Baekmanjangjaui cheot sarang

Tu na hodnotení podstatne doplatila moja (v tom čase) neskúsenosť v celkovom obore ázijskej kinematografie respektíve ich zmyslu pre romantiku, špeciálne kórejského, taktiež aj roztomilý párik a špecifická choroba hl. hrdinky, ktorá mi tak trošku pripomína môj zdravotný stav. Aj ja chcem také biele bavlnené dvojprstové rukavičky %) (17.09.2008)

Námět na první pohled nezaujme, protože zdánlivě nevybočuje z jihokorejských romantických filmů, ale i do tak neoriginálního tématu dokázali tvůrci vložit hloubku a obrovský cit a vytvořit tak nádherný, snivý a dojemný snímek. Někdo je osočí za citové vydírání, ale já tam žádné citové vydírání nevnímám, vidím jen překrásný film plný čisté romantiky. Je to jeden z mála filmů, které mě rozbrečely a navíc hlavní dvě postavy jsou tak rozkošné, že tak hezký pár jsem snad ještě neviděla... Pro mě jeden z nejkrásnějších filmových zážitků vůbec. (19.01.2009)

Nemá cenu nic zastírat, ten film je citově vyděračský, naštěstí, jsem na tohle zvyklý(u asijských a zejména korejských filmů s tím člověk musí počítat) a stejně jako Pirkaf to beru s nadhledem. Některé pojetí scén má své skouzlo ,stejně jako různé momenty(hlavně začátek filmu je vizuálně skvěle zpracovaný), ale celkově to má různé chyby, jako nevyvážené tempo vyprávění, scénář. Jenže hraje v tom Bin Hyeon, Yeon-hee Lee a hlavně, nevím jak je to možné, ale opět mě naprosto dostal soundtrack, podobně jako u Windstruck, tohle je jedna z nejpovedenějších složek filmu, hudba spojení hudby s obrazem. Po letech a opakovaných shlédnutích musím uznat, že jde o silný napdrůměr, nikoliv slabý, jak jsem se dříve domníval, síla filmu prostě zůstala. (05.03.2009)

Tak nějak se nemohu ubránit srovnání s japonským filmem Tada, kima wa aishteru. Obě hrdinky jsou na tom podobně, jen hrdinové ne - neb tady on ví, že jeho milovaná trpí nemocí, která ji zakrátko připraví o život. Tada... u mě rozhodně vede jak v romantice, tak v té "dojmové" části. Nějak se mi tady nezdá ten přerod z rozmazleného hošánka v zamilovaný "ocásek", ale budiž. Co musím pochválit je hudba, některé sekvence byly opravdu velmi podařené, přesto mi přišlo, že mezi naší dvojicí to moc nejiskří, a když tak leda od slz, co jim kanou po tvářích. No a ten konec, po sněhu, po maturitě, s právníkem... to si klidně autoři mohli odpustit. I tu zbytečně dlouhou stopáž. A společnou minulost, i když bez ní by se asi nenašli... (30.10.2009)

Stejne jako se Kwak Jae-yong, o kterem nebyla dlouha leta ani vidu ani slechu, zniceho nic dostal do popredi ztelesnenosti te nejcistsi romantiky, a stejne jako ji o par okamziku pozdeji sam boura pod tihou prekombinovanosti a kyce, stejne tak z niceho nic Kim Tae-gyun odhalil svuj neuveritelny talent do detailu vystihnout nejniternejsi tuzby srdce, ktere se i pres evidentni citove vydirani stejne cele rozechveje pod doteky krehkosti a lidsky zobrazene uveritelnosti, ktera i se zavojem perfektniho prostredi, daleko krasnejsiho nez ta nejpreslazenejsi realita, dokaze pohladit a uchlacholit smysly snazici se nepodlehnout lacinosti pod rouskou cukrkandlu. Zobrazeni lasky v nevinnych predmetech a situacich, ktere bereme za samozrejme a zdanlive jako pro film neatraktivni, je o mnoho pusobivejsi nez vykonstruovane situace dohnane do dokonalosti. Nebyt zanroveho rozdeleni filmu do dvou polovin, nesoucich s sebou zcela odlisny emocionalni naboj, byl by nejspis tenhle film jednym z najkrajsich romantik pro drtivou vetsinu vsech, co ho kdy uvidi. (17.04.2006)