Vratné lahve

Ať si říká kdo chce, co chce, jednu věc nemůže nikdo Janu Svěrákovi upřít - totiž že jeho filmy co se týče formy jsou z našich končin to nejsvětovejší, co u nás v poslední době vzniká. I ty "obyčejné" příběhy přizpůsobené českému rozpočtu dokáže natočit a sestřihat moc krásně. Už dlouho jsem neviděla v českém filmu tak krásné záběry všední Prahy nebo třeba ty z letu balónem. Jediné co mi formálně vadilo byly snové scény ve vlaku. Po obsahové stránce jde o tak trochu klasiku - vyprávění o životě jednoho člověka, který se odmítá podřídit konvencím o stárnutí. Je to milé, úsměvné s několika hodně vtipnými místy, výstižné, trochu smutné a já jen doufám, že to nepsal Zdeněk Svěrák podle sebe. (31.12.2007)

Jednoznačně nejslabší scénář Zdeňka Svěráka, jehož nejhorší postavou je právě otravný Tkaloun. Nicméně právě jeho dominance umožňuje vyniknout sekundárním příběhům v pozadí. Ty jsou pro svou neokatost a záměrnou kondenzaci jen na nezbytné body, přičemž zbytek si domýšlíme sami, vlastně hrozně osvěžující... zejména ten s Macháčkem a Vilhelmovou (nevěřil bych, že to někdy o Macháčkovi řeknu :). Nosnou postavou je ale matka rodiny Daniely Kolářové, která pro svou nemluvnost (a díky tomu i mnohem větší výmluvnost) vystupuje z omezujících mantinelů lehce "senilního scénáře", je do značné míry především dílem jinak až příliš pokorné režie a je vedle těch menších příběhů v pozadí jediný důvod, proč tomu filmu nakonec dávám 70 % (3 a půl hvězdičky). Pevně doufám, že Zdeňku Svěrákovi už budou Vratné lahve stačit a nebude s Janem dále spolupracovat. (24.09.2007)

Citový i tělesný listopad života na samotě od lesa, velmi přesná lady Kolářová, nevtíravé životní postřehy, vtíravý product placement, občas prvoplánový humor a navrch železničářské sny s Nelou Boudovou, po nichž se vzdouvá na csfd odpor a Tkalounovi přikrývka. Farář revolucionář, Jacques Roux, kdysi řekl: „Stáří je dětství bez iluzí.“ a právě tato skutečnost se podařila vykreslit Svěrákovic tandemu docela důvěrně. Někteří lámou hůl nad typickou autorovou "laskavostí", ale v poslední době je jí kolem nás tak málo, že jsem ji přivítal s otevřenou náručí. Asi stárnu, nebo co.. (04.02.2013)

Spojení Jana Svěráka coby režiséra a Zdeňka Svěráka v hlavní roli a podepsaným za scénářem opět vyšla. Nejsilnější stránkou tohohle film je bezesporu scénář Ostatně tenhle film je celej postavenej na bezchybným scénáři, kterej svojí kvalitou za legendárním Koljou moc nezaostává, ale taky na skvělý postavě, kterou stvárníl právě Z. Svěrák Jeho nenucený a přirozený herectví tenhle film přesně potřeboval a sedlo to do něj dokonale. Taky aby ne, když to psal sám pro sebe, že? Ale přijde mi, že film postavenej jenom na zábavných dialozích, i když někdy fakt geniálních a na příběhu o stáří a životní vitalitě, asi nemůže moc uspět na mezinárodní scéne jako Kolja, i když kdo ví, ale doma pár cen určitě tenhle film pobere a myslim, že právem. (11.03.2007)

Ve Svěrákovské volné "lidské" trilogii stojí kvalitou Vratné Láhve daleko za Obecnou školou, ale rozhodně před Koljou. Jan Svěrák tentokrát nedává na odiv své režijní mistrovství a drží se spíše v pozadí. Jasný prim tedy má Zdeněk Svěrák a otázka je zda je to zcela dobře. Zatímco scénář napsal tradičně výtečně, tak herecky je to takové... "divné". Jeho postavu mu uvěříte, o tom žádná, ale prostě na tom něco nesedí. Na co lze ovšem pět jen slova chvály jsou herci ve vedlejších rolích. Obvzláště Macháček je opravdu dobrý a nepůsobí jako karikature sebe sama jako u kolegy Hřebejka. Největším kladem Lahví, je krom atmosféry především výkon Daniely Kolářové, které má po delší době opět ve filmu větší prostor. A využívá ho přímo neskutečným způsobem. Snímek má výborný začátek a konec (především od intonační narážky na K. I. Prácheňského), ale celkový dojem trošku kazí střední část obvzláště kolem pádu z kola. Tohle nemá režisér Svěrákova formátu zapotřebí. Lahve se zde rozpadnou v sérii méně či více povedených útržků bez výraznějšího dopadu na konečné vyznění. (09.03.2007)