Babel

Babel. Postmoderně zajímavý filmový artefakt, který se dá jen těžko popisovat. Tedy v bodech: 1. Ryzí dokumentárnost podpořená kamerou snímanou z ruky (hlavně v části z Maroka) 2. Geniální střih - a to v průběhu celého filmu...stupňováni gradace, skvělá dynamika (střídání pasáží zvuku a ticha v Japonsku, marocké přestřelky...) x ale i samotné namixování všech 3 příběhů, třech dějových složek... 3. Sémanticky nosná symbolika - symbol střelné zbraně - to ona je vlastně hlavní postavou, celým hybatelem všech třech příběhů, hlavním propojovacím článkem x navíc ale např. na svatební veselici v Mexiku znamená přítomnost pistole v ruce a za pasem Bernalovy postavy nejenom pro americké děti symbol ohrožení, ale i předzvěst čehosi špatného v dějové linii, předzvěst tragédie. Ztotožnění se s premisami Michaela Moora (Bowling For Colombine) 4. Bravurní scénář - i přes chronologickou a dějovou roztříštěnost složitá defragmentace mozaiky funguje a divákovi se postupně skládá dohromady 5. Zlo nemá žádnou konkrétní tvář (jako v mnoha jiných filmech), neštěstí přicházejí jen jakoby náhodou - vyplývají z dětské hry, zprvu nevinného výletu do Mexika, z tíživé a temné minulosti v japonské rodině, z existence střelných zbraní... 6. Hodnotový propletenec - stejně jako v reálném životě se záporné a kladné hodnocení lidských činů prolíná - marocké děti zabijí americkou turistku, ale akt ,,vraždy" byl jen HRA, pouhá zkouška dostřelu nové hračky; absurdně a paradoxně manželský vztah mladé Američanky se teprve v mezní situaci boje o život naplňuje a oba manželé nalézají svůj dávno ztracený smysl spolubytí; v západních i japonských velkoměstech panuje STEJNÁ nuda a citová vyprahlost jako v městečku v marocké poušti atd. 7. Poselství filmu? Nejspíš humanismus. Lehko se nám tu akademicky hodnotí povrchnost a vykonstruovanost Ińárrituova a Arriagova filmového světa, když si tu sedíme v bezpečí a koukáme na jejich filmy s životní úrovní, které nedosahují zbylé 3/5 světa. V mexických reáliích ale budou výchozí premisy determinace životních hodnot možná až nepředstavitelně odlišné... To je jen několik střípků z divácké mozaiky světa, kde se i přes zmatení jazyků dějí a fungují věci na stejném principu. Ze světa Babylonu. Myslím si ale, že skutečným uměleckým vrcholem Ińárrituovým bylo 21 gramů ... (06.05.2007)

Alejandro González Iñárritu se zuby nehty drží svého vytříbeného stylu, kterým oslovil velkou spoustu diváků ve svých dvou předchozích filmech. Z Amores Perros jsem byl kdysi nadšený, ale na každém rohu oslavovaný film 21 Gramů už mě paradoxně tolik neoslovil. No a Babel se mi líbil méně než AP, ale více než 21 Gramů. Tahle mozaika se skládá ze tří, potažmo ze čtyř příběhů. Kdyby se vyškrtl ten o hluchoněmé dívčině z Japonska, stopáž by klesla pod dvě hodiny a já bych byl nejspíš ještě o kousek spokojenější. Nechci ale říct, že by ten japonský příběh byl nezajímavý, to určitě ne. On je spíš takový vzdálený, má jinou atmosféru, vždycky mě vyrušil z toho špinavého pouštního prostředí Mexika a Maroka. Přičemž i provázanost mezi japonským segmentem a zbylými dvěma příběhy je pouze symbolická. (04.08.2011)

Alejandro González Iňárritu, režisér, v jehož mozaikovitých filmech všechny postavy hrozně trpí, dostávají se do těch nejvyhrocenějších situací a pokud se jim život nakonec změní, pak jedině k horšímu? Po zhlédnutí Babelu definitivně ano! Čtyři tragické lidské příběhy, čtyři různé jazyky, tři kontinenty. Kromě angličtiny uslyšíte arabštinu, japonštinu a španělštinu – Iňárritu se pokusil natočit film kosmopolitní, který osloví všechny národy. Přesto mi ani po doběhnutí závěrečných titulků nebylo jasné, jaký cíl tím vším sledoval. Pokud to opět neměla být jenom srdceryvná mozaika propletených osudů. Všechno spustí jedna zbraň, jeden výstřel, a dále se film točí okolo „velkých“ problémů světa, jejichž závažnost nepotřebuje doprovodný komentář. Terorismus, ilegální přistěhovalci, lidská komunikace, rasismus - co si budeme nalhávat, tohle na filmovou akademii zpravidla zabírá. Režie je podstatně klidnější než u Jednadvaceti gramů či Amores Perros. Poetické pasáže na mě stejně působily nepatřičně, jako bychom si během nich měli uvědomovat svou nicotnost oproti zobrazovaným velkým dramatům. Kontrastem k podobným scénám jsou, a těch je většina, – scény, kdy hlavní hrdinové trpí. Trpí duševně, trpí fyzicky. Často brečí, nadávají, propadají naprostému zoufalství, což mi vadilo také u předchozích Iňarrituových filmů. Jako by lidský život nepřinášel nic pozitivního a když už, tak pouze coby předzvěst čehosi nepochybně nepříjemného. Mé pocity z Babelu jsou navzdory jeho urputné snaze vyždímat z vás nějaké emoce celkem lhostejné. Příliš snahy škodí. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Marius, Jordan, Madison, kikuka, rawen, Triple H (20.01.2007)

Svet ľudí ohraničený limitami našej planéty ako jeden veľký a postupne sám seba požierajúci Babylón, kde ľudská rasa zlyháva v komunikácii nielen skrz rozdielnosť národných jazykov, ale hlavne aj skrz ten univerzálny - vychádzajúci zo srdca. Mozaikovito pretkané a vzájomne postupne súvisiace príbehy sú už vlastne režisérovým trademarkom, ktorému zostal verný aj tentokrát (i keď časová nechronológia nie je ani zďaleka tak rozbitá ako pri 21 gramoch). Možno vďaka transkontinentálnemu záberu cca prvá polovica filmu nepôsobí tak naliehavo (skôr naopak - vykonštruovane), zovreto a hlavne intímne ako 21 gramov, ovšem smerom ku koncu emócie na vás útočia rovnakou razanciou. (02.12.2006)

(1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku. (24.07.2017)