Transformers

Kdysi dávno jsem na jedné satelitní stanici sledoval animovaný příběh obrovských robotů, měnících se v nejrůznější dopravní prostředky. I když jsem nerozuměl německým slovům, býval jsem fascinován právě jejich transformacemi. Tehdy poprvé jsem zatoužil vidět skutečný hraný film. Film, kde by se rychle svištící automobil náhle změnil v kovovou hroudu, přeskočil by svodidla a svojí půltunovou pravačkou rozmáznul hlavu nepřátelského Deceptikona. Snil jsem o takovém filmu snad celých deset let. Dnes se mi ten sen splnil. Jako školák, který dostane svojí první jedničku, jako sportovec, který překoná svůj osobní rekord, tak i já se teď tetelím jen těžko vyslovitelným blahem. Michael Bay mě ohromil. Dokázal natočit něco neskutečného a rozdrtil všechny letošní vizuální rádoby megahity hned úvodní sekvencí, ve které úřadují deceptikonští Blackout a Scorponok. Když jsem nedávno sledoval snímek Sunshine, v jedné chvíli jsem si sám pro sebe řekl, že spojení audiovizuální stránky filmu je zde k pláči krásné. Ikonická scéna monumentálního příchodu spravedlivých Autobotů na Zemi předčí audiovizuálně kterýkoliv moment ze Sunshine a budu si jí pamatovat (a přehrávat) už navždycky. Druhým nejvýraznějším momentem Transformerů je závěrečná půlhodina, ve které se střídají desítky nápaditých transformací s naprosto šokujícími zpomalenými obrazy, do nichž hřmí nádherně hluboké a dunivé hlasy Petera Cullena (Optimus Prime - zastínil i Jamese Earl Jonese coby Darth Vadera) a Hugo Weavinga (Megatron). Nic podobné jste ještě nikdy neviděli a pokud Bay neusedne na režisérskou židli Transformerů 2, tak asi již nikdy neuvidíte. Vše, co může střílet, střílí, vše, co může explodovat, exploduje. Je to nádhera. Místy snad opravdu nejde pochytit všechno, co se právě na scéně odehrává, ale to budu postupně odhalovat při dalších projekcích. A mezi tou monstrózní akcí sledujeme příběh nesmělého Sama, jehož ztvárnil skvělý a sympatický Shia LaBeouf. Samotnou kapitolou filmu jsou hlášky, které v podání robotů dostávají naprosto nový rozměr, poslouchat rozhovor Autobotů před závěrečnou apokalypsou je něco nádherného, je to fantazie. O vtipné hlášky lidí se stará kromě LaBeoufa hlavně komediant Anthony Anderson. Dále je tu kamera, mající mnohdy trajektorii šílenější než ta nejbrutálnější horská dráha, a hudba Stevea Jablonskyho, která dodává filmu komplexnost, a častokrát dokáže úplně změnit ráz celého snímku, jako když přepnete televizní program a tím je v podstatě zajištěno, že těch 135 minut se prostě nelze nudit. Ano, Bay to, kurva, dokázal! Něco přes ty dvě hodinky jsem byl znovu ten malý kluk a žil ve světě transformerů. Splnil se mi sen. Díky, pane Bayi! 150 miliónů dolarů(rozpočet)/706 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)203 miliónů dolarů(zisk z kinoprojekcí) (25.07.2007)

"Nejsem v pořádku. Trochu mi hrabe. Zrovna mě pronásleduje mý auto." Na autíčka proměňující se v roboty jsem už trochu starej. A byl jsem starej už v době premiéry tohoto snímku. Jenže zábava s tím docela byla, bouchalo to prvotřídně a kdybych byl puberťák, tak bych s Mikaelou prožil nejeden vlhkej sen. Jako dospělej jsem samozřejmě nad věcí a k něčemu takovýmu nikdy nedošlo, možná jednou omylem nebo tak nějak. Ale na mý serióznosti to vůbec nic nemění, takže moje hodnocení je plus mínus pár hvězdiček naprosto objektivní. (29.06.2021)

Tenhle film mi připomněl jeden dobrej vtip a za to má jednu hvězdičku navíc. Schválně vám ho řeknu, jestli se vám taky bude tak líbit (a vždycky si představujte, co ta ruka na příkaz dělá, ju?) Chlapovi utrhne ve válce bomba ruku a tak mu dají robotickou, ovladatelnou hlasem. Stačí jí říct: "Vezmi vajíčko!" a ruka vezme vajíčko nebo: "Otevři láhev kečupu!" a ruka otevře kečup. Jednou je takhle v hospodě a když po tom pátým pivku se mu už chce pořádně na ten hajzlík, tak si řekne, že půjde a že to udělá tou svou novou rukou, aby jako na všechny kolem udělal dojem. Přijde k mušli a říká: "Ruko, sundej mi kalhoty a podrž mi ho nad mušlí!" a ruka to během jeho činnosti udělá. "Teď mi ho otřep!" a ruka mu ho otřepává. "Ne tak silně! To už mi ho sakra rovnou urvi! AUUU! DO PRDELE! DO HAJZLU!" :D Tu druhou hvězdičku má tenhle film ode mě za výběr aut pro hodný roboty, protože to jsou vozítka jedna báseň. Zbytek filmu se mi nelíbil. Já nevím, možná jsem opravdu divnej, že se mi nelíbí tyhle píčoviny. Já se chci při koukání na film s postavama sžít, chci mít o ně strach, chci aby nebyly hloupý a bez citu, chci aby byly aspoň trochu propracovaný a složitější než puzzle o dvou kouscích, aby se nechovaly jako po lobotomii. Chci bejt napnutej, jestli holku svýho srdce dostane, jestli se mu povede pomocí vlásenky zachránit celej vesmír a ještě si mezitím odskočit na jedno pořádně vychlazený pivko a hambáče do World of Libresse... Vím, že od blockbusteru je chtít víc než jen slova přílišné očekávání, jenže... Jsem asi doživotní optimista. Když mohl tak bombasticky dopadnout Ironman, proč ne i tohle? Já vám to řeknu. V Ironmanovi jsou klišé. Kde taky ne? Ale je tam i ještě něco jinýho. Realismus (přinejmenším realismus Smrtonosné pasti 2, kde si hlouposti člověk ani nestačí uvědomit a jsou pryč) a taky perfektně propracovaná postava hlavního ne/hrdiny. Žádný banální trapný humor mi nevynahradí jednoduchost a bezduchost digitálních efektů bez příběhu nebo živých lidí. Protože to je to, o čem jsou filmy. O lidech. Někdy třeba zakamuflovaných do robotů, někdy do zvířat, nebo jiných potvor. Ale vždycky o lidech, jejich charakterech, touhách, přáních, hrdinství, zbabělosti, hlouposti, pýše, soucitu, pocitech, příhodách, zkušenostech... Pokud se do popředí dostanou místo lidí pouze digitální a zvukové triky, skončíme móc špatně. Aspoň co se týká vkusu. Ale nemůžu upřít Bayovi dokonalého obchodního ducha... (07.06.2008)

TRANSFORMERS jsou filmem, kvůli kterému si přejete, aby už byl konec léta a vy mohli usednout v kině. Jen bezbožné ignorantské buranské hovado by se dívalo na kinorip takového velkofilmu na komplu. Mám úchylku na roboty (ne sexuální), na Baye i na letní blockbustery, ale při sledování TRANSFORMERS jsem se skoro nudil. Za prvé, ten film vzdor názvu není o transformerech (nejsou řešeny jejich povahy ani vztahy, pouze role ve skupině a o záporácích se dozvíme jen kdo je vede), ale opravdu o klukovi, co si kupuje svoje první auto (docela dobrý nápad jak propojit lidskou a robolinii) a za druhé, Bay už tím neustálým kopčením, sebecitováním a vizuální stagnací opravdu začíná nudit. Řada scén je nepříjemně podobná DNU NEZÁVISLOSTI (třeba ta z tajné vojenské laboratoře se zajatým mimozemšťanem či linie s vojáky, co přežili útok a putují pouští), ale narozdíl od něj film postrádá aspoň jednu tak zapamatovatelnou a perfektně zvládnutou akční scénu jako byl destruktivní útok mimozemšťanů se zničením Bílého domu, a vizuálně nenabízí Bay nic nového a akční scény jsou opět nepřehledné, tentokrát ani ne tak kvůli střihu jako spíš kvůli rychlému pohybu robotů při akci, kdy na plátně většinu času sledujete nějaké rozmazané barevné šmouhy a nemáte tucha co je ruka a co noha, natož kdo proti komu. Nějak tak jsem doufal, že to celé bude vypadat jako ten záběr, ve kterém robot zpomaleně skáče přes ječící ženskou. Sice se povedlo pár vtípků utahujících si z absurdity zápletky ("ZA CO TU JSI?" - "KOUPIL JSEM SI AUTO A BYL TO MIMOZEMSKÝ ROBOT."), ale převládají ty infantilní (komolení jména hlavního hrdiny jako v GODZILLE), ostatně za vše mluví přítomnost tlustých černošských rádobykomiků Bernie Maca a Anthony Andersona. Samotní Transformeři jsou ale designově senzační, triky kvalitní, zvuk vynikající a Shia sympaťák. Tak to vypadá, že mým letošním kinofilmem roku budou SIMPSONOVI. (21.08.2007)

Na počátku byla Krychle aneb...když plechy tropí neplechy. Karel Čapek by zíral, jakou evolucí prošli čiperní metaličtí mimozemštané pod velením Optima "Dušína" Prima a kazisvěta Megatrona. Fetišista na západy slunce, americkou armádu a japonskou techniku Michael Bay posílá coby E.T. vzkaz domů: Nechte vlajky vlát, robůtky prát a robátka hrát. Cool, mum. Nebudu plýtvat prostorem na chválu a spíš se ptám, CO kukuřičnému dětskému menu od strýčka McBaye chybí? Větší adrenalinová nádrž, hudební plyn sešlápnout až na podlahu žihadla, bitevní pole jménem Země vyčistit od všech vývojově bezcenných humanoidů. Je to film o hračkách, tak proč je házet do kouta a redukovat na kovové maso, které se, když zrovna přijde na účet ILM kapesné od Spielberga, hlava nehlava mydlí? Vztahy v robotické komunitě jsou trestuhodně zanedbané. Není třeba násilím ověšovat každý zrezivělý šroubek otravně košatou mytologií ala Piráti, ale z narážek, emocí a průpovídek se dalo vytěžit mnohem intenzivnější drcení bránice i vřelých sympatií. Nečekala jsem hlubinnou psychologii a subtilní rozbory dětských traumat s vychovatelkou Optima Primea, ale pánská konverzačka nad jedním dobře vychlazeným olejem by potěšila. Méně důsledků, víc příčin. S hustotou lidské kůže na metr čtvereční to ale megaloman s peterpanovským komplexem přepískl. Úplně by stačila sympatická trouba zn. LaBeouf toužící po motorové kočkolapce a ( pro potěchu pánského…oka i po Megan Fox), jeden průměrný americký hrdina Josh Duhamel, za důchodce čiperný ministr válečných kouzel Jon Voight a za špunty dívenka s růžovým poníkem. Robotické archetypy (včetně jednoho gaye) jsou zase v kladné i záporné části spektra načrtnuty s neodolatelnou drzostí, ale málo se s nimi pracuje. Což zamrzí, protože když patetické „save the world“ proslovy recituje impozantní modrooké monstrum, když dobrosrdečný čmelák pomáhá v honu na spolužačku , když se multitrans Frenzy vzteká jako tříletý epileptik, když si imperátor Megatron hraje na Caligulu, chtělo se mi křičet: ještě, více, déle, rychleji  Nevyčítám Transformerům roztomilou směšnost, užívám si infantilní i patriotické trademarky, pomíjím logické lapsy i občasnou nepřehlednost akčních scén, ale zbytečné rádobyvtipné figurky a retardující člověčí (a čívaví) linie mi napoprvé bránily, abych se nad celým Transformerovem rozplývala stejně, jako nad jeho jednotlivými částmi. Napodruhé: Optimálně Prima. I neurony někdy potřebují dovolenou.devět:) (27.08.2007)