Most do Krajiny Terabithia

Pro fandy Terminátora 2 trochu nezvyklý pohled na Roberta Patricka v roli otce dvou dětí... Jinak jde o film, v němž se snoubí dojetí s napětím, dobrodružství s fantazií, i ta špetka romantična se zde najde. Je to moc příjemné pokoukání s neotřelými hereckými tvářemi, které zaujme nejen dětského, ale i dospělého diváka, jemuž není zcela cizí dětský svět fantazie. (10.05.2008)

Oč méně efektů a fantaskní výpravy, o to více duše a kouzla. Úvod možná působí dojmem rozněcovače fantazire pro vyhaslé emaře a emařky, nicméně výborný soundtrack a moc dobří dětští herci tomu dodávají radostné kouzlo svobodného fantazírování. Zvláštní směsice dětských omalovánek, Petera Pana a love story pro dospívající dostane nový rozměr po twistu, který pro mě překvapivě odkryl, jak moc jsem se dokázal do roztomilosti filmu vcítit. Velmi příjemné a nenásilně získané emoce, Gabor Csupo dokáže takřka do puntíku to, co Mark Forster se svou Zemí nezemí... podobně jako on sice nepřekypuje výraznou vizualitou, ale práce s postavami je výtečná a co bych to nepřiznal, i slzu jsem uronil. Film pro každého, kdo se rád vrací do dětství a občas bytuje ve snech. (13.05.2008)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Nevídaně příjemný průlet krajinou, do které se dostane jen a pouze naše mysl, naše schopnost snít a náš pocit vnímat okolí tak, jak ho budeme chtít vnímat jen my. Země Terabithia je nádhernou krajinou vysněnou dětmi pro děti ale i dospělé a ty, kteří dokáží snít, protože i v dnešním světě je to neskutečně potřeba. Mně se film líbil, už jen tím, jak byl představován divákovi, jako nenápadná zábava, která se mi ze začátku zdála jako další Narnie a nakonec se z toho dokázalo vyloudit něco naprosto jiného, ale i tak příjemného. Jediné co mě opravdu rozčílilo byl fakt, že dabing dětí dabovali takřka třicetiletí dabéři, ale to je problém dabingu a ne filmu. Takže na film nemám vůbec nic. Příjemný rodinný film, který zabaví a donutí na něj koukat právě dětskýma očima, protože jinak to ani nejde. Co když televizi nemáme? - To si dělá srandu, ne? Tu máme i my a naši jsou na podpoře. - Táta říká, že zabíjí mozkový buňky. - Tvůj táta ví leda tak prd, my se na telku díváme každej den. - Taky to jde poznat. (16.06.2008)

Výborný detský film, na ktorý by som však dieťa do 12 rokov nevzal, pretože by ma kvôli nedostatku škriatkov, hovoriacich zvierat, obrov a inej hávede (trikové zábery z traileru sú všetky trikové zábery z filmu) zožralo od nudy. Pripomenulo mi to Nekonečný príbeh - nie kvôli celkovej kvalite či technickej vymakanosti, ale príbehom o sile detskej fantázie. Nečakaný a veľmi silný záver, ktorý to celé posúva niekam inam. (13.03.2007)