Hrdinové mlčí

Vyborne valecne drama, ktere je snad s vyjimkou CSFilmu dnes uz bohuzel zapomenute. Dobra zapletka, svizne tempo a predevsim..., diky dobe nataceni film pusobi velmi verohodne a Nemci zde vylozene nevystupuji jako karikatury, jak tomu v nejednom povalecnem filmu bylo. Zajimave herecke obsazeni, ze ktereho me jednoznacne nejvice zaujal vynikajici Filipovsky. (07.11.2016)

Krátce po válce natočené drama vypovídalo hodně o době na konci okupace, v době ještě nezkreslené jednostranným pohledem na náš především zahraniční odboj. Natočeno poměrně slušně až na několik scén, které mohou při kritičtějším pohledu připadat naivně. Nejvíce je to vidět na případu, kdy je německá kolona se zatčeným Tomkem napadena spojeneckými letouny a Tomek s pouty v ruce jediný z jednoucího auta zůstane naživu a podaří se mu uprchnout do lesů. Filipovský možná taky trochu příliš zkarikoval konfidenta gestapa, myslím, že skuteční spolupracovníci se chovali poněkud jinak. (01.12.2020)

Ty nejlepší československé filmy s tematikou 2. světové války vznikly až s větším časovým odstupem, tyhle nejstarší snímky z prvních poválečních let až beru spíše jako filmové rarity. Zápletka a obsah nacistické "detektivky" jsou zajímavé a upoutají diváka, i když nejde o žádný zásadní válečný moment, zpracování na ploše pouhých 70 minut je už slabší, některé důležité postavy rozvinuty jen povrchně. V porovnání s jinými čs. filmy ze stejného roku (Mrtvý mezi živými, Varúj!, 13. revír, Nezbedný bakalář), které dokazují vysokou kvalitu tehdejší kinematografie, spíše průměr a v rámci žánru válečného dramatu roku 1946 zvítězili u mne Muži bez křídel. (65%)(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) // První mnou viděný film režiséra Miroslava Cikána. (01.04.2018)

Hrdinové sedí u stolu a mlčí, přičemž se ostatní chvástají, jako správní generálové po bitvě. M. Cikán posbíral herce ze staré a té nejstarší školy a ukázal nám, jak má vypadat válečný film, bez jakéhokoli stranického nátlaku. Silná atmosféra let předchozích, je základem kvalit celého snímku, výborné plynutí děje, které vyústí v těžkou a na první pohled neřešitelnou situaci, perfektně podchyceno odporné nacistické smýšlení a nesmí chybět ani hnusný kolaborant, které ho se ujal skvělý F. Filipovský. Lidské a osobité hrdinství má v tomto filmu prvenství. I trochu toho nezbytného štěstí se zde dočkáme, ovšem není štěstí bez předchozích činů. Pro milovníky československé válečné kinematografie určitě zážitek a pro oddané milovníky povinnost. (11.01.2013)

Tenhle film z roku 1946 mi přišel takový symbolický. Jako by byl předzvěstí konce jedné éry. Éry hrdinů, éry cti a statečnosti. Éry postupného konce některých prvorepublikových herců... Zde ještě zazní odkaz na výsadkáře z Anglie, zde se ještě po obloze prohání Spitfiry... Již za rok či dva, budou stateční ze západního odboje perzekuováni, prvorepublikoví herci postupně odstavováni a parašutisty ve filmech nahradí bodří úderníci překračující plán, zemědělci a partyzáni (sovětští samozřejmě). Co se týče fimu, celé to bylo opravdu mírně naivní. SS tu byla tak trochu za blbce, opak byl však krutou pravdou i to, že nejen náš odboj, ale i třeba francouzský dokonale rozložila. Co je znázorněno věrně, je nacistické běsnění po vyhození mostu s vlakem wermachtu do vzduchu. Výzvy k sdělení informací, následné sebrání významných lidí z městečka coby rukojmích, kteří budou zastřeleni do té a té hodiny pokud se viník sabotáže nepřihlásí... Skvěle slizký byl Filipovský s patkou a zlobně svítícími očky coby kolaborant a udavač Kolta (i to jméno zní odporně!). Závěrečný nálet Spitů na německou kolonu mně velice potěšil a překvapil. Nečekal jsem jej. A tak, stejně jako Plachta s chlapcem, který jel za nemocným taínkem - odjeli vlakem do Prahy, cítl jsem jak s ním odjela i spravedlnost, čest a demokracie na desítky let pryč... Jako válečný film bych film doporučil a jako poslední záchvěvy svobodného filmu rozhodně! Tři výbušniny zakopané na zahradě. * * * (10.12.2014)