Parfum: Príbeh vraha

.... a když ji otevřeli, nasytila okolní svět vůně dosud nepoznaného parfému. Vůně tak neskutečně jemná, že všichni v jeden okamžik uvěřili, že jsou v ráji. 13 esencí, ale tu třináctou nerozeznal nikdo.... Skvělé zpracování, neskutečně realisticky drsný úvod a neuvěřitelný útok na vaše smyslové vjemy v závěru. Film prodchnutý vůní, slavní herci v malých rolích a věrohodný B.Whishaw v roli démona. Výtečná hudba navozuje atmosféru opojné vůně a nutí vás přemýšlet, jaký je pach MRTVÉHO kamene. A jestli nejste uchyláci, můžete se jimi klidně stát. Jde jen o to, co by jste byli schopni obětovat pro tu nepřemožitelnou moc, lásku veškerého lidstva. ĎÁBEL VYKONAL MISTROVSKÉ DÍLO! Byl jsem svědkem Tome Tykwere! (23.06.2007)

Na tenhle film jsem se docela tesil, protoze jsem cekal pekne zpracovany radeni vraha a ono tu nakonec o ty vrazdy v podstate neslo. Sice nich tu je 14, ale pro hlavniho hrdinu to nebyly vrazdy, navic jim ani neni venovanej kdovijak velkej prostor a celej film se porad soustredi na vune. Navic Tykwer skvele pracuje s audiovizualni strankou, takze uz uz a ty vune skutecne citite. Teda az na tu zaverecnou, ucinky mela velice zajimave, ale at sem se snazil sebevic, proste sem si to nedokazal predstavit. Krom toho mi nepride, ze by mrtvoly tak uzasne vonely. Sice by filmu nejaka kratsi stopaz prospela, ale na druhou stranu jsem se vubec nenudil, Tykwer skvele buduje atmosferu, cemuz mu taky pomahaj skvely kulisy, kde je vse spinavy a smradlavy, misty drsnejsi sceny a skvela hudba. Herci taky nehrajou nejhur, Ben Whishaw je docela talent, i kdyz to neni moc fesak a pak me potesil Alan Rickman, o kterym jsem nevedel, ze zde hraje. Ale o herce tu ani tolik nejde, vse se zameruje na vuni. Misty mozna az moc a chtelo by to nejake rozptyleni a smrt hlavniho hrdiny je takova dost nelogicka. I kdyz mam k filmu par vytek, jedna se o skvelej a originalni thriller. (01.12.2006)

„Prvý zvuk, ktorý mu vyšiel z úst, poslal jeho matku na šibenicu.“ Spoilery. Monštrum film. Údajne nesfilmovateľnú knižku (o koľkých knižkách som už toto počul?) som nečítal, ale súdim, že nemecký režisér Tom Tykwer (LOLA BEŽÍ O ŽIVOT, NEBO) podcenil príbehovú stránku a niekedy sa až na vlastnú škodu príliš sústredil na vizuálnu a „čuchaciu“. Takže podcenil scenár, ktorý ráta automaticky s tým, že nám nebudú prekážať dosť kontroverzné veci (titulný hrdina je retardovaný sériový vrah). Ako keby si to uprostred nakrúcania uvedomil i samotný Tykwer a v druhej polovici nastáva zúfalý reštart, Grenouille sa nepochopiteľne stáva vedľajšou postavou a titulnými sa stávajú otec a dcéra (Alan Rickman a Rachel Hurd-Wood), aby sa to ku koncu ZASA zmenilo a všetko vrcholí čudným koncom (ani masová sexuálna scéna nie je taká dobrá, ako čakáte). Napriek mínusom pozoruhodný, veľkolepý a úchvatný projekt plný sexu, krvi a vône. DODATOK 22. 10. 2010: Tak som si knižku prečítal a s prekvapením musím uznať, že je dosť nanič, film sa mi páčil viac. (04.05.2009)

Na Parfému je bohužel příliš poznat, že vznikl na základě literární předlohy. Tříští se na čtyři relativně samostatné části, z nichž každá je pojata jinak a nedrží příliš u sebe - 1. vypravěčem otrocky odvykládaný prolog, 2. zajímavé "zasvěcování" hlavního hrdiny do teorie oboru (výtečný Dustin Hoffman), 3. napínavý thriller o otci, který se snaží zachránit svou překrásnou dceru před stvůrou a 4. příliš doslovný a názorný závěr. Myslím, že zvlášť ty závěrečné scény můžou v psané podobě působit skvěle, ale jejich zobrazení je skoro směšné a nefunguje. Tykwer je mimořádně talentovaný režisér (a překvapivě i skladatel), ale u Parfému jako by neměl příliš jasno, o čem a hlavně proč vypráví. *** 1/2 (12.12.2006)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)