Faunov labyrint

Láska, která mě nedojímá, krutost, která se stane rutinou a pohádková atmosféra, která nedokáže pro svou roztříštěnost poskytnout potřebnou útěchu. Del Toro si vzal příliš velké sousto, které se mu rozpadlo na dva velké drobky. Jeden o něco menší, sladký a přesto nedochucený, druhý okoralý, skoro až tvrdý. A vůbec ne chutný. Střípky fascinujícího světa, vydařená atmosféra víl, Fauna i stvoření z Oféliiných úkolů, to jsou aspekty, které mě prostě musely dostat. Jenže tu pořád zůstává druhá část s partyzány, věčnými nezdary a divokou zarputilostí kapitána Vidala. Když se scénář snaží diváka až příliš trápit "zlými příhodami", začne mi to vadit. Ale když se zádrhel, neštěstí nebo katastrofa skrývá za každým rohem, zmizí soucit s hlavními hrdiny úplně. Proti Hellboyovi nacpanému nápady k prasknutí překvapivě sešněrovaná a jednostranná odbočka nikam. (04.01.2008)

Taková del Torova trochu drsnější pohádka, která mě oslovila méňě než jsem očekával. Celé to na mě působí jako takový hybrid. V jedné části příběhu sledujeme pohádkový příběh malé dívky, která plní různé úkoly a v části druhé jejího nevlastního otce, který chce pozabíjet partizány v lesích. První část se neobejde bez Torových potvůrek a ta druhá zase bez jeho brutality. Což o to, ono to funguje, potvůrky jsou opět super a brutální detailní záběry taky, ale nějak to nedrží pohromadě. Hlavně ta pohádková linie byla, hlavně v první půli, trochu nudná a osud malé Ofelie jsem se vůbec nestrachoval. V tomhle směru mě více zaujali právě ty další postavy, které jsou nejen dobře napsané, ale i zahrané. Tím nechci říct, že by se Torovi nepovedlo to ne, ten závěr na mě totiž dost zapůsobil. Jenom na mě nezapůsobil celej film tak, jak jsem očekával. (04.10.2008)

„Aj v tme sa môže objaviť svetlo.“ Jeden z najsilnejších filmov, aké som videl. Už aj idiotovi by malo byť jasné, že Guillermo del Toro nakrúca vydarené filmy len mimo USA (česť výnimke - HELLBOY). Vo FAUNOVOM LABYRINTE si evidentne zobral za hlavný predobraz vlastný starší hispánsky kúsok, u nás známy pod trápnym distribučným prekladom DEVIL, no poučil sa z jeho drobných nedostatkov a bez hanby nakrútil brilantne brutálnu kombináciu opantávajúcej lesnej rozprávky s krásne mrazivou surovou poetikou (titulnú melódiu si budete pobrukovať ešte aspoň tri mesiace) a historického vojnového eposu o partizánoch a jednej sklenenej fľaši. Povznášajúca horská výprava, nezabudnuteľné masky (tentokrát sa režisér vďakabohu drží s čudnými počítačovými trikmi pri zemi, takže pozoruhodný vizuálny dojem kazí len ropucha), výborné herecké výkony všetkých zúčastnených (vrátane španielčinu sa memorujúceho Američana Douga Jonesa) a scény trhajúce srdce (pôrod, záver). Kino Považan 2008 (2x) (10.02.2008)

Guillermo del Toro je v dávkování brutality až nezdravě umanutý. Některé scény jsou intenzivní jenom díky krvavým zásekům, což je postupem času nejen repetetivní ale i velice neoriginální. Stejně jako partyzánská báchorka, která by bez svého fantazijního bratřícka, jež jí dodává hloubku a poetický přesah, byla jen opakováním všeho, co už tady bylo. Del Toro tak jako dramatik postrádá cit pro řetězení událostí, ale zato jako snílek, kterému se zdají především noční můry, u málokoho najde důstojnou konkurenci. (29.08.2009)

Faunův labyrint mě dokázal nadchnout snad v každé minutě. Už dlouho mě nic natolik nepřekvapilo a nejde jenom o nadšení z čehosi vymykajícího se z běžné hollywoodské šedi. Labyrint není jenom jiný, on je i skvělý. Nenapadá mě film, ke kterému bych jej přirovnal. Nenapadá mě totiž žádný film, který by tak mistrně skloubil fantasy pohádku se syrovým válečným dramatem. Guillermo del Toro dokázal, že oplývá opulentní imaginací, a dokáže s ní zacházet mnohem obratněji než takový Tim Burton. Nadreálné výjevy jsou nám servírovány v menších dávkách a nikdy nepůsobí samoúčelně. Do poslední minuty není a ani nemá být jasné, který ze dvou světů je pro příběh důležitější. „Alenkovská“ návštěva říše divů je pojata s podstatně větší mírou invence než kdy dřív, pointu lze chápat přinejmenším dvěmi způsoby a teprve při zpětném pohledu plně doceníte všechny vrstvy tvořící ve finále příběh, jenž dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. Zpočátku vám asi mnoho věcí nebude dávat smysl, ale nechtějte odpovědi logické a nechtějte je hned. Nechte se postupně vtáhnout do fascinujícího světa na pomezí snu a reality, dobře sledujte a pečlivě naslouchejte. Ale proč vám to vlastně říkám, Labyrint nepotřebuje příručku k použití. Prostě naberte odvahu a vstupte do něj. Je těžké vyjít nepoznamenán. 95% Zajímavé komentáře: Superpero, mm, Desperado, stration, Amadeo (03.03.2007)