Pásli ovce valasi

Mé hodnocení je pochopitelně ovlivněno i sentimentem, ale tenhle večerníček patřil skutečně před lety k mým velmi oblíbeným. Čiší z něj taková "blízká exotika", romantika táborových ohňů a hor a zároveň si uchovává milou slovenskou poetiku. Nezaměnitelně namluvené Jozefem Kronerem. Celkový dojem: 90 %. (11.07.2008)

Dnes uz klasicky vecernickovy serial z roku 1973.... Zadavatelom bola Slovenska televizia, na namet a scenar Marianny Grznarovej , realizaval, ako to bolo v tej dobe zvykom, Kratky film Praha, Animovany film "Bratři v triku" pod vytvarnou strankou a zaroven reziou Ladislava Čapeka s genialnou hudbou Jaroslava Celbu a este genialnejsim nadabovanim slovenskeho rozpravaca vecernickovych serialov Jozefa Kronera.... Vzniklo v tej dobe nadcasove dielko ktore svojou sviezostou uchvacuje stale nove a nove generacie malych divakov, a dnes uz aj pamatnikov :-) (25.10.2008)

Neskazený, rýdzo slovenský námet. Animované príbehy dvoch zdatných valachov, ktoré sa odohrávajú v krásnych scenériach našich malebných hôr, lúk a pastvín. Aj takýmto prirodzeným, nenásilným spôsobom sa dá, už v rannom veku, deťom vštiepiť láska ku vlastnému národu. Hej Slováci, na Maťka a Kubka by sme nemali zabúdať. Svojim spôsobom sú to národní buditelia. *** (05.12.2010)

Na motivy rozprávok Marianny Grznárovej "Maťko a Kubko" natočená série o dvou valaších, jejich chundelatém psisku a stádu oveček. Diváka (nejen dětského) naladí už úvodní hudba, následně Kronerův komentář a pak Kubkovy a Maťovy somáriny - na hranici snu, fantazie a pohádky (napr. "Ako si napásli búrku" - ovečky měnící se v beránky - mraky) se vrací do reality (salaše). Skvělé lidové prvky - salaš, vatra, fujara... (23.03.2009)

Si vzpomínám na ten pocit černočerného zklamání, když jsem v osmdesátých letech coby malý kluk večer zasedl k večerníčku a místo chlapečka jezdícího na jednokolce se v televizi objevil bača, co rozsvěcoval pomocí dlouhé tyče hvězdy. Což znamenalo, že své místo na slunci dostali naši bratři, místo české pohádky se vysílají pohádky slovenské, u kterých většinou tahle úvodní znělka bylo to nejlepší, co se za deset minut na obrazovce událo. Jistou výjimkou se mi jevily právě tyhle příběhy Valachů, sice jsem Kronerovi nerozuměl ani slovo, ale alespoň to bylo hezky kreslené. Nedávno jsem jeden díl viděl znovu a v podstatě se nic nezměnilo, pořád jsem to moc nepobíral. Kromě jedné věci...Díky Matkovým copánkům jsem konečně pochopil, kdo je v jejich vztahu maminka a kdo tatínek! (22.10.2013)