Podivný prípad Benjamina Buttona

Po druhém zhlédnutí, tentokrát v kině: hrdina se zajímavým osudem, ale jinak naprosto nevýrazný, hrdinka nesympatická, film pěkný na pohled, ale emocionálně prakticky prázdný, tváření se, že jde o Velký Biják o životě, smrti a lásce, spousta průhledných metafor a symbolů. Na druhou stranu aspoň téma člověka opravdu může přivést k zajímavým úvahám. Ve výsledku přeambiciózní bublina. Fincher potřeboval hit a snad příště natočí zase něco osobitého. (22.01.2009)

Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská. (15.02.2009)

Fincher zase raz inak... a opäť úchvatne. Epické a zároveň veľmi, veľmi osobné. V správnych momentoch výpravné, väčšinou však prekvapivo (a príjemne) komorné. S drahými digitálnymi efektami, ale v každej chvíli absolútne sústredené na postavy. Nijako sa to nevyjadruje k politike a vlastne by sa to mohlo odohrávať v akejkoľvek historickej dobe, pretože je to... proste o ľuďoch a nadčasových témach. Plynutie času, životné premeny človeka, smrť. V celom filme sú len dve hlučné scény (Benov prvý príchod do mesta - a bordelu - a prestrelka s nemeckou ponorkou), zvyšok je citlivým a sústredeným rozjímaním nad témami jasne vytýčenými ústredným nápadom. Je fascinujúce, že si film s tou jednoduchou premisou vystačí na 2,5 hodiny, ale darí sa mu to a určite v ňom niet štipky nudy. Prečo? Pretože David Fincher. Pre niekoho možno len výstava chladnej remeselnej precíznosti, pre mňa rozhodne hrejivý a dojímavý film, ktorému (hoci tu niektorí tvrdia opak) nechýba láskavosť a humor (tešil som sa na každý ďalší zásah bleskom). Keď zo seba strasiete davovú psychózu s "odporom k filmu len preto, že má príliš zjavný oscarový ťah", rozprestrie sa pred vami atmosférické veľdielo zrelého filmára, ktorý už nepotrebuje ohurovať samoúčelnými vizuálnymi prostocvikmi (vlastne jedinou scénou, ktorá svižnejším strihom naruší jednoliate "plynutie" deja, je zrážka s taxíkom). Takéto niečo raz natočí J. P. Jeunet, keď mu doktor zakáže kofeín. (11.02.2009)

David Fincher mně zase zavařil... Ostatně jako vždy se svými filmy... tenhle týpek mě snad bude překvapovat pořád... Ale v dobré slova smyslu... Nejdřív jsem odolával, zda si tak dlouhou stopáž filmu pustit s vědomím, že se bude jednat o pomalu plynoucí sebpříběh a navíc jsem neočekával nějakou prudkou akci... Nicméně... uplynulo pár minut a já byl ve Finchovo světě potažmo ve světě prezentovaným poctivým výkonem Cate Blanchett a Brada Pitta... ovšem nejen jich naprosto uchvácen... Vyjma některých počítačových triků v souvislosti s pohledy na lodě a moře snad nelze nic vytknout... Jojo tenhle film si zase za krátkou dobu pustím... a víte co? Já už se na to těším... :-) (25.04.2009)

Poslední čtyřicetiminutovka se trochu táhne, ale Fincher je až příliš schopný na to, aby se mu Buttonův příběh roztekl do sterilní a nudné šlichty. Styčné body s Gumpem nevadí, poněvadž Fincher přistupuje k postavám jinak. Netlačí jejich prostřednictvím tolik na pilu, naopak je nechává dějem spíše proplouvat a skutečné emoce plynou z myšlenky mládnoucího efektu a potíží s ním spojených. Fincherův um by ale zřejmě nestačil. A tady přichází na scénu brilantní, první hodinu silně digitální Pitt. Pro něj bude, stejně jako pro Finchera, Button těžko nějakým milníkem, ale jeho energie z postavy jdoucí proti proudu času vyloženě čiší a je to právě Pittova jiskra v oku, která ve mně kolikrát probudila emoční fontánu. Nikoliv standardně slušná Cate Blanchett, jíž ovšem její mladší filmové verze strčí do kapsy již prvními pohledy. 9/10 a malé plus za to, že konečně někdo řekl, že je Tilda Swinton ošklivá. ;) (02.02.2009)