Rocky Balboa

„Neveril by si tomu, ale keď si sa narodil, zmestil si sa mi do dlane. Hovorieval som tvojej mame: ´Toto bude najlepší chalan na svete, takého frajera ešte svet nepoznal´. Rástol si ako z vody. Bolo nádherné sledovať ťa, každý deň bol sviatok. Potom prišiel čas, aby si sa postavil na vlastné nohy a odišiel do sveta. Ale niekde cestou si sa zmenil. Prestal si byť sám sebou. Dovolil si iným ľuďom, aby ti hovorili, že si nanič. A tak si začal hľadať niečo, na čo by si to hodil. Ako veľký tieň. Poviem ti niečo, čo už vieš. Svet nie je prechádzka ružovou záhradou. Je to tvrdé a kruté miesto a je úplne jedno, aký odolný si, pretože ak sa necháš, tak ťa hneď zrazí na kolená a už sa nepostavíš. Nikto nedáva také tvrdé rany, ako život. Nejde o to, aké tvrdé rany dávaš, ale aké tvrdé dokážeš prijať a pokračovať ďalej. Koľko si schopný vydržať a pokračovať napriek tomu ďalej. TAK sa vyhráva. Ak poznáš svoju cenu, choď si za svojim. Ale musíš prijímať rany a nie ukazovať prstom, že za tvoj neúspech môže on, ona, hocikto! To robia zbabelci a to ty nie si. Vždy ťa budem milovať. Nech sa stane hocičo. Si môj syn a moja krv. Si to najlepšie, čo ma kedy stretlo. Ale pokiaľ si nezačneš veriť, nebudeš žiť svoj život.“ (22.12.2007)

Sylvester Stallone vede svého životního hrdinu do posledního velkého sportovního, ale i osobního boje a uzavírá tak způsobem více než důstojným pouť započatou před třiceti lety. Podzim života a bilanční promluvy, silný moment se švagrem Pauliem v místech znamenajících pro každého z nich něco úplně jiného, pak smiřovačka s odcizeným synem, pak trénink, pak box, a pak konec. Takhle ve vší stručnosti to zní dost špatně a místy to také celkem slabé je, protože snaha uzavřít všechny jednotlivé linie Rockyho života tak, aby nebyl happy-endu chtivý divák ochuzen ani o to nejmenší, je místy příliš očividná až naivní. Jenže takhle jednoduché to není. Nemůžete si pomoct a tomu starému bijci fandíte. Aby taky ne, ono totiž nejde nechtít, aby to probohaživýho neskončilo takovým provarem jako byl pátý díl;) Rocky zkrátka vždycky měl sympatie publika, které chce vítěznou hymnou zakončené příběhy outsidera s velkým srdcem a Stallone se rozhodl, že svým/Rockyho věrným příznivcům nezůstane nic dlužen. A taky možná zatoužil nakopat řiť nějakému tomu gengsta niga borečkovi s deseti luxusními fáry a barákem, který zasahuje do dvou časových pásem. Nějaká ta nostalgie tu sice je, ale kromě pár míst nejde říct, že by to, co se děje nebo povídá, nemělo opodstatnění. A když pak dojde k tomu zlomu a začne klasická druhá půle, jedete v tom stejně jako Hřebec z Philadelphie za časů mladé síly a největší slávy. Tleskám a děkuju za všechny ty roky, Rocky:) 80% za kvalitní řemeslo a ještě něco navíc. (17.08.2008)

Sly to dokázal. Pokud měl další díl vzniknout, tak jedině takhle. Pěkně po staru, nostalgicky, ale přesto v moderním pojetím. Stejně jako vždy je film plný patosu, promlouvání do duše a hrdinských proslovů. Jistě, v jakémkoliv jiném filmu bych to nenáviděl, u Rockyho však ne. Proč? Protože se tím vyznačovaly všechny díly, proto je mají lidé rádi a nechtějí, aby se Balboa změnil. Je to pořád stejný chlap jako před lety. Plný snů a odhodlání dosáhnout toho, co chce. Aby ukázal, že má cenu bojovat. Sly svůj boj vyhrál a dojal mě přitom víc, než celá filmová produkce roku 2006. (04.01.2007)

K filmu jsem přistupoval obezřetně, připraven na nejhorší, tudíž od něj „odcházím“ mile překvapen. Celá první hodina je nostalgicko-melancholickým naříkáním nad starými dobrými časy. Rocky truchlí nad hrobem milované manželky. Rocky je mrzutý kvůli svému kariéristickému synkovi. Rocky vede obyčejný dialog s ženou, kterou poznal jako dívku. Takhle to skoro vypadá, že Stallone předvádí něco jako herectví. Ne, nepředvádí. Všechny uvedené scény přesto fungují. Vše se bude do jisté míry odvíjet od vaší nálady a ochoty akceptovat lehkou debilitu hlavního hrdiny, velkou naivitu jeho slov a vysokou nepravděpodobnost chování ostatních postav („a teď dám výpověď, abych udělal tatíkovi radost“). Až mě překvapilo, že jsem s tím neměl problém, a jak rychle kecací část odsejpala. Pak pochopitelně následuje nějaký ten trénink a nějaký ten zápas, obojí zrežírováno mnohem dynamičtěji než předchozí utápění se ve vzpomínkách a přesto na něj plynule navazující. Právě z několikaminutového tréninkového sestřihu s klasickým rockyovským hudebním motivem „Gonna Fly Now“ pro jeho silný retro nádech příjemným způsobem mrazilo. Finální zápas, se kterým stojí a padá každý díl Rockyho, potěšil vyváženosti realističnosti (skoro bych uvěřil, že šlo o sestřih skutečného mače) a efektnosti (černobílý obraz s červenou krví je cool). Věřím, že Stallone to cítil podobně jako Rocky, jako starý unavený chlápek, který si potřeboval vyřešit poslední věc (no dobře, ještě ten Rambo, ale pak už snad zasloužený důchod). Sebral všechny síly a vypotil ze sebe výkon dávající s úctou vzpomenout na tolik proklamované staré dobré časy. I s šesti křížky na krku mě dokázal nabít energií a inspirovat ke koupi boxovacího pytle. 75% Zajímavé komentáře: Adrian, Visáč, Shaqualyck, Dannysek4U, manonfire (30.07.2008)

Snad nejsmutnější, nejpomalejší a nejsentimentálnější z celé ságy, s naprosto banální zápletkou a tunou nehorázných klišé. Přesto je zde klíčové jedno jediné slovo, proti kterému nic nezmůže ani hollywoodská tuctovost a klasická snaha vyždímat z diváka nějaké ty peníze pokud je to alespoň trochu možné - tím slovem je nostalgie. Jakkoli je hlavní hrdina okoukaný, stejně se mu nedá nefandit. A Stallone si zaťaté pěsti rozhodně zaslouží nejen za strhující a dojemnou scénu v mastně, za kterou bych mu v pomyslné kategorii nejlépe zahraná momentka roku s chutí udělil plešouna. Jeho pěsti jsou pořád stále silné a i když je finále hodně stříhané a krkolomné, je vcelku na co koukat. Potěší příjemné vedlejší role, vadí typická přeslazenost a do očí bijící jednoduchost, ale tvůrci z toho vytřískali co se dalo a legenda přece jen zkončila se ctí. (15.08.2007)