Réžia:
Guillermo del ToroScenár:
Guillermo del ToroKamera:
Guillermo NavarroHudba:
Javier NavarreteHrajú:
Ivana Baquero, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gil, Maribel Verdú, Álex Angulo, Federico Luppi, Roger Casamajor, Ivan Massagué, Manolo Solo, Fernando Tielve (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. Fascinující podívaná a silný příběh o tom, že ve světě dětské fantazie se za život, čest a odvahu platí stejná cena jako ve světě dospělých. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 606)
Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana. ()
Soundtrack Javier Navarrete: 1. Long, Long Time Ago ,2. The Labyrinth ,3. Rose, Dragon ,4. The Fairy and the Labyrinth ,5. Three Trails ,6. The Moribund Tree and the Toad ,7. Guerrilleros ,8. A Book of Blood ,9. Mercedes Lullaby ,10. The Refuge ,11. Not Human ,12. The River ,13. A Tale ,14. Deep Forest ,15. Vals of the Mandrake ,16. The Funeral ,17. Mercedes ,18. Pan and the Full Moon ,19. Ofelia ,20. A Princess ,21. Pan's Labyrinth Lullaby , ()
Fantasy příběh stříhnutý válečnou okupací. Maribel Verdú, jejíž postava byla v Mexické jízdě horkokrevnou, smyslnou a silně ženskou se zde představuje ve vedlejší, avšak důležité a výrazné roli chudé a dobrosrdečné služebné, aniž by tím ztratila cokoliv ze svého zvláštního půvabu. Pokleslý, sadistický a chladnokrevný parchant v podání Sergi Lopéze bude nejspíš vzbuzovat vlnu odporu a nevole. Rušivým elementem je viditelná nevyváženost děje, převážně v druhé polovině. Rozhodně mohlo být méně bojových scén, které jsou pro hlavní dějovou linii vcelku nepodstatné a zbytečné. Charakter hlavního záporáka funguje spolehlivě do chvil, kdy začnete mít pocit, že hlavní příběh je tím takto utlačován. Následkem je velká škoda nedotaženosti příběhu a nerozvinutého potenciálu ztvárnění labyrintu a fantastických tvorů. Celkové vyznění filmu, za pomoci herců, několika působivých a silných momentů, efektů a hudby, mi však nedovoluje dát méně než čtyři hvězdičky. Za pousmání stojí pár hlášek, vyzařujíc jistou dávku černého humoru: "Pokusím se amputaci provést co nejšetrněji", "Co jste mu udělal?" - "Nic moc, blýská se na lepší časy." ()
Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly. ()
Všechny žánry v jednom filmu. Příběh je zasazen do roku 1944 ve dvou světech, pohádkovém a válečném. Přítmím mezi těmito světy tvoří holčička Ofélie, která z války utíkala do pohádek pouze prostřednictvím čtení pohádek. Nyní objevuje skutečný svět a já jako divák jsem mohl s ní. Přestože už jsem dospělým, film mě dokázal unést a vtáhnout přímo do filmu a emocionálně prožívat dobrodružství s Ofélií. To co jsem prožíval během 112 minut sledováním Faunova labyrinthu jsem nikdy nepocítil a ani to nedokážu vyjádřit, možná to byla touha vrátit se do dětských let a znovu mít stejně bujnou fantazii jako ona. Když jsem na to šel do kina, očekával jsem něco úplně jiného (zvyklý z režisérových předchozích filmů) a odcházel z něho nadšený, plný zážitků. Velký podíl na tom má vizuální a technická stránka filmu s nádherným a nerušivým hudebním podkladem. Ještě teď mě mrzí neproměněný Oscar za nejlepší zahraniční film. ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (57)
- Na festivalu v Cannes obdržel film dvaadvacetiminutový potlesk. (Kulmon)
- Del Toro vyrůstal ve válkou postiženém kraji, tudíž do filmu vložil své vlastní zkušenosti. Například, podle jeho slov, když někoho praštíte lahví, tak se nerozbije (jak je to v jiných filmech). Tak vznikla i jedna z nejbrutálnějších scén filmu, v níž Vidal (Sergi López) umlátí pytláka lahví vína. (hippyman)
- Guillermo del Toro se vzdal svého honoráře i dodatečného podílu ze zisku, aby jeho film vůbec vznikl. (Ajka1)
Reklama