Rozpoltený

S Shyamalanovym návratom do prvej ligy to rozhodne nie je tak jednoznačné. Split ani zďaleka neťaží zo silného námetu, tak akoby mohol a až na finále mu chýbajú nielen o niečo vyhrotenejšie scény, ale celkovo i väčšia vizuálna atraktivita. Dlho tak v podstate plynie bez výraznejších prekvapení, či naozaj zapamätateľných momentov a to sa týka i prítomnej mysterióznej zložky. Stále ide o pomerne slušnú žánrovku s viacerými plnohodnotnými a dobre zahranými postavami, ktorú však na niečo viac dvíha až vynikajúca a ambiciózne pôsobiaca záverečná dvojminútovka. A i keď sa na prvý pohľad javí samoúčelne, na pokračovanie, respektíve uzavretie trilógie vnadí viac než efektívne. 70% (25.03.2017)

Stává se....skvělý film a pak je nepochopitelně pohřbený sledem totálních kravin a zcela zbytečným posunem do fantasmagorie. Shyamalan holt umí svá díla zabít. Ale nestává se to jenom jemu, typický je v tom třeba i Stephen King, Paul Verhoeven a další.... Když je od začátku jasné, že bude příběh fantasy nebo nějaká duchařina, jsem ochoten to samozřejmě akceptovat. Když je ale 3/4 příběhu vedeno přísně psychologicky za užití úžasného hereckého výkonu hlavního "hrdiny" a celkem hluboce a rozumně a pak se z toho stane píčovina, tak to prostě nesu těžce. Proč mají tvůrci thrillerů tuhle neskonalou potřebu? Velká škoda. (29.10.2022)

McAvoyův strhující showreel, který je dlouho velmi dobrý, pak chvílemi docela špatný (protože neopodstatněně dlouhý) a během metazávěru odvážně sofistikovaný... Nebo zoufalý a jdoucí s křížkem po funuse; sám (ještě) nevím, jsem v tomto ohledu poněkud rozpolcený. Bude dost záležet, zda to je či není konec, protože dořečené to není. (19.01.2017)

Vítá vás Dennis, Barry, Patricia i Hedwig, tři studentky, jedna psychoterapeutka a M. Night Shyamalan, který podruhé za sebou dává vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. Loňský horor The Visit byl prostě slušným duchařským zářezem s výtečnou atmosférou. Tentokrát se blíží jistá bestie, která bude pro tři (nutno podotknout unesené) dívky znamenat krutý konec. Dennis a spol. jsou totiž jedna a tatáž osoba. James McAvoy tudíž představuje chlapíka s disociativní poruchou osobnosti. Mísí se v něm až třiadvacet identit a je radost ho sledovat. Nesmírně náročná role, až se divím, že k němu nezamířila alespoň nějaká herecká nominace. Horší je to s tvůrci, kteří úplně nedokáží udržet v napětí, dívky se z cely snaží docela naivně pláchnout (možnosti by v počtu tři proti rozhozenému vězniteli určitě byly), nijak zvlášť se o ně navíc nebojíme a Shyamalan tentokrát přepálil i délku. Pár scén bych dokázal postrádat, flashbacky vyznívají lehce do ztracena, klaustrofobický potenciál také zrovna nevyčerpáváme. Takže ve výsledku je tahle novinka spíš zajímavá, než nějak dechberoucí nebo mrazivá. Což je škoda. Berme to ovšem tak, že Shyamalan řemeslo pořád velmi solidně zvládá, látky si píše sám (což většina tvůrců nesvede) a netriviální nápady pořád tak nějak přicházejí. (14.02.2017)

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)