Podivný prípad Benjamina Buttona

David Fincher mně zase zavařil... Ostatně jako vždy se svými filmy... tenhle týpek mě snad bude překvapovat pořád... Ale v dobré slova smyslu... Nejdřív jsem odolával, zda si tak dlouhou stopáž filmu pustit s vědomím, že se bude jednat o pomalu plynoucí sebpříběh a navíc jsem neočekával nějakou prudkou akci... Nicméně... uplynulo pár minut a já byl ve Finchovo světě potažmo ve světě prezentovaným poctivým výkonem Cate Blanchett a Brada Pitta... ovšem nejen jich naprosto uchvácen... Vyjma některých počítačových triků v souvislosti s pohledy na lodě a moře snad nelze nic vytknout... Jojo tenhle film si zase za krátkou dobu pustím... a víte co? Já už se na to těším... :-) (25.04.2009)

Mistrovské dílo, které je po všech směrech dokonalé. Nevím, jak to Fincher dokázal ale aby mě 159 minut v kuse neustále bavilo to se mi naposled stalo u legendárního Kmotra. Brad Pitt nezahrál výborně. On zahrál Oscarově. Film o kterém ještě mnoho uslyšíme. Každý záběr, každá scéna je dokonalá a doslova puntičkářsky natočené. Úžasné vypravování. Ve filmu není zbytečná scéna. Jestli můj nejlepší film za rok 2008 byl Temný rytíř, pak druhý po něm je Benjamin Button. (02.01.2009)

Nejcitlivější a mnou nejprožívanější byl z celého filmu závěr. Těch několik posledních minut, ze skoro tříhodinové životní zpovědi, mi naplnilo slzné kanálky, protože něco takového já opravdu těžko rozdýchávám. V průběhu filmu jsem byla zvědavá, jaký tomu autor dal konec a taky mi to hodně připomnělo film Velká ryba. Moje "elfka" v tomhle filmu zářila nádherným a jasným světlem romantického opojení tance a hudby. Skláním se před maskérkami a maskéry, jejichž velká představivost a um dokonale stylizovali oba herce do jejich postav stárnoucí ženy a mládnoucího muže. Bylo mi líto pak těch hodin :-) taky se hned jen tak nevidí, že by některé vyměřovaly čas pozpátku. (13.11.2013)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)