Afričan

Víte, jaký příběh jsem na základě úvodních scén očekával? Že ONA (C. Deneuve), iniciativní francouzská podnikatelka, přijede do Afriky vybudovat na území přírodní rezervace komplex pro milionáře, aby se tito následně mohli obdivovat ráji na zemi, tam však během plnění tohoto plánu nečekaně potká HO (P. Noiret), dobrodruha, zamilují se, a on jí tento od začátku pomýlený nápad (protože, kam vkročí noha turisty, tam sto let tráva neroste!) rozmluví, zároveň jí názorně vysvětlí výhody života v divočině, kam se ho ona rozhodne nadšeně následovat! Načež zazvoní zvonec a pohádky je konec! A k čemu došlo? K jistému žánrovému obratu (který generuje úplně jinou chemii mezi ústřední dvojici + příběh de-romantizuje, zbavuje ho rituálu svádění, ale současně činí vztah hlavní dvojice jaksi osudovějším): těm dvěma totiž nebylo filmem předurčeno, aby svůj vztah teprve vybudovali/založili, nýbrž aby ho znovu obnovili! Je to právě tento posun, který dle mého skromného názoru filmu (resp. producentům/režii) dovoluje, aby do role titulního milovníka obsadil tehdy již třiapadesátiletého Phillipa Noiret (r. 1930), který co si budem... tyhle role nikdy nehrál (typově to není Belmondo ani Delon). O to víc mě jeho výkon příjemně překvapil, jeho cholerické výbuchy pro mě byly na filmu tím nejzábavnějším! Dá se říct, že pro mě zastiňují i C. Deneuve, a to už je co říct! 75 % (20.10.2023)

Francouzská noblesa uvádí dychtivého diváka tak trochu na scestí: lehká komedie má totiž současně všechny znaky "vážného" hraného filmu a jen místy lze zaznamenat náznaky triviálnějšího "lehkého" pojetí. Rozhádaný manželský pár, v němž se oba partneři na život a na smrt milují, aniž by byli s to spolu sdílet společný úděl, navíc nese všechny rysy "nezávisle osvobozené" postmoderny. Velké téma ochrany kulturního i přírodního afrického dědictví, jednoho z několika nejvíc ohrožených na naší planetě, se logicky prolíná do tektoniky vlastně láskyplného vztahu. Krásná černoška (spolu s jazzem v Africe, scény u Pygmejů) naznačuje možné limity filmu, který si na akční nehraje a ani jím být nechce. Příběhy partnerského míjení se dnes - tj. před čtvrtstoletím - mohou odehrávat na opravdu velké ploše času i prostoru. Ale to nejdůležitější je láska všedního dne, schopnost sdílet vše ve dvou. V dobrém i zlém. I na stříbrném plátně. (23.03.2008)

Vydarená reklama cestovky na dovolenku, respektíve trvalé presťahovanie do Afriky. Noiret sa v tejto divočine zbláznil a niet sa mu čo čudovať. Po tom, čo sem prišla aj jeho manželka Deneuve, ju čaká podobný osud. Jeden z tých filmov, pri ktorých si človek nostalgicky zaspomína na večery s rodičmi v 80. rokoch, keď mu dovolili si s nimi pozrieť nejaký francúzsky film v telke. Inak síce možno nič moc, ale de Brocovi sa občas podarilo vykúzliť buď pekný okamžik (spoločná večera), alebo zachytiť podstatu manželskej krízy. Záverečná scéna je potom doslova krásna. Chápem, že ľudia nad 50 si povedia, že dnes to už nemôže byť ono, že my nemáme také silné herecké idoly, medzi ktorými by to tak na plátne iskrilo a keď sa tí dvaja objímajú, tak je to pre staršiu generáciu esencia krásy kinematografie. (19.04.2015)

Film stojící na slovních přestřelkách dvou hereckých veličin, ale jinak nic moc nenabízí. Trochu dobrodružné akce (ale jenom opravdu drobounko), pár vtipných hlášek (taktéž poskrovnu), sympatické hrdiny a hezkou přírodu. Noirret si svého lehce neurotického chlapa střihl s gustem o tom žádná a s Catherine se k sobě parádně hodí, ale je to málo... chtělo by to přitlačit na všech frontách. (14.02.2012)

 „Teď je ta pravá chvíle, kdybychom se náhodou už nepotkali...“ Strastiplnou cestou podél divočiny, s objevením nového ráje v končinách pro běžný lid neznámých, začíná plynout zároveň i ona cesta zdánlivě nejbanálnější a někdy přeci nejobtížnější: cesta k opětovnému porozumění si mezi sebou... Afričan je pro mě nádherný film plný života, s dobrodružným příběhem, který má svou duši, fascinujícím exotickým prostředím a skvěle zahraný dvěma herci, pro které mám slabost, přičemž krásná Catherine nepůsobila snad nikde jinde tolik přirozeně a charismatický Philippe zde nešetří neodolatelnou sebeironií. S dojmy, jaké ve mě film vyvolal, mám v hodnocení jasno a nehodlám polemizovat, zda si plný počet hvězd reálně zaslouží nebo ne. A zaslouží! :) [95%] (01.11.2021)