Hezké chvilky bez záruky

Filmy Věry Chytilové hodnotím rozporuplně. Některé patří do mého "zlatého fondu", jiné balancují na hraně odpadu. Stejně jako tento film, jenž mám kvůli kameře a střihu vůbec problém dokoukat. Technické prostředky v realizaci fimu mě tak ruší, že se mnohdy ani nesoustředím na obsah. Film Chytilové v mé kategorii "na hraně"... (10.03.2016)

Komedie o tom, jak si nelze dělat iluze. Jednoznačně nejlepší polistopadový film Věry Chytilové, možná její nejlepší vůbec. Je vynikající v jednotlivostech, v celku jako takovém katastrofálně selhává, překvapivě funkčně pojí jednotlivé vypravěčské/narativní línie, ale potřeboval by ujasnit v konceptu a pevnější ruku dramaturgovu, která by eliminovala z filmu ta camea a nadbytečné motivy. Ale i když se toho dá Hezkým chvilkám bez záruky opravdu hodně co vytknout, konečně je to český film, který není mrtvolkou (jako je tomu u i přes snahu tvůrců nežánrových teenagerovských komedií anebo blitek pánů Menzela či Hřebejka a Trošky), ale je živelným a dýchajícím počinem, ve kterém se to hýbe! V jistých chvílích je to, přiznávám, moc tendenční a většina postav je ze scénáristického pohledu pouhými Deus Ex Machinami, ale ta sebeprojekce diváka do díla včetně závěrečného z(a)mrznutí obrazu funguje dokonale. A David Kraus překvapivě obstojně hraje, jeho hudba dodává filmu na drajvu, užití digitální kamery má svůj účel, akorát - ten film je určen víc ženám než mužům. Na druhou stranu bavit se o vyznění českého(!) filmu a ne pro změnu o jeho prachbídném zpracování je takový malý polistopadový zázrak. (26.01.2007)

Tohle fakt nemusím. Všelijací magoři se slézají u psycholožky, která by sama potřebovala psychologa. Psychické rozpoložení všech těch individuí měla nejspíš umocňovat kamera, která byla neustále v chaotickém pohybu, jakoby nervní. Možná to mělo být jakési podobenství o dnešní době. To nedokážu přesně posoudit. Ať už ano či ne, děkuji, nechci. (23.05.2008)

Tekavá kamera mala zrejme naznačiť chaotickosť súčasných dní... Roztrieštenosťou filmu do mikropríbehov trpí mnoho súčasných filmov, ktoré majú ambície vtesnať do filmového času všetko možné i nemožné. V tomto snímku to príliš nefunguje, divák je zbytočne atakovaný nespočtom epizódiek, ktoré len dokresľujú našu dobu. Akoby pani Chytilová zabudla rozprávať príbehy. (07.04.2008)

Úporný film plný plochých figurek, které spojuje postava psycholožky a její manželské poradny. Věra Chytilová (jakož i množství českých herců a hereček) ovšem již definitivně ztratila soudnost a natočila expresivní břečku, kde všichni tak strašlivě přehrávají a většina je tak neautentická, že k smíchu nejsou ,,vtipné" dialogy, ale jejich úporné herecké výkony (vrcholem je spíše epileptický než hysterický záchvat Báry Hrzánové v ateliéru, zdatně ji však sekundují i jiní a jiné). Frenetická kamera (pro filmy Věry Chytilové tak typická) Martina Štrby jen dotváří dojem psychotického duševního stavu. Jestliže tenhle film měl vzbuzovat nějaké emoce, pak v mém případě se to povedlo... Věra Chytilová si díky svému postavení může obsadit prakticky kohokoliv a také tuto možnost hojně využívá. Otázka zní ale k čemu? První dáma českého filmu kdysi provokovala, teď už jenom ve své manýře povětšinou nudí... (15.07.2008)