Parfum: Príbeh vraha

Skutečně jsem nečekal, že se Tom Tykwer doslova pokusí provonět kinosál a s každým dalším přičichnutím Vám více a více začíná tento příběh vonět. Esence téhle vůně jsou : dobrá režie, vynikající herecké výkony, / zejména mladého Bena Whishawa/ dobře vybudovaná atmosféra a hudebně-vizuální stránka. Bohužel ještě jedna esence se nám dostane v závěru filmu a to v podobě prdu, který svým smradem přebije všechny ostatní vůně. Nicméně smrad později vyprchá, ale vůně zůstane. (13.12.2006)

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (13.07.2007)

Impozantně vystavěný příběh čichově nadaného chlapce, velmi dobře audiovizálně a (snad můžu říct i) umělecky zvládnutý. Oceňuji taky kvalitní výpravu, troufám si říct, že byla lepší než u Faunova Labyritnu, který za ni dostal oscara. Nyní bych možná mohl komentář uzavřít slovem "nádhera" a společně s pětihvězdičkovým hodnocením jej postnout... Avšak nehledě na úžasný a dokonalý závěr, během předchozích 2 hodin se stalo, že jsem občas zívnul. Scénář prostě vzhledem k délce filmu nebyl až TOLIK zajímavý, v podstatě divákovo oko na obrazovce držel více "barevný braz" (neplatí pro vlastníky černobílých obrazovek, ti nechť si odečtou další hvězdu) a naturalistické záběry, než nějaká dynamika děje. 8/10 (12.03.2008)

Atak vjemů. Tykwer nabídl zraku místy až hororovou podmanivost neštítící se naturalismu, uši polaskal vznešeným hudebním doprovodem a nebohého diváka svou iluzí téměř přesvědčil, že může zapojit i tolik podceňovaný čich. Ta hmatatelná snaha dostat tam přesah a pokořit nezfilmovatelnost ale byla provázena marností banality a se závěrem zůstala na patře pachuť, při které mému otupělému já začal šestý smysl našeptávat, že ta třináctá esence je extrakt z podpaží Heleny Fibingerové (po pátém pokusu). A co je nejhorší, Rickman a Hoffman ještě nikdy nebyli tak průměrní.. (06.11.2020)

Fenomenální. Audiovizuální extáze a terminátor divákových smyslů. Film, který v dokonalém technickém zázemí multiplexu zcela překräčuje hranice pouhého sledování pohyblivých obrázků a pohlcuje do sebe sama. Tykwer nemá na evropském kontinentu už delší dobu konkurenci - díky za to, že netočí filmy pro všechny a že se nezřekne ani nečekaných řešení za hranicí "cudné" lidské imaginace. Zjevně nezfilmovatelná látka a jakoby neosobní vyprávění: Přesto je ono sání vůní málem tak uhrančivé jako poblázněné milování s krásnou mladou dívkou. (01.01.2007)