Pád

Další z filmů, jejichž kvality končí u traileru. Slibované krásně záběry sice nechybí, ale bohužel musím konstatovat, že to je tak všechno, čím může The Fall člověka ohromit. Zraněný kaskadér Lee Pace tu vypráví malé holčičce v nemocnici příběh o pěti podivně oblečených manících (nechybí ani Charles Darwin v děsně obskurním kožichu a s opičím přítelem), kteří putují pěknými krajinkami, aby se na konci pokusili zabít zlého Governora Oidiuse a popravdě jsem měl co dělat, abych ty dvě hodiny vydržel. Příběh jako takový postrádá napětí, akčních scén je poskrovnu (a nejsou nijak úžasné) a celé to působí neskutečně na efekt, přičemž se ve druhé půlce nešetří stupidními hláškami a všechno spěje k dost slabému konci, který se mě možná snažil naplnil nějakými těmi emocemi, ale zoufale se mu to nedařilo, protože jsem tu "osudovost" přestal Tarsemovi žrát třicet minut před ním. Nechápu, co na tom filmu Amíci vidí, protože dle mého názoru Tarsem nový Gilliam nebo Aronofsky rozhodně není. (27.08.2008)

Zničující film, ještě teď brečím. Zvládnutá kamera, zvláštní příběhy, zajímavé navazování dějů, které se prolnou v jakémkoliv nečekaném místě. Plavací slon, nebo Mystick lezoucí z vrby, Darwin v perfektním kožichu, Karlův most, Egypt, úžasné krajiny...zničující ukončování, jo dlouho jsem neviděl něco tak emotivního. (10.02.2009)

Vizuálně úchvatný epos, balancující mezi pohádkou, dramatem a romantikou, se spoustou bezchybně nasnímaných scenérií, které nejsou jen zástěrkou pro příběh, nebo poselství, ale pomocí Royova vyprávění a jeho obměn, propojení příběhu s realitou se stávají víc, než jen kulisou, dokreslují nálady hrdinů nebo bezvýchodnost situace. Divák se díky malé Alexandrii( skvěle zahrané mladičkou Catinca Untaru) a jednoduchému, ale dostačujícímu příběhu dostává přímo do středu dění a i za to se nebojím dát plný počet! (21.09.2008)

Dokoukáno s maximálním sebezapřením. Bože, jak mě iritovala ta tlustá bezzubá holka s tím jejím příšerným přízvukem - utrpení! Scéna, ve které si to nebohé stvoření čmárá na svůj tlustý pupek rtěnkou jakousi kytku, je peklo. A vůbec, Pád je disharmonický spletenec několika filmů v jednom, který jako celek působí dojmem dortu psa a kočičky - dalo se tam kde co, ale výsledek je nepoživatelný. A přitom - co je pozoruhodné - se tam vyskytuje i pár velmi silných momentů, výtečný Beethovenův hudební doprovod, a geniální loutková sekvence. Tento film mi svou - pro mě osobně - nepochopitelnou WTF?! poetikou připomněl z nedávné doby snímek Bratři Bloomovi z r. 2008, který jsem sledoval s velmi podobným úžasem až odporem k jeho prapodivnému vyznění. Nechci mít s filmy tohoto ražení nic společného, děsím se jich. (03.04.2012)

V první půli jsem neustále zápasil s dojmem, že sleduju vkusnější a decentnější verzi Fontány a že Tarsem Singh se měl dát raději na malířství, než na filmovou režii. Pak ale nastal znatelný obrat k lepšímu, děravé vyprávění se zcelilo, symbolika Royova snového příběhu se konečně vyloupla ze zajetí nesrozumitelnosti a náhodného fantazírování a film najednou začal hladce fungovat. Nápady Tarsemovi nechybí a na předkládaných obrazech se zřetelně (a v dobrém) podepisuje jeho indický původ, nicméně do příště by to chtělo víc duslednosti a ....no stát nohama na zemi. (06.06.2009)