Poslední spravedlivý

Neuvěřitelný alibismus a ignorace ze strany mocností a stejně neuvěřitelné nasazení generála Romea Dellaireho. Ty tři měsíce ustál s posledními psychickými silami, následky pak trpěl neskutečně. Věcný faktografický popis ostře kontrastuje s reálnou hrůzou masakru nemajícího obdoby. A jako krutý výsměch pokusy obvinit Dellaireho, že nezachránil víc životů. (11.04.2019)

KDE JE VŮLE, TAM JE CESTA....... /// Jak to, že nás nedokázal ochránit? Jak mohli opustit naše děti? Rok 1994, generál Romeo Dallaire velí mírové misi ve Rwandě. Misi, která má mír zachovat, ale NETVOŘIT! Misi, která měla sloužit k podpoření procesu stabilizace a všechny státy chtěli, aby byla levná a bez pytlů s mrtvými. JAK TO TENKRÁT BYLO a proč na konci mise UNAMIR bylo přes 800 000 mrtvých? Kam sahají kořeny nenávisti mezi Hutui a Tutsii? Jaký to je, když vraždí soused souseda, učitel žáky, kněz farníky? Výbornej dokument, bez hluchých míst a s maximem zajímavých informací občas donutí k ironickýmu úsměvu. Jako by to po těch letech byl jen špatnej vtip a ti ,,nahoře“ měli podivně zvrácenej smysl ,,pro humor“. (Nebo realitu?) GENERÁL ROMEO DELLAIRE OPUSTIL MISI VE RWANDĚ SE VZTYČENOU HLAVOU. (Já bych dokonce řekl, jako hrdina!) A nedivím se, že člověk, který prožije to co on, bude už navždy slyšet onu kakofonii sténání, pláče a výkřiků... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímají mě ,,klíčové“ okamžiky dějin. 2.) Nejsem si jistej, jestli jsou Ghaňané dobří spojenci. 3.) Zjistím, jak OSN bojuje proti přelidnění planety. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (04.11.2011)

Film popisuje události odehrávající se před a během rwandské genocidy. Ukazuje problémy, které doprovázely mírovou misi OSN, z pohledu přímých účastníků a odhaluje tak divákovi pohled zevnitř. Jde o strohou obžalobu OSN, zvláště jejího byrokratického aparátu a jednotlivých členských zemí. Film získal následující ocenění: Silver Chris Award na Columbus International Film & Video Festival 2002, Humanitarian Cinema Award na Newport International Film Festival 2002, Best Non-Fiction Program na Cologne Conference 2003, Cenu diváků na festivalech Jeden svět 2003, Hamptons International Film Festival 2002, DoubleTake Documentary Film Festival 2002 a Zvláštní cenu poroty na festivalu Jeden svět 2003 (09.01.2006)

Priznám sa, že ako človek, ktorý toho veľa o histórii nevie, som od tohto dokumentu očakával dokumentárne spracovaný Hotel Rwanda. Miesto toho som dostal autentický dukument, v ktorom sám aktér tejto hrôzy veliteľ Roman Dellaire predkladá celý príbeh, tak ako sa skutočne stal. V niektorých momentoch zostáva rozum stáť nad politickými čachrami a zbytočnou byrokraciou. Stať sa toto v Líbyi, Iraku či Kuwaite, už je tam milión vojakov a z nich isto najviac z tej supermierotvornej USA, ktorá v tomto prípade ukázala v plnej paráde, ako veľmi im v skutočnosti ide o mier. Žeby Rwanďania doplatili na to, že nemajú ropu? Úbohosť. Výborný dokument. (10.01.2012)

Určitě to stojí za vidění. Ani ne kvůli detailům nebo záběrům vraždění, těch je tu poměrně málo (i když to, co jen slovy Dellaire popisuje, když viděl čerstvě vyvražděnou vesnici, je peklo na zemi), ale kvůli dvěma jiným věcem. Jednak kvůli osobní zpovědi člověka-vojáka, který se ocitnul v neřešitelné situaci, udělal, co mohl, a stejně je dodnes paralyzovaný a má za sebou dva pokusy o sebevraždu. Jednak kvůli tomu, jak v detailu vypadá fungování OSN a velmocí. Zvlášť mluvčí amerického ministerstva zahraničí stojí za to. "Vidíme tam akty genocidy." "Hm, a kolik takových aktů musí být, aby to už byla genocida?" "Nemám oprávnění toto zodpovědět." "A neříkáte to třeba kvůli tomu, že kdyby šlo o genocidu, byla by OSN povinna konat?" (26.05.2019)