Most do Krajiny Terabithia

Krásný film, opravdu krásný. A tak dojemný. ____ Koncept a scénář filmu, ač se to nezdá, je velice originální. 1, Nemáme totiž do činění s otřepaným dobrodružstvím dětí, které v kouzelné zemi na straně dobra porazí zlo, naopak postavy neustále pendlují mezi školou, rodinnou a Terabithiou. Film se víceméně nikdy nerozjede a staví na rozvíjení několika vedlejších epizod (otec, malování, učitelka, šikana). Díky absenci nosné linie děje nelze dopředu nic předvídat a kupříkladu stěžejní zvrat bych se nebál označit za geniální a šokující. 2, Klasický model loserovství vykoupeného fantasií a návštěvami pohádkových krajů je v tomhle filmu totálně překopán. Jistě, jde tu o fikci, ovšem nerelativizuje se zde fikce filmová (uvěřitelnost filmu samotného), ale fikce uvnitř filmu (uvěřitelnost pohádek). Není kladen důraz na cizí světy, jen na to, zda vůbec mohou existovat. A i proto si film může dovolit poněkud tristní monstra, protože o ně vůbec nejde. A ano, AnnaSophia Robb je božská. Vlastní jakous auru. Nikoliv sexuální, spíše auru dobrosrdečnosti. Klaním se matce přírodě. (27.10.2008)

Buď mořem, já budu tvůj oceán. Buď jedinou jiskrou, já v tebe zahořím. Buď jediným zrnkem, já postavím z tebe Řím. Buď jedinou mou myšlenkou a já nebudu nikdy sám! Někdy, někdy je cesta životem zvláštní. Není to osudem, není to smůlou nebo štěstím, je to jen tím, co se ukrývá hluboko v nás, v našich nadějích, snech, v tom čemu a proč věříme. Bridge to Terabithia je zvláštní, zvláštní fantasy nespoutaná okázalou pompou, která umožňuje vaší vlastní fantazii pracovat, snít, toužit, prožívat a žít. Když se díváte a přesto máte pocit, že otáčíte stránky, když se díváte a přesto vidíte jen to co chcete vidět, zjistíte, že lidé, věci nejsou takové, jak je vnímáme očima, nýbrž takové, jak je vnímá naše srdce. Gabor Csupo vzal do ruky tužku, namaloval kluka, který i přes tíhu prostého bytí dokáže utéct do světa představ (skvěle ztvárněný Joshem Hutchersonem), dívku, co svým velkým světem fantazie a niterně šibalským úsměvem pohltí malý svět kolem nás (kouzelná, upřímně kouzelná AnnaSophia Robb) a kolem spoustu méně či více bizardních figurek. Ale pastelky, barvy, ty nechal v rukou diváka. Alespoň na chvíli, hodinu a půl, vrátil jsem se do dětství, do bezstarostných chvilek, kdy všechno bylo tak, jak jsem si přál a všechno o čem jsem snil bylo předemnou. “Zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou.“ Tak jsem je zavřel a znovu jsem zažil krásný pocit, že sny ještě nezmizely. I přes fakt, že za filmem stojí trikový specialisté ze studia Wetta Digital, které je podepsáno třeba pod trilogií Pána prstenů, netvoří počítač hlavní devizu celého, plynule vyprávěného příběhu. A tak je to správné! Protože tak to podtrhuje už v úvodu napsané. Když ještě přidám dobře padnoucí frak hudebních aranží Aarona Zigmana, sladký pohled Zooey Deschanel (s kytarou jí to vážně sluší) a spoustu dobře napsaných dialogů - "Když budeš mít mysl otevřenou, můžeš stvořit svět", dostávám na každý pád nezvyklý, silný a opravdový příběh, který má tu moc vládnout nad emocemi. Tak co ještě říct? Život je těžký, ale nikdy ne tolik, aby jej neunesla křídla fantazie. [final rate: 90%] (12.11.2008)

Pokud očekáváte, že se před Vámi po cestě přes Most do země Terabithia rozprostře vizuálně vymakaný kouzelný svět s okouzlujícími efekty a všemožnými pohádkovými bytostmi, mohli byste být velmi překvapeni a někteří možná i zklamáni. Snímek neobsahuje ani zdaleka tolik fantastický formát, jak by se mohlo dle popisu zdát. Zpracovává především význam přátelství, rodiny a hlavně nezměrnou dětskou fantazii pramenící z pocitu odlišnosti od ostatních, osamocenosti či zklamání. Jess a Leslie se brzy spřátelí a začnou spolu navštěvovat nedaleký les, kde se začnou ukrývat před svými starostmi, a s touhou objevovat věci nepoznané. Největší triková exploze Vás čeká v samotném závěru a řekla bych, že se na ni i vyplatí počkat, pokud by Vám už nějaké ty trikové excesy chyběly:) Z obsazení bych vyzdvihla půvabnou Zooey Deschanel coby slečnu učitelku, které to s kytarou a milým zpěvným hláskem nehorázně sluší či přísného Roberta Patricka v roli Jesseho otce. (13.04.2012)

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :) (26.04.2008)