Parfum: Príbeh vraha

Líp to natočit nešlo! Tom Tykwer uchopil zdánlivě nezfilmovatelnou Süskindovu předlohu a odvyprávěl ji. Podobně jako autor barvitým popisem, tak i režisér vizuálními finesami zprostředkovává podprahový vjem, o nějž nás filmové médium ochuzuje a který přivádí divácké smysly do stavu vlastní pochybné zmatenosti. Tady nemá smysl polemizovat nad v rámci krimi silnou nevěrohodností logiky apod. Tykwer poprvé od Lola Rennt dokazuje, že brilantně zvládnuté řemeslo dokáže říci (téměř) vše. (11.03.2007)

Silný snímok držiaci sa síce v naturalistickej rovine, spracovaním však štylizovaný skôr do polohy umeleckého diela. Asi nie každý ho pochopí. Týka sa to hlavne priam až rozprávkového záveru, ktorý film posúva úplne ine a ktorý sa dočkal veľmi rozporuplných reakcíí (tu však cítim potrebu zdôrazniť, že Parfém nie je historický film a výčitky smerom k logike nie sú celkom opodstatnené) Bezpochyby vrchol Toma Tykwera, no k dokonalosti mi predsa ešte čosi chýbalo. Snáď tie zimomriavky pri záverečných titulkoch, ktoré sa akosi nedostavili. (25.02.2007)

Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (21.07.2007)

Vôňa bola obrazom a zvukom sprostredkovaná asi maximálne ako je filmové médium na svoje prirodzené limity schopné (i keď "pachové" kiná z 50. rokov min. storočia by boli pre tento film asi najideálnejšou voľbou). Škoda, že logika príbehu si na veľa miestach zobrala dovolenku (napr. scenárom, resp. knižnou predlohou predpísaná neschopnosť vypátrať identitu vraha je neprehliadnuteľná a svojím spôsobom naivná) (10.11.2006)

Tykwer mě dosud nechával v bohorovném klidu, takže jsem v rámci zabití načatého večera zvolila Příběh vraha s tím, že půjde o něco mezi Nebem a Lolou, možná víc hardcore. Překvapení je velmi ležérní pojmenování pro to, co mě čekalo. Od začátku jak v "Břiše Paříže" - na tržišti špína, smrad, čvachtání v odpadu všeho druhu po kotníky i ty ryby tam byly, chudoba, nemoce, zlost a do toho se narodí člověk a dere se o život vybaven extrémním smyslem - přesným a lačným čichem. Někdy je sluhou, jindy pánem, jednoznačně však supluje, co človíčkovi chybí. Často si stěžujeme na klišé, tak zde je velmi originální a sugestivně podaná, trochu drsná pohádka, jejíž uhrančivé výtvarno - ať jsou to kostýmy či dekorace - je nepopsatelné. Já, starý hnidopich, jsem u vytržení - na čem má sedět prach, na tom sedí, co se má lesknout, leskne se a z čeho se má zvedat žaludek, z toho se zvedá (jen tu vrcholnou vůni jsem si nedovedla navodit). Působivý příběh silně ovoněný vizuálnem .... a to už jedu znovu dokola ...... (27.03.2007)