda najväčšou slabinou je výber hlavného predstaviteľa, Zvonimir Rogoz napriek získanej Filmovej cene proste nepasuje. Film využíva archívne zábery, vzhľadom k čiernobielemu formátu filmu tak vyzerajú dobre a je obdarený pompéznou a ráznou Moyzesovou hudbou. (05.05.2020)

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten. (28.10.2011)

100 let republiky jsem si dnes, tj. s mírným zpožděním, připomenul filmem o jedné z velkým postav, které se zasloužili o její vznik. Nevím, zda tento dobou svého vzniku určitě silně poznamenaný snímek, dokáže ještě dnes oslovit někoho jiného než filmové fajnšmekry. Skoro bych řekl, že by si životní osudy tohoto politika, tak jako se to stalo v případě Masaryka a svým způsobem i Beneše, zasloužily nové filmové či alespoň televizní zpracování. Tomuto snímku sice nelze vytknout to, že v zásadě zmapovává nejdůležitější okamžiky Štefanikova působení za 1.světové válce (až na jeho pobyt v USA), chyběl mi ale jakýkoliv psychologický vhled do této osobnosti a chybělo mi třeba i ztvárnění jeho mnohdy napjatých vztahů s Edvardem Benešem. To samozřejmě v době vzniku tohoto snímku (v době kdy se Beneš právě stal novým československým prezidentem) patrně ani moc nešlo. Přesto si nejsem jistý, že bylo nutné, aby se Beneš tak i Masaryk se ve filmu neobjevili vůbec (resp. jen v podobě Masarykovy telegrafové zprávy či Benešova podpisu na dopise Štefanikovi). Naopak bych si odpustil silně "rozjuchanou" filmovou hudbu a možná i délku ilustrativních (nejen) bojových scén, které mají v zásadě charakter němého filmu. (31.10.2018)