Životy tých druhých

Něco mi brání udělit maximální hodnocení... možná je to výsledný dojem z filmu, když si uvědomím následující: nejsilnější momenty snímku jsou nekompromisně odsunuty až na samotný konec. To znamená, že ačkoliv má film potenciál šokovat a držet diváka v napětí po celou stopáž, činí tak až v posledních dvaceti minutách, a onen zbytek pak vypadá "jen" jako velmi zručně natočený příběh o nešťastných lidech v nešťastné době. To podobný (dá se to tak říci) Baader Meinhof Komplex je svižný od začátku do konce, i když zdaleka nehraje na tak dramatickou strunu jako tento Oskarový (!) film. To, že ale nakonec Životy těch druhých zvítězily i nad takovou peckou jako je Faunův Labyrint uváděnou v témže roce, mu klidně nechám. Zmiňované poslední minuty jsou totiž nabité tak nenuceným dojákem, že jsem při něl posmrkal plato kapesníků. To je něco jiného než u desítek ostatních filmů zde na CSFD, které jsou v žebříčku nejlepších filmů jen proto, že prachsprostě ždímají emoce. Velmi kvalitní drama. (05.10.2009)

Další případ, kdy síla námětu táhne celý film. Tady to ale není tak jednoznačný úspěch. Chyběla mi pořádná gradace a skutečné navození atmosféry. Bylo to neustále odtažité a já se s jedinou z postav nedokázal úplně sžít, což u filmu založeného na osobní tísni rozhodně je problém. Až moc velká sázka na jistotu s tíživým tématem blízkým německému (a ostatně i našemu) národu je očividná. Takové Ucho dokázalo ve dvou lidech a přímo v roce 1968 navodit mnohem přesvědčivější atmosféru. (02.05.2010)

Film, kterej vypravi pro me o naprosto nezajmavem tematu, o kterym navic nic moc nevim a presto me zaujal. Uz to si zaslouzi oskara, ale film ma jeste daleko vic kladu. Tak treba Ulrich Mühe v hlavni roli je naprosto perfektni a jeho postava je hezky napsana. Jinak celej film se venuje prakticky jedny sledovaci akci jednoho bytu a vetsinou se dej odehrava tam, ale vubec to nevadi, protoze filmu nechybi ani krapet humoru, kterej je dobre skloubenej s vaznosti tematu. I hudba se vcelku povedla a konec je sice krapet protahovanej, ale super. Sice mi chvilku trvalo, nez me film naplno zaujal, ale pak uz jsem si ho uzil a nemam duvod nedat 5*, protoze takle kvalitni nemeckej film sem uz dlouho nevidel. (06.10.2007)

Mám dojem, že pán režisér (ktorého meno je tak dlhé, že ho ani nejdem písať, lebo by ste tento komentár určite nedočítali do konca) ani len netušil, aký skvost momentálne natáča. Pretože nechápem, ako môže režisérsky debutant na poli celovečerných filmov, ktoré si navyše od začiatku viditeľne každou minútou kráčajú po oscarové ocenenie, ukočírovať tak skvelých hercov, spracovať takýto jedinečný scenár a navyše nabudiť tak pôsobivú atmosféru, s takým kľudom, pokorou a istotou, akú mal na režisérskej stoličke práve Florian Henckel von Donnersmarck. Nevšedný zážitok. 95%. (05.10.2009)

V posledních letech se mnou nenáviděná německá kinematografie mohutně zmáhá a každý rok vyprodukuje nějaký skutečně kvalitní snímek. Životy těch druhých jsou takovým snímkem a to především díky tématu, které zpracovávají. Hned úvodní scéna kdy se teorie výslechu "rozvračeče státu" prostříhává na skutečný výslech je skvělá. Právě ve scénách kdy se dozvídáme jak Stasi pracovala a jaké metody využívala je snímek nejsilnější. Bohužel tvůrci od tohoto relativně rychle opustí a najedou na střih klasického dramatu a až ke konci se navrací do těch správných kolejí, ve kterých bychom chtěli mít celý snímek. Velký problém jsem měl s postavou Gerda Wieslera. Ulrich Mühe ji sice zahrál velmi dobře, ale nějak jsem ze snímku nepochopil proč se začne chovat tak jak se od počátku odposlechu chová a jaké pohnutky ho k tomu vedou. Proč se z dokonale necitelného stroje na vyslýchání stane "dobrý člověk"? Z přesvědčení a uvědomění si, z lásky či jen z důvodu, že prostě má tu moc? Nečíst oficiální materiál distributora, tak se to ani nedozvím (a to dle mého ještě to co tvrdí distributor vůbec ve snímku není přítomno). Přes výše zmíněné chyby jde o snímek, který stojí za to vidět. Ač komorní, tak není nudný a je velmi dobře zahraný od všech zúčastněných. K tomu velmi vydařená hudba a kamera, která vše zabírá s vybledlými a studenými tóny barev což skvěle pomáhá dotvořit atmosféru. Ve výsledku jde o skoro klasický odposlouchávací thiller zasazený do zajímavého prostředí. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že kdyby tvůrci vydrželi celou stopáž na vlně nasazené na začátku, tak by se dostavil mnohem lepší výsledek. Přesto ani takto nejde o žádné zklamání, ba naopak. (20.01.2007)