Au-delà de l'infini
The Wild Blue Yonder
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogHudba:
Ernst ReijsegerHrajú:
Brad DourifObsahy(1)
Označení „science fiction fantasy“ dobře vyjadřuje tradičně svébytný přístup Wernera Herzoga k žánru dokumentu. Stejně jako ve svých hraných filmech v něm portrétuje hlavně vizionářské vyděděnce z „normálního“ světa a popisuje „exotická“, ale k osudům jedince i lidského druhu lhostejná přírodní prostředí. V průniku dokumentu a hraného filmu se odehrává vyprávění mimozemšťana ze systému Andromedy (Brad Dourif). Ten vypráví příběh svého druhu, hledajícího nový domov na Zemi poté, co opustil umírající domovskou planetu. Ryze scifistický děj je ilustrován archivními dokumenty, interview s předními matematiky, záznamy pořízenými posádkou raketoplánu STS-34 či záběry pod arktickým ledem. Divácky konfrontační obrazovou mozaiku (skládající se v překvapivě nové poetické významy) dotváří hudební složka, jež je dílem Ernsta Reijsegera. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Na „zasloužilého umělce“, jakým Werzog je, až šokující ukázka radosti z tvorby a taky výborný nápad, jak z minima [jeden herec, jedno „město duchů“, pár matematických teorií a spousta archívního filmového materiálu z vesmíru a oceánu] vytěžit když ne maximum, tak rozhodně dost. Zábavné a hypnotické. ()
Herzog nie je jedným z tých mien, ktoré vyslovujem bez rozmyslu s rešpektom pri každom novom pokuse zopakovať cestu vychodeným chodníčkom svojej persony. Je to výnimočný filmár s fascináciou pre médium, ktoré mu umožňuje jej podobné vyjadrenie v životoch iných osobností, ukrytých pod nánosmi hlavno prúdového diskurzu. Experimentuje, chápe štruktúru a zloženie látky, s ktorou pracuje a to ho robí takým dobrým inovátorom. Má cit pre výber hudby, ktorá je dôležitejšou súčasťou obrazu ako sme zvyknutý. To všetko zhmotňuje v svojej tvorbe, ktorá je divákovi prístupná bez nepotrebných obchádzok. Podobne intuitívny je i tento dokument, ktorý sa vstrebáva ľahko a so silným účinkom. ()
Tak tohle bylo zklamání. Ten námět zní strašně zajímavě, ale to dokumentární zpracování sice funguje v jednotlivých scénách, ale jako celek ani náhodou a spíš nudí. Navíc některé scény se neskutečně, a hlavně zbytečně, táhnou. Poselství to má sice pěkné, ale i tak to to ne úplně zdařilé zpracování shazuje dolů. Mít to tak 30, nanjevýš 40 minut, ok, takhle ne. Herzog má mnohem lepší filmy, ale na tenhle jsem se poměrně dost těšil a bohužel mě zklamal. 2* ()
Modrá, skoro až snová vize alternativní historie lidstva v neobvyklém scifi dokumentu. Herzog sice vyniká originalitou s velkým ó, na druhou stranu nedokáže snímek odprostit od dlouhých, často unavujících záběrů, které mají zřejmě navozovat stav beztíže a duševního blaha. Při těchto, mnohdy několikaminutových pozvolna plynoucích, sekvencích dává Herzog (možná záměrně, možná z neschopnosti vcítit se do kůže diváka) prostor ke kvalitní meditaci či kvalitnímu spánku, záleží jak je člověk naladěn a ochoten pídit se po podnětech k zamyšlení. Ano přiznám se, v některých chvílích se mi chtělo opravdu spát. ()
Co si budeme nalhávat-nejlepší herzogovka to zdaleka není. Ale už jen ten nápad přeskládat archivní obrazový materiál do zcela nové sci-fi fantasy a to jen za podpory jednoho herce v roli emzáckého vypravěče..už to samo o sobě je tak nekompromisní manifest Herzogovy tvůrčí suverenity, že si to zaslouží bližší pozornost. Werner se prostě absolutně nesere s tím co tomu řeknou ostatní a hravě si skládá záběr za záběrem aby to sedělo do Dourifova monologu a jeho příběhové linky. Téměř 80%recyklace, která je malým ale ušlechtilým, vtipným a nápaditým gestem na podporu záchrany té naší Wild Blue Yonder. ()
Reklama