Rocky Balboa

"Já pořád žvaním a žvaním. Občas si dokonce myslím, že je pravda, co říkám. Ale pak se na sebe podívám a už si nejsem tak jistej." Když Šampión nemá špičkovýho soupeře, tak pozve do ringu stárnoucího restauratéra. Kdyby jím byl někdo jinej, než Rocky Balboa, tak by to asi nedávalo smysl, ale on to je Rocky. Trošku zvráskovatěl, zpomalil a zfilozofoval, ale nastavit obličej pěsti umí pořád dokonale. V ringu mě to s ním tradičně bavilo, ale mimo ring to byla samá charita, lítost a rodinný vztahy, což mě dokonale uspávalo. (25.01.2022)

Zmuchlaný a úsměvný Sly chodí po Philadelphii, radí všem kolem sebe a přitom si neví rady sám se sebou. To bych jako lehký prolog k sympaticky boxujícímu finiši bral s nadšením, jenže když se povídá, radí a smutně hledí dvě třetiny filmu, je to nuda. Sice ne nekoukatelná, ale přesto trochu zbytečná, protože jakmile se Rocky vrátí k tréninku, vyběhne si po schodech a přijde do arény, jde s ním i adrenalin, napětí a fandění. Zápas proti Dixonovi je úžasně natočený, ale strašně mi vadí, že šampionův představitel je vychrtlý a bez boxersky typických svalů a proto při řečech o "těžké váze" prostě vážnou tvář neudržím. Na druhou stranu dost věcí beze slova odpustím, protože jsem Stallonemu úspěch hrozně přál a děkoval mu za to, že si na stará kolena vydobyl důvod nenechat sérii v mizerných vodách. (18.10.2007)

Sly to dokázal. Pokud měl další díl vzniknout, tak jedině takhle. Pěkně po staru, nostalgicky, ale přesto v moderním pojetím. Stejně jako vždy je film plný patosu, promlouvání do duše a hrdinských proslovů. Jistě, v jakémkoliv jiném filmu bych to nenáviděl, u Rockyho však ne. Proč? Protože se tím vyznačovaly všechny díly, proto je mají lidé rádi a nechtějí, aby se Balboa změnil. Je to pořád stejný chlap jako před lety. Plný snů a odhodlání dosáhnout toho, co chce. Aby ukázal, že má cenu bojovat. Sly svůj boj vyhrál a dojal mě přitom víc, než celá filmová produkce roku 2006. (04.01.2007)

Rocky brečí, Rocky vzpomíná. O co je Stallone horší režisér (řetězení záběrů a budování dialogového fluida mu moc nejde, zápas je tragédie), o to lepší je herec. Z finální kapitoly Rockyho života nečiší přehnaná dávka testosteronu ani adrenalinu. Je to seriózní melancholické rozloučení s legendou, chycené za ten jediný správný konec. (22.01.2007)

Dostal ránu a zvedl se na nohy. Dostal další a zase se zvedl. A zase. A zase. Někomu se to může zdát jako jednoduchá myšlenka, a ona jednoduchá vlastně je, jenže je taky důležitá. Sylvester Stallone se s Rockym vracel na stará známá místa už v předchozím dílu, ve kterém měl také potíže se synem a také se znovu musel bít... Jenže s tím filmem nebyli spokojeni ani diváci, ani on sám, a tak po šestnácti letech vznikl reparát. Naštěstí. Je to totiž víc než důstojné završení celé ságy, které se neutápí v nostalgii, melancholii ani v slzách, ale je sice posmutnělé, ovšem zároveň plné naděje. Čtyři a půl. (10.01.2016)