Nirvana Unplugged In New York

Jedinečné... ano to je myslím to nejvýstižnější slovo. Nirvana, především tedy Kurt Cobain, sedí ve svých typických "hadrech" :) , kouří, nadává a baví se s publikem, jakoby nic - s naprostou lehkostí... a předvádí asi nejlepší akustickou show jaká snad může být... tak procítěných a srdceryvně zaspívaných písní (tím spíš koncertů) opravdu mnoho není... většinou si filmy a koncerty pouštím "vedle" a mezitím dělám něco jiného... tento mě však uhranul (13.04.2011)

Skupina, co přišla s originálním zvukem, nadčasovými nápady a s nízkou instrumentální úrovní. Hodnotí se ale nápad a Nirvana oplývala nadčasovými nápady. Nic to ale nemění na mém dojmu, že tuhle bandu jsem nemohl nikdy vystát a co pro mě zůstane symbolem hudby pro rádoby-intelektuály, co si myslí, jak rozumí hudbě. (02.09.2009)

Po desce Nevermind chodili po světě škarohlídi s tvrzením, že Nirvana zapadne do zapomnění stejně rychle jak se vynořila. Tenhle Unplugged dokázal všem, že tahle muzika není odkázána na velký hluk a binec na pódiu. Ukázali, že písničky Nirvány lze hrát třeba u táboráku. Jejich hudma je životaschopná i po dvaceti letech a já si v autě Nirvanu občas ohulím a úžívám si to jako malý kluk. (18.05.2009)

Pouštím si tento koncert na počítači a je mi najednou o deset let méně, jsem zpátky na gymplu a poslouchám z walkmana Nirvanu. Poslouchám ji v jednom kuse, protože mám všeho všudy asi deset kazet.......MTV zorganizovala mnoho unplugged koncertů, ale tento zaujímá výsadní postavení. Natočený nedlouho před Kurtovou smrtí, představuje Kurtovo rozloučení s publikem. Smuteční výzdoba a všudypřítomné svíčky jako by dávaly tušit, k čemu se schyluje. (Ale Kurt má stále ještě smysl pro humor. Mezi skladbami Dumb a Polly prohodí k publiku: ´´Tyhle skladby hrajeme za sebou, protože jde vlastně o jednu a tu samou skladbu.´´). Kapela se rozumně spíše než na obehrané hity soustředí na méně známé skladby a na předělávky svých oblíbenců. In the pines, …the pines, ……… sun,……….shine. I shiver the whole night through.............. Koncert končí, zlomený Kurt odchází, já hmatám po tlačítku STOP na walkmanu... a koukám, že jsem zpět v roce 2006. (30.09.2006)

O záznamu z tohoto koncertu mi vyprávělo hodně lidí a všichni říkali, jaká je to síla a mazec a psycho, ale v žádném případě mě nemohli připravit na to, co uvidím. Kurt choulící se ve svetru na židli vypadá jako anděl, kterému zlomili křídla a je téměř nemožné odtrhnout od něj oči. Písně jsou samozřejmě skvělé všechny, ale naprosto mezi nimi vyniká ta poslední - Where Did You Sleep Last Night, protože na to, jak Kurt v jejím závěru náhle otevře oči plné zoufalství, hlasitě vzdychne a poté vykřikne posledních pár slov, jen tak nezapomenete. Přiznávám, že ještě dlouho potom, co obrazovka zčernala, jsem bez hnutí seděla na gauči a po tvářích mi tekly slzy. Unplugged je album, které se vám zařízne pěkně hluboko do srdce a pro mě osobně to byl nejsilnější hudební zážitek v životě. (06.12.2006)