Parfum: Príbeh vraha

Silný snímok držiaci sa síce v naturalistickej rovine, spracovaním však štylizovaný skôr do polohy umeleckého diela. Asi nie každý ho pochopí. Týka sa to hlavne priam až rozprávkového záveru, ktorý film posúva úplne ine a ktorý sa dočkal veľmi rozporuplných reakcíí (tu však cítim potrebu zdôrazniť, že Parfém nie je historický film a výčitky smerom k logike nie sú celkom opodstatnené) Bezpochyby vrchol Toma Tykwera, no k dokonalosti mi predsa ešte čosi chýbalo. Snáď tie zimomriavky pri záverečných titulkoch, ktoré sa akosi nedostavili. (25.02.2007)

„Prvý zvuk, ktorý mu vyšiel z úst, poslal jeho matku na šibenicu.“ Spoilery. Monštrum film. Údajne nesfilmovateľnú knižku (o koľkých knižkách som už toto počul?) som nečítal, ale súdim, že nemecký režisér Tom Tykwer (LOLA BEŽÍ O ŽIVOT, NEBO) podcenil príbehovú stránku a niekedy sa až na vlastnú škodu príliš sústredil na vizuálnu a „čuchaciu“. Takže podcenil scenár, ktorý ráta automaticky s tým, že nám nebudú prekážať dosť kontroverzné veci (titulný hrdina je retardovaný sériový vrah). Ako keby si to uprostred nakrúcania uvedomil i samotný Tykwer a v druhej polovici nastáva zúfalý reštart, Grenouille sa nepochopiteľne stáva vedľajšou postavou a titulnými sa stávajú otec a dcéra (Alan Rickman a Rachel Hurd-Wood), aby sa to ku koncu ZASA zmenilo a všetko vrcholí čudným koncom (ani masová sexuálna scéna nie je taká dobrá, ako čakáte). Napriek mínusom pozoruhodný, veľkolepý a úchvatný projekt plný sexu, krvi a vône. DODATOK 22. 10. 2010: Tak som si knižku prečítal a s prekvapením musím uznať, že je dosť nanič, film sa mi páčil viac. (04.05.2009)

Vôňa bola obrazom a zvukom sprostredkovaná asi maximálne ako je filmové médium na svoje prirodzené limity schopné (i keď "pachové" kiná z 50. rokov min. storočia by boli pre tento film asi najideálnejšou voľbou). Škoda, že logika príbehu si na veľa miestach zobrala dovolenku (napr. scenárom, resp. knižnou predlohou predpísaná neschopnosť vypátrať identitu vraha je neprehliadnuteľná a svojím spôsobom naivná) (10.11.2006)

// Nejdřív jsem byl znechucen. Hned na to se ten pocit zdvojnásobil. Poté jsem pocítil soucit. A poté hněv. Chvíli jsem váhal. Najednou mě přepadla zvědavost. A více zvědavosti. Pak přišla radost. Překvapení. Opět soucit. A znova jsem musel váhat - chápu nebo nechápu ? Nechápu. Ale dostalo mě to a zas a znova, a když se řekne filmová HUDBA - já řeknu PARFÉM! - 100% (17.10.2011)

Tykwer mě dosud nechával v bohorovném klidu, takže jsem v rámci zabití načatého večera zvolila Příběh vraha s tím, že půjde o něco mezi Nebem a Lolou, možná víc hardcore. Překvapení je velmi ležérní pojmenování pro to, co mě čekalo. Od začátku jak v "Břiše Paříže" - na tržišti špína, smrad, čvachtání v odpadu všeho druhu po kotníky i ty ryby tam byly, chudoba, nemoce, zlost a do toho se narodí člověk a dere se o život vybaven extrémním smyslem - přesným a lačným čichem. Někdy je sluhou, jindy pánem, jednoznačně však supluje, co človíčkovi chybí. Často si stěžujeme na klišé, tak zde je velmi originální a sugestivně podaná, trochu drsná pohádka, jejíž uhrančivé výtvarno - ať jsou to kostýmy či dekorace - je nepopsatelné. Já, starý hnidopich, jsem u vytržení - na čem má sedět prach, na tom sedí, co se má lesknout, leskne se a z čeho se má zvedat žaludek, z toho se zvedá (jen tu vrcholnou vůni jsem si nedovedla navodit). Působivý příběh silně ovoněný vizuálnem .... a to už jedu znovu dokola ...... (27.03.2007)