Angel-A

Z filmů, které jsem zatím viděla od Luca Bessona (myslím ty, co režíroval), můžu zmínit jen jeden, a to Pátý element. No a teď také Angel-A. Film je to zajímavý, netradiční, člověk ani chvilkami neví, co si o něm má myslet. Už to černobílé zpracování na první pohled zaujme. Herců zde moc není, takže je šance ukázat se prakticky pro dvě postavy. A myslím, že představitelka Angely se ukázala dobře. Neotřelý námět zaujme taky. Film má ale své mouchy, které já například spatřuji v čas od času se objevujících nudných scénách, dlouhých dialozích... Ještěže celková délka je jen něco pod hodinu a půl, bohatě to stačí, jinak by se člověk takového filmu s tak rozvleklými scénami asi brzy nabažil. (16.06.2013)

Již delší dobu sleduji při čtení komentářů a hlavně hodnocení filmů takový zajímavý jev. Týká se to některých uživatelů, většinou místní honorace se stovkami a někdy dokonce i několika tisíci body (ne nezávidím!). A tím jevem je to, že čím více má někdo bodů, tím méně dává hvězd. Ano, jistá logika by v tom měla být. Ten s hodně body hodně viděl, hodně okomentoval, napsal hodně obsahů a byl na mnoha festivalech. Body jej ohodnotili ostatní, kteří ví, že dotyčný má rozhled, že filmařině rozumí a že jeho názor za něco stojí. Jenže to až tak úplně nehraje. Připadá mi, že někteří to chápou opačně. Přeci když patří k místním arbitrům umění, mohu to filmům pořádně natřít! A tak se často u opravdu krásných počinů objevují u některých uživatelů hodnocení hodně při zemi, v extrémních případech dokonce odpad.... Samozřejmě ne vše se všem líbí stejně, někdo preferuje jiné žánry atd... každý má na své hodnocení právo. Ale mně to prostě tak připadá a po včerejším Hřebejkově Rodinném příteli to beru skoro za jistotu. Nejinak je tomu u tohoto filmu. Člověk už pomalu zapomněl na krásu černé a bílé na plátně. Tato volba nejen dala filmu onen feeling nadpřirozena, ale opravdu zajímavě předvedla Paříž v jejím letním hávu. Ačkoliv je film o podvodníčkovi a gangsterské nule, kterých jsou asi v pařížském podsvětí stovky, tohohle si nakonec zamilujete. Není vyloženě zlý, v jádru je dokonce hodným člověkem. Ten dobrý člověk se ale ze skořápky grázlíka nikdy neuměl vyklubat. Chybělo mu sebevědomí i vědomí jako to je mít rád a být milován. A tak se v momentu v pravdě posledním s někým setká. Je to blonďatá tygřice s proklatě dlouhýma nohama a proklatě krátkými šaty... A tak na břehu Seiny když oba promočení vylezou na kamenné nábřeží začne podivuhodný příběh o lásce, sebepoznání a vykoupení... ---- leckdo tu už hlavní pointu vykecal v komentech, tak pokud někdo vše ještě nečetl, doporučuji si film nekazit nejen spoilery, ale i nízkým hodnocením. Je krásný, milý, s nádhernou kamerou, ještě nádhernější Rie Rasmussenovou, je vtipný a úžasně bavil po celou dobu. Dal bych za 4 lahve olivového oleje ale kvůli podhodnocení dávám i pátou! * * * * * (27.04.2017)

tak koukám, že zase jednou jdu PROTI místnímu hlavnímu proudu:o) Nádherný poetický příběh! Chci věřit, že tam někde nahoře mám také svého anděla strážného a kdyby vypadal, mluvil a jednal tak, jako hlavní představitelka tohoto pozoruhodného snímku Rie Rasmussen, vůbec bych se nezlobil. Tady se skloubilo téměř vše, od povedeného scénáře, dobře napsaných a následně zahraných dialogů, přes brilantní černobílou Arbogastovu kameru ( naprosto dokonalý vizuál, Paříž dostává zcelá nový rozměr ), vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů a to jak Jamela Debbouzeho jako Andrého tak především Rie Rasmussen jako jeho strážného anděla, to vše pod taktovkou Luca Bessona, který po 7- leté odmlce dokazuje, že stále umí napsat a natočit SILNÝ PŘÍBĚH. Téměř bych řekl, že tento snímek točil Luc ( především ) pro sebe. Někdo píše SRAČKA. Napadá mě hodně pojmenování, ale všechny jsou na hony vzdáleny tomuto přívlastku a jsou přesným opakem tohoto výrazu. Tento snímek si vás buď plně získá nebo ponechá zcela chladnými.Důkazem budiž zdejší hodnocení. Já se zařazuji do první ( menšinové ) skupiny, s tím, že na plné hodnocení to pro tentokráte ještě není. Uvidíme napodruhé.... 4+1/2)* p.s. a že je konec přeslazený....nemám rád happyendy ( to je ještě hodně slabý výraz ) ,ale v tomto případě si nedovedu jednoduše představit lepší konec. Ty slzy Rie v závěru jsem ji naprosto VĚŘIL! (19.10.2009)

Po šiestich rokoch si Luc Besson sadol na režisérsku stoličku a natočil príbeh o hľadaní samého seba, o nachádzaní cesty k sebe, mierne humornú a miestami dojemnú epizódu zo života drobného popleteného podvodníčka, ktorý sa musí naučiť mať rád sám seba a na to je mu z neba poslaná vysokánska blonďatá kráska (podoba s milou jovovich určite nie je náhodná). čiernobielosť filmu si neviem vysvetliť, určite by sa dala mnohými diplomatickými okľukami zdôvodniť, no pre mňa je to stále iba akési manieristické gesto. V porovnaní s tým, s čím sa naposledy predviedol (teda "Johanka z Arcu") si režiesérsku reputáciu mierne napravil, s dielami predošlými (nikita, leon, magická hlbočina alebo dokonca aj piaty element) sa však merať nemôže. Síce mi to v mnohom práve leona pripomínalo, predsa len je to už trošku vykalkulovaný film (zrejme mierny deformácia dlhoročného bessonovho pôsobenia na poste producenta) a scenár je tiež poznamenaný známkami predošlých projektov, aj keď celý francúzsky, v závere sa zvrhávajúci do americky romantických klišé - ten záver by som vzhľadom na celkom solídne rozohraný a komorne odprezentovaný príbeh celý čas balansujúci na hrane uveriteľného a magického vyriešil rafinovanejšie, ale pán besson si svoje postavy obľúbil možno až príliš, než aby im nedoprial VŠETKO a plnými dúškami, preto to vyznieva trochu neuspôsobene. Na comeback, ak už chcel, aby nám v sálach padli sánky a povedali sme si, "konečne si späť, Luc náš úžasný" trochu umiernené a nevýrazné, rozhodne však nie zlé, naopak, obracia do bessonovu tvorbu do vôd skôr klubovejších nezávislejších filmov, stačí to už len buď viac poeurópštiť alebo potom rozhodne neváhať niekde na pomedzí a rozbaliť to v plnej bessonovskej akčno-vtipnej paráde. lebo rozpačité postávanie jednou nohou v jednom smere a druhou niekde inde nesvedčí žiadnemu filmu. v tomto anjelskom story to však nie je natoľko badateľné, aby to vadilo. ostatne, aby som neomieľal stále to isté, na záver pochválim jamela debbouze, ktorý naozaj vynikajúco zahral svoju rolu, dalo by sa povedať "jednou rukou" - klobúk dolu. (01.07.2006)

Snad je to tím, že miluju Paříž a blondýnky, snad tím, že nesnáším francouzské filmy a tenhleten mezi nimi působí jako zjevení. Zjevení anděla. Pane Bessone, vy lišáku jeden mazanej, vy prostě víte, kdy sednout na nejvyšší stoličku! Tohle je něco, jako když posloucháte půl roku v kuse rádio Čas a pak vás najednou někdo z ničeho nic strčí do letadla směr Londýn a tam vás posadí do první řady Royal Albert Hall na koncert Královského filharmonického orchestru. Film, který zahřeje na duši. A to jak přenádhernými pařížskými scenériemi (v černobílé jim to obzvláště sluší), tak neuvěřitelně dlouhými nohami Rie Rasmussen (v černobílé jim to obzvláště sluší). Ta pro mě ostatně byla snad největším překvapením celého filmu - kompletní herečka. Navíc s Jamelem Debbouzem vytvořila hodně zajímavou a peprnou dvojičku. Nevěřte číslům, i hodnocení ČSFD, IMDb a Cinemy se může mýlit. Čtyři a půl. [srpen 2006] (09.08.2006)