Sunshine

Vždycky, když se dívám na podobné audiovizuální orgie s mizivým příběhem, mám pocit, jako kdyby si po úžasné předehře partner odskočil pro kondomy a už se nikdy nevrátil, takže v druhé poněkud horizontálně událostní polovině jsme se s drahou polovicí věnovali vlastním horizontálním událostem. Nechci domýšlet, jak bychom to řešili, vidět to v kině. (13.04.2012)

Let me see just who I will become... ♥♥♥ Jak se zpívá ve skvělé titulkové písničce skupiny I am kloot, tento film pro mne vypráví zejména o tom, jak se lidé chovají, když je postavíte do vyhrocené a vypjaté situace. To ostatně dělá Danny ve svých filmech často. Taky musím vyzdvihnout naprosto dokonalý hudební doprovod - u Surface of the Sun mi vždycky běhá mráz po zádech. Prach jsi a v prach se obrátíš. P.S.: A možnost vidět film po letech znovu na velkém plátně v brněnské hvězdárně - o la lá! (19.06.2007)

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)

Další přírůstek do "do vesmíru musíme posílat zásadně jen nesoustředěný neprofesionální labily, aby ty mise náhodou nešly podezřele hladce" rodiny (i když Mace teda celkem příjemný překvapení). Na velkym plátně se to možná může na chvilku schovat za působivý vizuál, ale v telce se film pěkně odkope, takže mu začne trčet scénář, který se při prvním zádrhelu škvaří jako kůže novorozeněte na přímym slunci bez faktoru (ha-ha). Ta rozháranost, zkratkovitost a imbecilita prostě otravuje, obrázky-neobrázky. (2,5*) (26.08.2012)

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)