Parfum: Príbeh vraha

Famózny, po každej stránke brilantný film. Pre niekoho je druhá polovica nudná a stráca na vizuálnom štýle. Ale prd! Veď práve o to ide. Film je zámerne rozdelený na "smradľavú" prvú hodinu a "voňavú" druhú hodinu. A kontrastne k tomu prvá časť je ešte pomerne nevinná, kým v druhej už Grenouille načisto podlieha svojej posadnutosti. Jediné, čo mi vadilo, je fakt, že scéna na námestí mohla byť mať "väčšie gule". Nezasiahla ma tak, ako by sa žiadalo. Každopádne výborný dojem z filmu to nepokazilo. Až sa mi nechce veriť, že tento skvost nakrútil režisér nudných a nefungujúcich polo-artových sračičiek typu Nebo a Princezná a bojovník. (27.03.2007)

Skutečně jsem nečekal, že se Tom Tykwer doslova pokusí provonět kinosál a s každým dalším přičichnutím Vám více a více začíná tento příběh vonět. Esence téhle vůně jsou : dobrá režie, vynikající herecké výkony, / zejména mladého Bena Whishawa/ dobře vybudovaná atmosféra a hudebně-vizuální stránka. Bohužel ještě jedna esence se nám dostane v závěru filmu a to v podobě prdu, který svým smradem přebije všechny ostatní vůně. Nicméně smrad později vyprchá, ale vůně zůstane. (13.12.2006)

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (13.07.2007)

"Mhmm, nozdry" zaslintal. Proč otvírám Lízinou větou ze Simpsonových? Protože stejně jako Simpsonovy, ani tenhle film nedokážu brát vážně. No a samozřejmě pro to věčné čichání. Musím předeslat, že je mi jasné, že pro některé budu za ignoranta, který není schopný docenit umění, ale je mi to celkem jedno. Parfém je velice působivý film. Je nádherně natočený, má zvrácený smysl pro humor, je naturalistický a konečně má i zajímavý příběh. Dobré tři čtvrtiny filmu buduje úchvatně atmosféru a vše je provedené tak zručně, že s naprosto zavrženíhodným hlavním hrdinou dokážeme i chvílemi sympatizovat. Žel bohu pro mou maličkost konec filmu podkopává nohy tak zásadně, že se přes to nepřenesu a z takřka dokonalého filmu se rázem stává jenom nezapomenutelná kuriozita. Význam závěru chápu, předpokládám, že je přesně takový i v knížce, jeho filmové zpracování je ale doopravdy něco, co mi po dvou hodinách napětí a úzkosti akorát obrátí oči v sloup. (08.08.2012)

Zase to pověstné čtení knih před zhlédnutím filmu. Samozřejmě beru výtky vůči zklamanému divákovi, že si to nějak vysnil a teď je zklamán, že to měl v hlavě úplně jinak. To všechno beru. Ale neberu tvůrčí zlovůli v naprostém, naruby obráceném vyznění hlavní postavy. Grenouille je - ze samotné podstaty - odporně podlézavá bestie, klíště, které trpělivě vyčkává a pak vysává oběti a zároveň jim podkuřuje a chlácholí je. Stejně tak i na konci - když mu ukápne slza. Byl jsem ochoten odpustit jákékoliv nedostatky vůči předloze, ocenil jsem i občasné zrychlení a zlogičtění (ačkoliv ten hlavní laps, který mi kazil i knihu, zůstal), ale aby Grenouillea dohnali k citům (byť minimálním) to bylo moc... Polidšťování postav nenávidím, zejména ne těch do morků kostí prohnilých a plných žluče a nenávisti. K plusům patří kvalitní a spolehliví herci (i když i ta Hoffmanova postava doznala patrných změn, to tam nemohla zůstat alespoň jedna postava podrazácká, sobecká, úlysná?) a vizuální stránka. Co mě rovněž těší je, že se nezalekli závěru. (05.01.2008)