Vlajky našich otců
Flags of Our Fathers
Flags of Our Fathers
Flags of Our Fathers
Flags of Our Fathers
Flags of Our Fathers
Réžia:
Clint EastwoodKamera:
Tom SternHudba:
Clint EastwoodHrajú:
Ryan Phillippe, Jesse Bradford, Adam Beach, John Slattery, Barry Pepper, Jamie Bell, Paul Walker, Robert Patrick, Neal McDonough, Melanie Lynskey (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Držitel Oscara, režisér Clint Eastwood (Million Dollar Baby, Nesmiřitelní) přichází s dramatem z období 2. světové války Flags of Our Fathers, které s ním spoluprodukuje držitel Oscara Steven Spielberg (Zachraňte vojína Ryana, Schindlerův seznam). Únor 1945. Vítězství v Evropě je na dosah, ale boje v Tichomoří neustále pokračují. Jedna z nejzásadnějších a nejkrvavějších bitev celého konfliktu byla o ostrov Iwo Jima. Dobývání vyvrcholilo scénou, kterou dodnes zachycuje jedna z nejikoničtějších fotografií dějin – pět vojáků námořní pěchoty a námořní poddůstojník vztyčuje na hoře Suribači americkou vlajku. Foto zachycující tuto jedinečnou chvíli, se stalo symbolem vítězství národa, který se utužil v bojích. Tato šestice vojáků je dnes považována za pravé hrdiny. Někteří z nich však zakrátko položili své životy, aniž by jen tušili, že je těchto několik chvil učinilo nesmrtelnými. Ti, kteří přežili, se za hrdiny nepovažovali. Jejich nejniternějším cílem bylo, stát v jedné řadě s ostatními bojovníky, jimž se fanfár či slávy nedostalo. Kniha Flags of Our Fathers vzešla z per Jamese Bradleyho a Rona Powerse, kteří zaznamenávají historii bitvy o Iwo Jimu a popisují osudy šestice vojáků a některých jejich bratrů z roty Easy Company. Bradleyho otec, John “Doc” Bradley, je jedním ze šestice vojáků zachycených na fotografii, ale sám autor knihy až do otcovy smrti v roce 1994 neznal plné pozadí jeho válečné zkušenosti… (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (368)
Jakoby Eastwood a Haggis měli nehotovou verzi scénáře. Občas něco chybý, občas je něčeho moc (bože, ten konec!!!) a většinou je to celkem nuda. Naštěstí vylodění a následující bitva se téměř vyrovnají úvodu Zachraňte vojína Ryana, ale celkový dojem to napravit nedokáže. Průměrný film a promarněná šance na další Oscary. ()
Soundtrack Clint Eastwood: 1. The Photograph - Clint Eastwood ,2. I'll Walk Alone - Dinah Shore ,3. Knock Knock - Kyle Eastwood, Michael Stevens, Andrew McCormack, Graeme Flowers ,4. Wounded Marines - Clint Eastwood ,5. The Thunderer - John Philip Sousa ,6. Armada Arrives - Clint Eastwood ,7. Goodbye Ira - Clint Eastwood ,8. String Quartet Opus #6, 2nd Movement - Franz Joseph Haydn ,9. Symphony In G Minor, 3rd Movement - Wolfgang Amadeus Mozart ,10. Inland Battle - Clint Eastwood ,11. Flag Raising - Clint Eastwood ,12. Any Bonds Today? - Irving Berlin ,13. Summit Ridge Drive - Artie Shaw & His Gramercy Five ,14. Vict'ry Polka - Sammy Cahn & Jule Styne ,15. The Medals - Clint Eastwood ,16. Platoon Swims - Clint Eastwood ,17. Washington Post March - John Philip Sousa ,18. Flags Theme - Clint Eastwood ,19. End Titles Guitar - Clint Eastwood ,20. End Titles - Clint Eastwood, ()
Clint Eastwood natočil povedenou a zajímavě svázanou dvojici stejně dlouhých válečných filmů, z nichž každému se daří odrážet ražení své strany - tedy Japonska (LETTERS FROM IWO JIMA) a USA. Zatímco pohled japonský je temnější, melancholičtější a z našeho pohledu odosobněnější, ten americký je 'příběhovatější', sentimentálnější, méně bezvýchodný. Ale opět to není ani tak o bojovém dění (i když je zde parádních cca 15 minut vylodění a prvního střetu), jako o lidských osudech - zde konkrétně skupiny šesti vojáku, kteří tyčili druhou vlajku na vrcholku Mount Surabachi, jak je to zachyceno na slavné fotografii. Tři přeživší z nich jeli následně jako váleční hrdinové dluhopisové turné po Státech, kde měli žádat finanční prostředky na další armádní úsilí. Čili toho jsme svědky, střidavě s děním na Iwo Jimě. A podobně jako v LETTERS, i sem Clint protlačil nějakou ústřední hlubší myšlenku. Týká se právě hrdinství, kontrastu slávy, povyku, vykonstruovaného lesku, a na druhé straně pekla prožitého na ostrově... Nestěžuji si na nic, pro mě další dobrý film. Clintova dvojitá Iwo Jima není ničím dechberoucí, ale za podívání stoprocentně stojí. Mám-li ještě nakonec oba filmy srovnat, LETTERS byly lepší, ale FLAGS mě zase víc bavily. "Every jackass thinks he knows what war is. Especially those who have never been in one." ()
Clint Eastwood a jeho pocta americkým vojákům, kteří postavili slavnou vlajku na vrcholku Iwo Jimy a kteří se stali symboly války a snahy USArmy o přesvědčení obyvatel o nutnosti jejich peněžní podpory. Ryanu Phillippemu sedí role vojáka medika skvěle a je rozhodně z celé skupiny nejlepším hercem. Ostatní se spíš vlečou. Hlavní síla filmu, která není dostatečně využita tkví v bojových scénách. Při použití modrého filtru a "něčeho navíc" dostal Eastwood úchvatné záběry vojska a drsných soubojů proti japonským jednotkám. Velká škoda, že se Clint nerozhodl čemu se chce pořádně věnovat. Kdyby vynechal kompletně cestu vojáků po americe a jejich reklama na Americkou armádu, dostal by velmi kvalitní vojenský snímek, který by se vizuálně řadil mezi to nejhezčí. Přesto vše se moc těším na druhou část Letters from Iwo Jima o tom co se dělo na druhé straně. Japonci to rozhodně neměli nejjednodušší a pohled z jejich strany nebude kažen nudnými skoky mimo bitvu. Doufám. ()
Galéria (30)
Fotka © DreamWorks Pictures
Zaujímavosti (22)
- Krycí jméno filmu bylo Montana. (ČSFD)
- Ira Hayes (Adam Beach) má na své uniformě výsadkářský odznak, jelikož dříve sloužil u parašutistického praporu námořní pěchoty. (liebgott)
Súvisiace novinky
Prvotřídní First Class?
Upřímně, zpočátku X-Men: First Class znělo jako vylouhovaný odvar z populární série v balení pro teenagery. To už dávno neplatí. S produkujícím Bryanem Singerem, Matthewem Vaughnem na režijní sesli a… (viac)
Eastwood a Redford politikaří
Ovšem ne ruku v ruce. To se nám tu shodou okolností sešly dva filmy uznávaných veteránů, kteří mají potřebu vyjádřit se k politickým otázkám. Redford převzal projekt Against All Enemies, který měl… (viac)
OSCARS - výsledky
Rozdáno. Až na pár výjimek (jako například kategorii Nejlepší zahraniční film) se moc překvapení v letošních Oscarech neudálo. Nejvíce Oscarů, konkrétně v těch nejsilnějších filmařských kategoriích -… (viac)
Oscary již po devětasedmdesáté
Rok se s rokem sešel a opět se budou vyhlašovat prestižní každoroční akademická ocenění - Oscary. Nejvíce nominací mají: Babel (7), Dreamgirls (8), El Laberinto del Fauno (6), Královna (6), Krvavý… (viac)
V bitevních scénách (které jsou svěží, neokoukané a epické především) v sobě Clint kombinuje to nejlepší ze Spielbergova dokumentaristického a bezprostředního stylu, z něhož má člověk místy pocit, že všechen ten černý sopečný písek se mu zadírá pod kůži, a bayovské spektakulárnosti, která se nejvíce projevuje v aviatických hrátkách při náletech na palposty se ježící horu Suribači nebo při jejím ostřelování bitevními křižníky (čelist mi zůstala vyset dokořán). Důležité však je, že nikdy nesklouzne k levné plagiaci, spíše přejímá a inspiruje se, takže výsledkem je autonomní a čitelná syntéza, za kterou jejího tvůrce poznáte během pár minut. K bezvadnému dojmu napomáhá i Sternova velkodušná kamera - vynalézavá a vždy přítomna na tom správném místě._____Trochu problém jsem měl se zbytkem filmu. V žádném případě mi nejde o figury, které Clint zaujímá (patriotismus není nic nového), ale o moment, kdy se ke slovu přihlásí až příliš mnoho výrazných propadů - ten pomalu nastává po cca 25 minutách s prudkým temporytmickým uvolněním. Válečný konflikt se redukuje na občasné a krátké - nucené - vsuvky a celá tato linie ustupuje naplavenině předimenzovaného civilního patosu. Na Eastwoodovu obranu však musím poznamenat, že se mu tyto propady daří umně zastírat pohotovým nasazením jednoho, dvou záběrů, popř, kratičkou sekvencí, která má výpovědní a myšlenkovou hodnotu deseti a opravdu uzemní (viz. záběr po závěrečných titulcích). Dobrý dojem podporuje i nezbytné filozofování a kladení zdánlivě neřešitelných etických otázek o smyslu celé té pekelné mašinérie a o důležitosti tvorby (falešných) mýtů dávajících naději._____Příběh se rozprostírá na pozadí tří navzájem se neustále upozaďujících časových os: bitva o Iwo Jimu, cesta fotografie a jejích aktérů, introspektivní a nostalgická současnost. Nejvíce prostoru se dostává vyprávění okolo zašmodrchaného vzniku slavné fotografie vojáků vztyčujících "hvězdy a pruhy" nad ostrovem Iwo Jima, což je pochopitelné, ale tím spíše to upozorňuje na nadbytečnost "současné" linie, kterážto svým tematizováním důležitosti rodiny (nic proti!), jako by vypadla z pera strýčka Spielberga (svého času produkujícího) - tlačí se zde nechutně na pilu sentimentu. V lince okolo oslavné cesty po státech se navíc dostane i na portrét Ameriky v celé její nebezpečné kráse: typicky politizující nakládání s válečnými hrdiny, kteří jsou proti své vůli hnáni do monumentálních meetingů na stadionech, jen za účelem vybrat další peníze na válku, která celou zemi vysává na samou dřeň; dřímající rasová segregace, která dává vzniknout i takovým situacím, kdy je oslavovaný hrdina vyhozen z baru pro svůj původ; přezírání tisíců, které nasazují svůj život za vlast (i nedobrovolně); manipulace s občany. Kol a kolem není promíšení těchto "směrů" 100% ideální a určitě se dalo dotáhnout mnohem kompaktněji._____Za drobnou doušku stojí i tklivá hudba, které se (podobně jako u MDB a Tajemné řeky) ujmul sám Clint Eastwood. Špatná rozhodně není, ale je na ní značně patrná nezkušenost jejího tvůrce, který sice dokáže zkomponovat citlivý a jednoduchý hlavní motiv pro podbarvení teskných chvílí, ale v dramatickým okamžicích je totálně bezradný. Kdo má ke všemu dobře naposloucháno MDB (nebo už i nový Changeling), musí si přiznat, že i ten hlavní motiv je nakonec pouze omílání stejného břehu. () (menej) (viac)